Cave mě uhranul, líčí kreslíř
Koncert australského zpěváka Nicka Cavea zažil kreslíř Reinhard Kleist poprvé v roce 1998. „Absolutně mě tehdy uhranul, jeho aura na jevišti je neskutečná,“říká. O dvacet let později o něm vydal zdařilý grafický román Nick Cave: Mercy On Me.
Neměl jste obavy, že jste si možná naložil trochu moc, když jste začal na komiksu pracovat? Nick Cave je přece jen neskutečně složitá osobnost.
Spoustu obav! Naštěstí od začátku projektu se mnou Cave spolupracoval a otevřeně odpovídal na mé dotazy. Na druhou stranu se však ze stejného důvodu stal úhlavním nepřítelem celého projektu, protože na mě jen jeho přítomnost vyvíjela velký tlak.
Takže bylo snazší vyprávět o Johnnym Cashovi, kterému jste věnoval předchozí knihu?
Určitě a taky to bylo mnohem zábavnější. Více jsem si to vychutnal. U Cavea navíc všichni měli velká očekávání a já upřímně také.
Dařilo se vám od začátku?
Ne, první verze románu byla naprosto nudná, a to jsme ani jeden nechtěli.
Proč byla nudná?
Chtěl jsem se dostat co nejblíže pravdě, být objektivní. Ale pak mi došlo, že pravda v tomto případě nehraje roli, a hlavně Nicka Cavea čtenáři nikdy dost nepřiblíží. Tak jsem přestal řešit vše do detailu.
Jak vás napadlo rozdělit knihu do kapitol inspirovaných písněmi?
Zvažoval jsem několik způsobů, ale správný klíč k zarámování jeho životního příběhu přišel až jako poslední a ležel právě v jeho tvorbě, hudební i literární. Spočíval v jeho textech a hlavně v hrdinech, které stvořil. Tak jsem je v románu oživil, aby si s ním vyrovnali účty.
Zpětně – bylo to správné rozhodnutí?
Určitě bylo, protože za mnou chodí čtenáři a říkají, že postavy k nim opravdu promlouvají. Cítí s nimi. To je jeden ze zázraků umění, že stvoříte něco nebo někoho, kdo pak dokáže k lidem sám promlouvat.
Jste Němec, část románu se odehrává také v Berlíně. Jakou roli právě tato etapa v Caveově životě z vašeho pohledu sehrála?
Velmi zásadní, protože se zformovali The Bad Seeds, konečně našel svou hudební cestu. Už nedělal muziku, která by ho nebavila. Pracoval na knize, byl jí pohlcen. Dostal se však taky téměř na dotek smrti. Velké množství vjemů a emocí, které mnozí nezažijí ani za celý život.
Vy sám jste nezačal obrážet bary a kluby, abyste se trochu více dostal na vlnu tehdejší nálady?
Párkrát jsem byl na koncertě, ale jinak kniha vznikala v klidu. Nějaký čas jsem trávil u přátel v ateliéru, protože jsem měl celkem dlouho spisovatelský blok. Taky jsem asi týden psal ve svém dětském pokoji, maminka mi nosila jídlo a já pracoval.
Proč jste si už podruhé vybral ke zpracování život hudebníka?
Baví mě ta výzva ve spojení hudby a obrazu. Neustále musíte hledat nové způsoby, jak přenést melodii do vizuálního světa.
Takže příští grafický román bude také z hudebního světa?
Chtěl bych vytvořit grafický román o Davidu Bowiem. Jenže na něm pracuje ještě někdo jiný, uvidíme, jak se nakladatelství rozhodne.
To už by asi byla barevnější kniha.
Jistě, komiks o Bowiem jedině v barvě.
Ale zároveň je to ještě možná složitější osobnost než Cave. To vám bude maminka muset vařit asi déle než týden.
Souhlasím. Ta bude mít radost.