Itálie v bodu obratu. Už zase

Antisystémové strany Hnutí pěti hvězd a Liga nejspíš brzo začnou vládnout Itálii. Technokraté v Bruselu se chytají za hlavu. Nemůže to však zemi ekonomicky pomoci?

Není změna jako změna. Nová italská vláda, jejímž sestavením pověřil prezident Sergio Mattarella dosud neznámého advokáta Giuseppe Conteho, vyvolává již nyní zděšení. Aliance antisystémových stran Hnutí pěti hvězd a Ligy (severu) přitom od počátku představovala jednu z možností vzešlých z demokratických voleb. Nikdo tomu příliš nevěřil, i když to nebyla fake news. Nemožné se však může velmi brzy stát skutečností.

Milánská burza spadla ve středu, v den pověření premiéra, o 1,7 procenta a evropští technokraté se chytají za hlavu. Rozpadne se ekonomicky Evropská unie, ten tolik vysněný projekt? Nebo dokonce Evropa jako taková? Itálie je třetí ekonomika eurozóny, druhá největší průmyslová země Evropy. Co může nakonec odvrátit katastrofu?

Spojenectví kapra a králíka

Programový text nekonvenčního spojenectví má v názvu snahu postavit vládu změny. Ale jaké? Základ reformy, v níž jde o spojenectví kapra a králíka, jak přezdívá této alianci italský tisk, leží v ukončení politiky úspor.

Od roku 2008, kdy Evropa spadla do ekonomické krize, se úsporná opatření v Itálii podepsala na zbídačení všech vrstev obyvatelstva. Nulový růst, nezaměstnanost a útěk tisíců mladých lidí ze země.

O tomto exodu se stále mluví, ale nikdo neví, co s ním. Není proto divu, že projekt této koalice hledá řešení v obnově důvěry ve stát. Chce toho dosáhnout snížením daní, zkrácením věku odchodu do důchodu a zvýšením sociálních dávek včetně zavedení nepodmíněného příjmu ve výši 780 eur měsíčně. Tento postup je trnem v oku všem, kteří si v Bruselu dnes rvou vlasy a kteří volají, že se Itálie stala časovanou bombou celé Unie.

Matteo Salvini, vůdce kdysi regionální separatistické Ligy severu, označil za viníky ekonomické krize náročná kritéria eura. Už před časem je označil za „zločin proti lidskosti“. Veřejný státní dluh Itálie na úrovni 130 procent hrubého domácího produktu je druhý nejhorší v EU, hned po krizovém Řecku. Reformy a jejich zavádění by přitom mohly podle některých odhadů dosáhnout až 100 miliard eur. Přeloženo: ještě větší dluhy.

Nová italská vláda má však podporu nejen mezi Italy, kteří si chtějí po letech konečně ulevit, ale i mezi průmyslníky, kteří již několik let kritizují zejména německou ekonomickou politiku, protože si udělala z eura nástroj na recyklaci svého bankovního sektoru.

Odpor vůči společné měně nemá však zdaleka podobu obsesivní nenávisti. Proto také požadavek vystoupení z eurozóny zmizel v průběhu května z programového dokumentu vlády. Visí však stále ve vzduchu.

Ne, za všechno v Itálii nemůže jenom Evropa, k níž má stále dost Italů historicky emocionální vztah. Nechtějí však obětovat kvůli euru svoji vlastní suverenitu a perspektivu příštích generací. V tom mají jasno mladí i staří, chudí i bohatí. Podle ekonomických projektů nové vládní aliance by mohl růst Itálie dosáhnout v následujících letech 2,5 procenta (2018), 2,8 procenta (2019) až tři procenta (2021). Zda to zvažovaný ministr financí Paolo Savona dokáže, nevíme.

Politický systém Rousseau

Nejde však jen o změnu sociální a strukturální. Toho, co spojuje kapra s králíkem, je více, než se původně zdálo. Nejen ekonomika, ale i kultura a styl – to vše drží pospolu obě uskupení, kdy každé prošlo pozoruhodným vývojem.

Ano, lze je zahrnout bez uzardění mezi populistická, ale populismus v italském experimentu projevil zatím největší míru kreativity.

Software Rousseau, v jehož rámci se odehrává v Hnutí pěti hvězd interní demokracie, nenese jméno francouzského sociálního reformátora náhodou. Spolutvůrce hnutí komik Beppe Grillo totiž přišel s něčím zcela novým. Nejen v komunikaci.

Obě uskupení nyní prosazují to, co Luigi Di Maio, současný vůdce Hnutí pěti hvězd, označil za „politickou a institucionální obnovu“. Každý organismus, to je jasné, potřebuje obnovu, a tam, kde staré kódy nefungují, musí se prostě najít nové.

Filozof Jean-Jacques Rousseau, autor Společenské smlouvy, by byl možná potěšen, kdyby si přečetl v programu návrh na imperativní mandát poslance, jenž svoji suverenitu neodvozuje od ambivalentní funkce reprezentativní, nýbrž přímo od lidu. To, jak bude vládnout zatím pověřený premiér Conte, však vyvolává také obavy, neboť se proslýchá, ze bude podléhat jakémusi „stínovému kabinetu“předsedů obou stran.

Evropský projekt, jejž Itálie spoluzakládala s Německem, Francií a zeměmi Beneluxu, nikdy nepřicházel se stereotypními návrhy na podobu demokracie. V tom je Itálie trochu jiná. I když skeptik by řekl, že se Itálie rozhodně nachází – a nikoliv poprvé – ve stadiu zásadního politického obratu.

Vznikající italská vláda má podporu mezi lidmi, kteří si po letech chtějí ulevit, i mezi průmyslníky, již kritizují německou ekonomickou politiku.