Zpátky k plotnám

První žena na ministerstvu zahraničí USA s českými kořeny Madeleine Albright říká, že v pekle existuje zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám. Kam potom přijdou muži, kteří se vymezují vůči druhému pohlaví, zpochybňují jeho schopnosti a

Proč muži udílejí ženám rady, co mají dělat a jak se chovat?

Je slunný letní den a dvaadvacetiletá žena stojí před budovou univerzity. Kolem ní samí muži, odměřeně si ji prohlížejí a pronášejí jízlivé poznámky: „Co ta tady pohledává?! Dlouho nevydrží! Dávám jí den, maximálně dva.“Píše se rok 1892 a budoucí lékařka a pedagožka Maria Montessori jako první žena v historii vstupuje do lékařské fakulty v Římě. Tvůrci filmu Maria Montessori tak ztvárnili začátek její kariéry a popsali několik z řady předsudků, kterým celý život čelila. „Ještě máš čas to vzdát. Všichni budou proti tobě. Jak si myslíš, že to zvládneš?“naléhal i otec.

Přenesme se o dvě století dál do roku 2018. Místopředseda Českého olympijského výboru Zdeněk Haník v časopise Reflex píše o sportovkyních: „Žena v principu nechce vyhrávat či konfrontovat se – chce důstojně a s úctou remizovat. Je mým trvalým přesvědčením, že holky chtějí být muži vedeny, pouze nechtějí, aby se jim stříhala křídla. Pokud ženy samy chtějí prožít život mezinárodní vrcholové sportovkyně a jsou ochotny přijmout nemilosrdná pravidla tohoto modelu, pak: budiž – ANO. Ale v tom případě doporučuji zabrat v tréninku daleko víc, „nepapat tolik“a podřídit život jedinému: úspěchu a vítězství.“

Haník tak reagoval na přiznání biatlonistky Gabriely Koukalové v knize Jiná, že nemístné poznámky trenéra na její postavu odstartovaly poruchu příjmu potravy.

Zástupce olympijského výboru, pod jehož hlavičkou ženy přivezly z letošní zimní olympiády šest medailí ze sedmi, se rozepsal i o tom, co je podle něj hlavní úlohou opačného pohlaví. „Ženy jsou pro mě hrdinky hlavně jako matky, které své děti vozí do školy, nespí, když jsou nemocné, perou nám chlapům ponožky a žehlí košile, abychom udělali dojem, a umějí nás obejmout, když přijdou horší časy. Stojí tiše za námi, když řešíme u pracovního stolu ty své „velké věci“, a jako vánek nás ovinou otázkou: „Uvařila jsem čaj z čerstvých bylin, dáš si se mnou...?“

Od doby, kdy první žena v Římě nastoupila na lékařskou fakultu, uplynulo už téměř 130 let, ale myšlení a názory některých mužů ustrnuly v předminulém století. Slova Zdeňka Haníka by se dala přejít tím, že jde o sexistický paušalizující výkřik muže, který nepostřehl změny ve společnosti, problém ale je, že jde o zástupce důležité instituce, který tak nastavuje určitou laťku a ovlivňuje spoustu lidí. Podobně zkostnatělé názory přitom nejsou v českém veřejném prostoru až tak výjimečné.

JSEM HRDÝ NA SVÉ OBTĚŽOVÁNÍ

Pětice žen sedí za stolem a s vážnou tváří před kamerou debatuje o masturbaci mužů. Moderátorka, socioložky a publicistky rozebírají, jaké má tahle aktivita klady a zápory v životě mužů. Polský časopis Krytyka Polityczna video zveřejnil a vystihl tak absurdnost, která je každodenní součástí našich životů, kdy muži debatují o tématech dotýkajících se převážně ženské části populace – o porodech, kojení, o násilí páchaném na ženách, o znásilnění, o potratech, o samoživitelkách, chudobě… Na videu je i zástupce opačného pohlaví. Má roli stážisty, moderátorce přinese vodu, načež je hned vykázán do zákulisí.

Že je to přehnané? Ne tak docela. Populace je sice rovnoměrně rozdělena půl na půl, ale diskutuje snad v televizních studiích o výsledcích voleb polovina žen a polovina mužů? Nikoliv. V českém veřejném prostoru dochází

i k mnoha jiným absurdnostem. Jako třeba začátkem letošního roku, když se na akademické půdě pražského Karolina uskutečnila odborná konference na téma právní rozměr globální kampaně proti sexuálnímu obtěžování MeToo. Navzdory tomu, že skandál mocného filmového producenta Harveyho Weinsteina ukázal, že nejde jen o problém filmového průmyslu, ale táhne se napříč světem, a že většina žen za svůj život zažila nějakou formu sexuálního obtěžování, na akademické půdě zazněly hlasy 12 mužů a jen čtyř žen.

A zatímco v Americe řada slavných mužů po aféře přišla o práci a jiní se s pokorou za své chování omlouvali, v Česku se v historické budově Univerzity Karlovy někteří s pýchou v hlase k obtěžování přiznali. Jako třeba 78letý gynekolog a sexuolog Radim Uzel, který řekl, že za svou dlouholetou praxi poplácal po zadku spoustu sestřiček, za což by dnes nejspíš dostal doživotí. „Ale bylo pár sestřiček, kde jsem podle ksichtu poznal, že tuhle nepoplácáš,“ uvedl Uzel na konferenci. Ten se ve svém projevu obul i do nejmenované psycholožky, která mu prý vyčetla, že svými výroky zlehčuje vážné téma. S touto oprávněnou námitkou se lékař vypořádal tak, že zaútočil na její vzhled: „Vypadala jako ty nepříliš půvabné dívky, co tady venku protestovaly,“řekl Uzel na adresu psycholožky a studentek, které před Karolinem protestovaly proti tomu, že na konferenci nebylo více žen a že byli pozváni jen ti lidé, kteří kampaň od počátku kritizovali.

ROZDVOJENÉ MATKY

Několik měsíců Českem rezonovalo téma o tom, jestli mateřské školky budou muset od roku 2020 přijímat dvouleté děti, nebo ne. Jde o složité téma, které není černobílé. Má své zastánce i odpůrce, klady i zápory. Zvláštní ovšem je, jakou roli v debatě sehráli muži. Sice hlasitě diskutovali o negativních účincích předškolních zařízení na vývoj malých dětí i o tom, jak je potomkům nejlépe doma s matkami, ale jak se oni zapojují do péče, se mlčelo. Mnohdy to při čtení debat vypadlo, že jsou všechny děti v Česku polovičními sirotky, řeč byla jen o matkách.

Jedním z nejviditelnějších odpůrců povinnosti přijímat malé děti do školek byl i poslanec Václav Klaus ml. „Tříleté dítě je schopno toto vzdělávání (předškolní) absolvovat, dvouleté nikoli,“napsal na webu ODS. Zřejmě si vybavil vlastní zážitky z raného dětství, sám totiž byl od dvou let v jeslích, od tří let ve školce, jak kdysi řekla v rozhovoru jeho matka Livie Klausová.

Navzdory tomu, že na mateřské a rodičovské v Česku zůstávají hlavně ženy, zdá se, že jsou to právě muži, kteří nejlépe vědí, co děti potřebují a kdo jim tu péči poskytne. „Český stát platí mateřskou do tří i čtyř let věku, stojí to miliardy korun. Sleduje tím bohulibý záměr, aby maminky byly co nejdéle doma s potomky a mohly se jim plně věnovat,“napsal Klaus ml. ve své úvaze, zda mají školky povinně přijímat už dvouleté děti.

Zvláštní je, že mimo televizní kamery a sociální sítě však pánové zastávají jiné názory. Když si nechala společnost MindBridge Consulting udělat průzkum, proč ženy malých dětí odcházejí do práce, kromě ekonomických a sociálních důvodů to je i kvůli tlaku okolí. „Necelá polovina českých žen s dětmi nad dva roky se setkává nebo setkávala s „naznačováním“okolí, aby „už“šly pracovat. Nejčastěji nabádali ženy k ukončení rodičovské jejich manželé či partneři (36 %), vlastní rodiče (22 %) nebo tchyně (19 %).“Ženy se tak ocitají ve schizofrenní a neřešitelné situaci – školky děti nepřijímají, zákonodárci nevytváření podmínky pro návrat žen do práce, doma na ně partneři vyvíjejí nátlak, ať pracují.

ŽENA MUSÍ BÝT ZODPOVĚDNÁ

U matek na chvíli ještě zůstaňme. Tentokrát u těch, které zůstaly samy s dětmi. K jejich zplození jsou sice zapotřebí vždycky dva, ale pokud jde o péči, starosti a především financování života potomků, v očích některých mužů nesou hlavní díl odpovědnosti jen a pouze ženy. Když se loni předešlá vláda dohodla na zálohovaném výživném, ostře proti tomu vystoupil zlínský hejtman a bývalý šéf KDU-ČSL Jiří Čunek. „Copak ten stát lidem říkal, s kým mají spát? Tímhle lidi stále více vychováváme k nezodpovědnosti. Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky,“řekl v rozhovoru pro týdeník Echo. Proč Čunek za nezodpovědná individua označil ženy, když se o zálohovaném výživném začalo mluvit zejména kvůli neplatícím mužům, to zůstává záhadou.

Tehdejší vicepremiér a předseda lidovců Pavel Bělobrádek jeho slova odmítl komentovat, o něco později si ale na adresu žen přisadil také. Těm s dětmi bez partnerů a s minimem peněz vzkázal, jak zlepšit situaci: „No tak si musí najít jiného chlapa,“řekl pro server E15 na konstatování redaktorky, že ženy samoživitelky jsou

Nejčastěji nabádají ženy k ukončení rodičovské jejich manželé a partneři.

jedna ze skupin nejvíce ohrožených chudobou. Bělobrádek se později za svá slova omluvil s tím, že šlo o nadsázku. To jen my ženy ji nepochopily.

NEZODPOVĚDNÉ LESANY

Jakkoliv se ve většině oblastí našich životů žena a muž mohou směle zastupovat, existuje pár činností, kde jsme nenahraditelné. Těhotenství, porod a kojení jsou výlučnou záležitostí žen, nicméně ani to nebrání mužům udílet rady a diktovat, jak se hlavní aktérky v takových situacích mají chovat a co je pro ně nejlepší. Příkladem budiž porody. Ačkoliv je jistě platným argumentem, že Česko má téměř nulovou úmrtnost novorozenců díky odborné péči v porodnicích, stejně tak oprávněnou námitkou ale je, že co se týká chování personálu, máme ještě co dohánět.

Především kvůli němu se stále více žen rozhoduje pro porod doma. Nejde přitom o žádné „lesany, ekoženy a ezoterické nezodpovědné bytosti“, jak je lékaři titulují, ale často o racionálně uvažující úspěšné ženy. Všech pět dětí porodila doma například ekonomka Markéta Šichtařová, domácí porod má za sebou i podnikatelka Markéta Pavleje, moderátorka Lejla Abbasová, zpěvačka Lenka Dusilová. Důvod? V porodnicích jim chybí respekt, možnost svobodné volby, reflektování nových medicínských postupů, možnost odmítnutí některých zákroků, přátelská a klidná atmosféra, kde se nemusejí podřizovat autoritě. Nejde tedy o nic, co by stálo velké peníze, ale spíš o systémovou změnu.

Ze stejného ranku jsou i diskuse o změnách stravování v porodnicích a nemocnicích. Jídlo v nich často neodráží zásady zdravé výživy. V Rozstřelu na iDnes.cz nedávno na toto téma debatovala odbornice na výživu Margit Slimáková s gastroenterologem Pavlem Kohoutem. Ona jako zastánkyně změny, on obhájce nemocniční stravy. Jakým stylem se „argumentovalo“? „Počkám, až se uklidníte a nebudete mi štěkat do každého slova. Už můžu?“ptal se jízlivě Pavel Kohout Margit Slimákové. Byl to přitom on, kdo jí skákal do řeči.

VÁŠEŇ PRO MALBU MAJÍ JEN MUŽI

Britský biolog, držitel Nobelovy ceny z roku 2001 Tim Hunt před pár lety na konferenci vědy v Koreji pronesl, že: „Když jsou (ženy) v laboratoři, může dojít ke třem věcem: Zamilujete se do nich, zamilují se ony do vás, a když je kritizujete, pláčou.“Ještě než doletěl zpátky domů, dostal výpověď. Omluvil se a podobně jako spousta dalších mužů se uchýlil k vysvětlení, že to byla nadsázka. V českých poměrech se výpovědí pánové bát nemusí. Místopředseda Českého olympijského výboru Zdeněk Haník sice svými výroky zvedl řadu žen a mužů ze židle, na té své však minulý týden dál seděl. Na stránkách svého zaměstnavatele sice vysvětlil, že šlo o jeho osobní stanovisko, v médiích ho ovšem hlásal dál. V Česku je norma nastavená jinak než na Západě, a tak se muži za sexistické výroky nemusí ničeho obávat. „Malba není obor pro ženy, nemají na to dostatečnou vášeň“. „Ty ženský by měli během krámů někam zavírat“. „Prý vypadám jako pornohvězda.“„Takovýhle sra*** můžou vymyslet jenom baby“. Tyto a podobné věty mnohdy slyší od vysokoškolských kantorů studentky uměleckých oborů jako AVU, UMPRUM nebo FAMU. Upozornila na ně organizace Čtvrtá vlna se vzkazem: „Ponižujete nás a už nás to nebaví.“

Po zveřejnění se jim ozývali další studentky i studenti z jiných škol než uměleckých, ale třeba i z oboru jaderná fyzika. Reakce je tak jen utvrdily v tom, že jde o strukturální problém, který se objevuje nejen na školách, ale prostupuje celou společností. A odezva? Téma sice začátkem loňského roku rezonovalo ve společnosti, žádná ze škol k tomu ale nezaujala jasný postoj.

MUŽ JE VIZITKOU ŽENY

Nedávná svatba prince Harryho a herečky Meghan byla jednou z nejsledovanějších událostí roku. Pozvaná na ni byla spousta známých mužů a žen. O jedné z nejslavnějších dvojic britský The Independent informoval tak, že na svatbu přišla i právnička věnující se ochraně lidských práv Amal Clooney s manželem Georgem. Kdybyste náhodou pochybovali, kdo onen George je, česká média vám to ráda vysvětlí. „Hollywoodský herec George Clooney se ženou Amal“anebo „Na svatbě se to hemžilo celebritami. U nás to na plné čáře vyhrála Amal, manželka George Clooneyho,“psalo se u nás.

Zatímco v Británii není žena pouhou ozdobou slavného muže, ale má svoje jméno a svoji kariéru, v Česku moc nezáleží na tom, co děláte, spíš jde o to, jaký servis poskytujete rodině, dětem a muži, a samozřejmě podstatné je, jak vypadáte. A tak můžeme od bývalého hradního mluvčího a odborníka na etiketu Ladislava Špačka slyšet rady typu: „Žena je ten netušený kreativní prvek, odpovídá za to, jaká bude úroveň páru. Muž je její vizitkou.“A až se půjdete do restaurace najíst, nezapomeňte na následující Špačkovo doporučení: „Žena by měla sedět v první třetině židle, aby byla vzpřímená. Žena nesedí u stolu, aby se najedla, ale aby byla krásná.“

Na cestě rovnoprávnosti ženy a muži společně ušli pořádný kus cesty, stále jsme ji však nezdolali celou a leží na ní pořád dost překážek. Odstraňovat je musíme my ženy, bez mužské pomoci však k cíli nedojdeme. Jak z toho ven? Pro začátek by stačilo poslechnout si ženy, co je trápí a co uráží, namísto vynášení rychlých soudů, hlasitého poučování, urážek maskovaných nadsázkou a určování, kde je naše role. Některá z nás se vidí u plotny, jiná na závodní dráze, další ve výzkumném centru pro jadernou bezpečnost. Každopádně jisté je, že bez paušalizování a stereotypních sexistických výroků tady nebudou muset existovat žádné komise pro rovnoprávnost, natož kvóty. A na nás ženách je se zase ozvat. Mnohdy totiž muži výroky nemyslí špatně, když se ale nebráníme, nezjistí, že nám vadí.