Emo nákupy
„To jste hodná, že přispíváte do potravinové banky,“usmála se na mě pokladní, když viděla můj narvaný nákupní košík. Píp. „Já jsem v těhotenství taky mívala podivné chutě,“děla druhá, když kolem ní projel pribináček, uzená makrela, vejce v aspiku a růžový donut. Píp. Takhle to dopadne vždycky, když jdu nakupovat hladová. Píp. Ještě horší než prázdný žaludek jsou lodičky. Už mám spočítáno, že přesně v pětačtyřicáté minutě klopýtání po obchodním centru neomylně zamířím do prodejny bot, abych si koupila tenisky. Těch mám doma slušnou sbírku. Stejně jako podivných módních kreací, které jsem považovala za slušivé jen proto, že jsem si na sebe vzala košili, kterou moc často nenosím. Chvíli potom, co opustím byt, je mi jasné proč. Košile je zřejmě ušita z hadí kůže, protože pořád někam leze. Projít v takovém psychickém rozpoložení kolem štendru znamená přinést si domů ekvivalent makrely a donutu v tričkách. A to si nepřejte vědět, jak jsem dopadla, když se moje vlasy po ránu rozhodly vzepřít se diktatuře hřebenu. Náhodná kadeřnice, které jsem se neuváženě se svým splínem svěřila, měla všeho všudy dva zuby. Uvítala tudíž příležitost vyrobit si nové na mé hlavě. Zítra mě čeká preventivní prohlídka. Modlím se, aby rozbor krve neprokázal, že mi chybí železo. Po cestě z polikliniky domů mám totiž hned dvě železářství. Chuť nakupovat zboží nebo služby může vyvolat cokoliv. Věřím, že tento týden to budou slevy, které jsme pro vás nashromáždili. Ale předtím, než vyrazíte do obchodů, se raději pořádně najezte, pohodlně obujte a hezky učešte. Ať si koupíte to, co vám opravdu udělá radost.