Nešťastní cirkusoví sloni. Musí trpět i v automyčce

Miroslav Bobek ředitel Zoo Praha

Vprůběhu jediného týdne jsem zaznamenal hned dvě alarmující zprávy o slonech. Zpráva první: „Tlupa cirkusáckých slonů vyděsila Přerov, vypravili se na výlet do centra.“

V tomto případě šlo o tři slony africké z cirkusu Humberto, kteří se na přerovském náměstí volně procházeli mezi lidmi a na které nepříliš důsledně dohlíželi čtyři ošetřovatelé.

Zpráva druhá: V myčce u čerpací stanice v Kutné Hoře zachytili kolemjdoucí na video, jak samici slona indického z cirkusu Ohana myje zřízenec autošamponem a tlakovou vodou. Velmi tristní jsou zejména okamžiky, kdy se slonice snaží chobotem zabránit, aby jí šampon tekl do očí.

Obě tyto zprávy by patřily spíš do devatenáctého než do jedenadvacátého století a jsou mimořádně znepokojující hned ze dvou pohledů.

Zejména v prvním z obou případů šlo o situaci, která byla potenciálně velmi nebezpečná a mohla by hraničit až s obecným ohrožením z nedbalosti. Sloni prostě nemají na zalidněném náměstí co dělat!

V situaci, kdy by z jakéhokoli důvodu propadli panice – a k tomu může stačit velice málo – by byl k tragédii jenom krůček. Incidentů s vyděšenými slony, které se neobešly bez lidských obětí, je z minulosti ostatně známa řada.

Pokud jde o slony samotné, cítím hlubokou lítost, která se mísí se vztekem. Když už chceme slony – ty skvělé, vysoce inteligentní tvory – držet v lidské péči, pak pokud možno v přirozené sociální struktuře, v co možná nejvhodnějších prostorách a s tou nejlepší možnou péčí. Bohužel využívání slonů v cirkusech se ukazuje s těmito požadavky v naprostém rozporu.

Nejen neustálé stěhování, ale také prazvláštní způsoby „péče“včetně mytí autokosmetikou v myčce jsou výsměchem civilizovanému vztahu ke zvířatům a v Evropě jedenadvacátého století by měly být naprosto nemyslitelné.

A to jsem, pěkně prosím, zachytil jenom dvě zprávy... Nechci se domýšlet, co všechno se děje, aniž se o tom dozvíme.