Nebezpečné plodiny
Půda na polích udrží sotva desetinu vody, co dřív
Eva Zahradnická reportérka MF DNES
Tři čtvrtiny ze čtyř milionů hektarů zemědělské půdy v Česku nepropustí téměř žádnou vodu. A ta pak nemá šanci zásobovat třeba domácí studny. Pěstují se hlavně ekonomicky výhodné plodiny, které degradují půdu. Zemědělcům, kteří na polích střídají plodiny, pak sucho rostliny nezničí, říká pedolog z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jan Vopravil.
V jakém stavu je zemědělská půda?
V dost špatném, je degradovaná zejména vodní erozí, utužením a nedostatkem organické hmoty. Půda, když je hluboká a kvalitní, dokáže zadržet až 3,5 tisíce kubíků vody na hektar, a pokud je poškozena erozí – je odplavena a zůstává jen spodní horizont – zadrží sotva desetinu. To je problém hlavně jižní Moravy, kde eroze byla tak velká, že většina kvalitních půd je odplavena do vodních toků a nádrží. Když pak přijde i malá perioda sucha, půdy nepodrží. Nejdřív je třeba řešit stav půdy, než stavět velké nádrže.
Jak velká část půdy je v Česku poškozena?
Máme 60 procent ohrožených půd vodní erozí a asi 500 tisíc hektarů již výrazně poškozených. V poslední době se zjistilo, že většinu zemědělských půd máme utuženou, stlačenou. Tím pádem se chová jako nepropustná plocha a voda se nedostává do podzemních kolektorů (sběračů), kde dotuje studny. Voda pak povrchově odtéká tak, že způsobí třeba vodní erozi. Máme data z několikaletého testování a většina půdy je dnes utužená. Už jsou to tři čtvrtiny, a to je velký problém.
Kolik půdy sebrala zástavba?
Od první republiky nám ubyl skoro jeden milion hektarů zemědělské půdy, které by dokázaly v krajině zadržet přes dvě miliardy kubíků vody, kdyby tu byly. Pro ilustraci: spotřeba vody v Česku v roce 2013 byla 1,7 miliardy kubíků vody. Člověk zastavuje ty nejkvalitnější půdy, které mají nejvyšší ekonomickou hodnotu, ale zároveň dokážou udržet nejvíc vody. Počítali jsme také, kolik vody by zadržela půda, kterou ještě máme, a je to přes osm miliard kubíků vody ročně.
Zemědělci s půdou nehospodaří uváženě?
Máme vysoký podíl propachtované půdy oproti jiným zemím, je to přes 80 procent. Zemědělec je správně nazván zemědělský podnikatel a je v první řadě tlačen, aby tvořil ekonomický zisk, a příroda je druhořadá. To vidíme na polích, kde se pořád opakují stejné plodiny. Kvůli bioplynovým stanicím se pěstují erozně nebezpečné plodiny i na místech, kde dřív nebyly. To přispívá k další degradaci půdy a snížení její odolnosti vůči dopadům sucha.
Jaké plodiny by byly na polích vhodné?
Kdyby u nás bylo vyšší procento chovu hospodářských zvířat, musela by se zvířata něčím krmit, dost často třeba vojtěškou, která v krajině dřív byla. Tím by byla v půdě i ta organická hmota.
Myslíte, že lidé dnes rozumějí půdě?
Skoro vůbec. Myslím si, že souhra s půdou se vzdaluje. Tím, že máme obrovské farmy, ani zemědělec nemůže znát všechnu půdu jako dřív, kdy sedlák přesně věděl, co si v jakém počasí může kde dovolit. Přímý vztah k půdě dnes není.
Jak bychom se tedy měli o půdu starat, aby znovu nasákla vodu?
V první řadě dodávat organickou hmotu, tedy statková hnojiva. Máme doloženo, že zemědělci, kteří střídali plodiny a dodávali organickou hmotu i v oblastech, jako je jižní Morava, a pak přišla perioda sucha, vydrželi. Výnos byl sice nižší, ale rostlina přežila. Dnes je ale všechno ovlivněno dotační politikou.
Co může v péči o půdu udělat stát?
Jsou to primárně pozemkové úpravy, které řeší obnovu krajiny včetně retence vody. Ale ovlivňuje také cílenou dotační politiku či legislativní rámce ochrany půdy a krajiny – třeba zákon o ochraně zemědělského půdního fondu.