I socialistické sídliště může být památkou
Památkáři často narážejí na nepochopení, proč si konkrétní moderní stavba, třeba Transgas, zaslouží ochranu, říká šéfka Národního památkového ústavu.
Praha je městem plným památek. Pražská Invalidovna je však první, o kterou bude pečovat přímo Národní památkový ústav. Původně sice měla jít do dražby, ale nakonec ji získali památkáři. „Moc jsem stála o to, aby jsme měli nějaký objekt v Praze, nemáme kde prezentovat výsledky naší práce,“vysvětluje generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.
Po Česku se staráte o víc než stovku objektů. Proč jste tolik stáli o barokní areál v pražském Karlíně?
Jsem přesvědčena, že Invalidovna měla zůstat státním objektem a neměla se prodávat.
Co by s ní mohl developer udělat? Je to přece chráněná památka.
Soukromník by určitě našel využití, ale nevím, jestli by se sešlo s ochranou památkových hodnot, a jsem přesvědčena, že jedině stát je schopen zajistit, aby se tak mimořádná budova stala živým centrem, multikulturním místem pro různé aktivity jak místní, tak naše i dalších organizací.
Jaké s ní máte plány?
Chceme ji celou otevřít veřejnosti způsobem, který bude kultivovaný a bude sedět k charakteru budovy a rezonovat s její výjimečnou architekturou. Jde o zcela ojedinělou stavbu. Jsem ráda, že jsme ji získali, ale čeká nás obrovský objem práce.
Z čeho rekonstrukci zaplatíte?
Peníze máme zajištěné. Po dohodě s ministerstvy financí a kultury je na obnovu Invalidovny připravená miliarda. Ale neumím odhadnout, co bude za zhruba tři roky, až budeme soutěžit dodavatele.
Jaký je časový plán obnovy?
Plánujeme, že v roce 2024 bude hotovo. Museli jsme plán předložit i Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, než nám areál převedl. Dokládali jsme, že náš záměr je smysluplný.
Máte už rekonstrukci připravenou?
Jsme na začátku, objekt ještě není zaměřený, nejsou žádné průzkumy, žádná dokumentace. Jen projektování bude trvat tři roky, v roce 2021 vysoutěžíme dodavatele a další tři roky se bude stavět. Otevřeno pro veřejnost by mohlo být v roce 2024, 2025. Nicméně už v neutěšeném stavu chceme Invalidovu občas zpřístupnit, přichystat prohlídky. V srpnu a v září budou pravidelně.
Co tam po rekonstrukci bude?
Chceme část severního a východního křídla zpřístupnit veřejnosti tradiční formou. Instalace ukážou život v Invalidovně, když vznikla. Připomeneme i slavné vojevůdce, českou vojenskou tradici. Budou tu i výstavní prostory pro sbírky různých institucí, které zatím leží v depozitářích.
Takže když socha maršála Radeckého, která vyvolává vášně ve veřejnosti, neskončí na Malostranském náměstí...
... tak třeba skončí v Invalidovně. Připomenutí si zaslouží i další voják, hrabě Petr Strozzi, z peněz jeho nadace byla Invalidovna postavena. Chceme připomenout také architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, autora objektu, a ukázat, že z původního gigantického záměru byla nakonec realizována jen jedna devítina.
Budou v objektu jen památkáři?
Chceme tu mít sdílené prostory pro umělce, pro neziskové organizace, které se zabývají volným časem, s některými už komunikujeme, lákáme je do Karlína. Nechceme, aby šlo o mrtvou památku. Bude tu kvalitní informační centrum, kavárna, obchod. Velké vzdělávací centrum. A bude tu i sídlo Územní památkové správy nebo Pražského filharmonického sboru.
Kolik spravujete památkových objektů?
Do církevních restitucí jsme měli sto čtyři objektů, vydali jsme Zelenou horu u Žďáru, ale získali zámek Vimperk. Momentálně usilujeme o zámek v Janovicích u Rýmařova, v podhůří Jeseníků. Objekt byl dlouhodobě zatížen restitučním sporem, poslední majitel si po válce odvezl mobiliář, z vnitřního zařízení se prakticky nic nedochovalo. Jde o nádherný kraj, má to obrovský potenciál v turistickém ruchu. Chceme tím pomoci i okolnímu kraji, Bruntálsko patří k zapomenutým regionům. Teď čekáme, až skončí všechny převody. Je to stejná cesta jako u Invalidovny.
Jak často usilujete o nový objekt?
Moc často ne. Vždy musíme vědět, že objekt zapadne do našeho portfolia. Musí mít mimořádnou hodnotu, musí to být národní kulturní dědictví a musíme mít i jasnou představu, jak ten objekt využít a také, jak to zaplatíme. Co jsem generální ředitelkou Národního památkového ústavu, jsme získali jen zámek Vimperk, statek Bolevec u Plzně a teď Invalidovnu. Za těch skoro deset let jich víc nebylo.
Nejste jen generální ředitelka, odborně se jako památkářka zabýváte moderní architekturou, nejnovějšími památkami. Jak se posuzuje význam takových staveb?
Odborníci jsou často spíše nastaveni na starší architekturu. Přístup k památkám druhé poloviny 20. století se už ale díkybohu mění. Podařilo se posílit myšlenku, že i tyto stavby mají nárok na ochranu a že představují nedílnou součást vývoje architektury od středověku až do současnosti. I proto by měly mít zástupce v ústředním seznamu památek. Máme výzkumný úkol, který se věnuje architektuře 60., 70. let, v příštích letech budeme vypracovávat metodiku hodnocení, aby nebylo sporu o tom, jak k těmhle stavbách přistupovat. Už dnes platí zákon o státní památkové péči, který říká, jaké objekty si ochranu zaslouží. Jsou to stavby, které mají výjimečnou historickou, uměleckou a architektonickou hodnotu...
Co posuzujete před tím, než navrhnete moderní stavbu na památku?
Musíme mít představu, co v dané době vznikalo, jestli šlo o preferovanou stavbu, tak výjimečnou, že i socialistické společnosti stálo za to nakoupit zahraniční technologie a svěřit ji zahraničnímu dodavateli. Je třeba vnímat, nakolik byl ten který architekt výjimečný a jeho díla jsou mimořádná. Jestli vedle běžné, uniformní prefabrikované tvorby, vedle paneláků, které byly na každodenním pořádku, vzniklo něco výjimečného.
Panelová sídliště si tedy ochranu nezaslouží?
Musím říct, že i některá sídliště si zaslouží ochranu, ať už jde o brněnskou Lesnou, nebo pražskou Invalidovnu a celou řadu dalších, které vznikaly s určitou koncepcí a ideou. Taková sídliště byla doplněna i zajímavými uměleckými díly.
Jak posuzuje návrhy na vyhlášení památek z nejnovější doby?
Abychom to uměli nestranně posoudit, tak jsem si dovolila najmenovat komisi z externích odborníků a specialistů na architekturu druhé poloviny 20. století, která jednotlivé návrhy posuzuje a doporučuje ministerstvu k prohlášení.
Máte s ministerstvem stejný názor?
Občas narážíme na nepochopení ze strany ministerstva. Pro někoho je těžké ztotožnit se s tím, že zrovna Transgas na pražských Vinohradech je tak výjimečná stavba, že by měl ve struktuře města zůstat. Většinou jde o nepochopení spojené s tím, že nová architektura představovala hrubý zásah do urbanistické struktury, ale takto na to nelze nahlížet. Památku neposuzujeme z hlediska minulých zásahů, ale z hlediska její kvality. Nakolik je ta stavba významná, aby byla zapsaná. Brutalistní architektura, třeba Transgasu, je v mnohém zajímavá, nemusí se každému líbit, ale je zcela výjimečná.
Máte nějaký tip na objekt, který by si zasloužil památkovou ochranu?
Je jich celá řada. Park Hotel v Praze, nechápu proč dodnes nebyl vyhlášen památkou, i když ten návrh na ministerstvu kultury leží.
Je nějaká časová hranice, kdy se může stát stavba památkou? Dočkáme se památky třeba z 90. let minulého století?
Stáří není rozhodující hodnota, padla už v případě řady industriálních památek a i u památek moderní architektury není podstatná. Příkladem může být třeba vysílač na Ještědu, ten byl poměrně brzy zapsán jako kulturní památka. Dostavěli ho v roce 1973 a památkou se stal v roce 1998.