Dokázat to aspoň pojmenovat
Bolševická vládo, Praha není stádo. Nový volební slogan ODS ukazuje, že tradiční politické strany nejsou s to se poučit ze svých selhání a pořád míří na falešné terče.
Občanská demokratická strana vystartovala do podzimních komunálních voleb v Praze s plakátem, nad nímž člověk marně přemýšlí, jestli se má smát, nebo brečet. Taková míra odtržení od reality se hned tak nevidí.
V první řadě je to fakt, že se ODS na svém plakátku vymezuje vůči vládě, která neexistuje. Na druhém místě se člověk zastaví nad slovem bolševický, které odkazuje na neexistující účast komunistů v neexistujícím vládním kabinetu, a na třetím místě zaujme nepochopitelná míra hysterie, s níž volební manažeři strany billboard vyprodukovali. To je však bohužel ODS dnešních dnů. V jediném volebním sloganu třikrát úplně mimo.
V nepochopení doby a příčin, které k současné společenské náladě vedly, ovšem špičky ODS nejsou ani zdaleka osamocené. Intelektuální blackout postihl většinu z tzv. tradičních politických stran, což se odráží i na současném složení Poslanecké sněmovny. Vedle předsedy ODS, který s do krve odřenýma ušima a slaboučkým jedenáctiprocentním výsledkem přivedl do Sněmovny pětadvacet poslanců, z nichž nejvíc (pět) dodal Petru Fialovi Václav Klaus mladší, je to především sedmiprocentní Česká strana Sobotkou destruovaná (dříve známá jako sociální demokracie) a TOP 5,31 největšího současného českého bojovníka za lidská práva a staršího bratra dalajlámy Miroslava Kalouska. K nim lze samozřejmě zařadit i hnutí Starostů a nezávislých a propražsky zmodernizovanou KDU-ČSL, jejíž proměnu v liberálnější větev TOP 09 a konzervativnější křídlo Strany zelených dotlačil Pavel Bělobrádek až k tomu, že se lidovci málem nedostali do Sněmovny.
Zhrzení kluci a holky
V čem je problém? Jednoduše v tom, že špičky těchto politických stran dělají politiku tak, jak to odkoukali od skutečných politiků v uplynulých pětadvaceti letech, ale jaksi jim uniká, že doba, společnost a především společenská nálada procházejí proměnami, na něž skuteční politici musí umět reagovat. Naši zhrzení hoši (a Miroslava Němcová) se místo toho cítí nedoceněni a zlobí se na většinu voličů, kteří volí „nesystémové strany“, „populisty“nebo dokonce „extremisty“.
To je sice krásná a velmi ušlechtilá báchorka, kterou většinou korunuje tvrzení, že správný politik se nemá bát jít proti mínění většiny společnosti, ale jejím výsledkem je jen to, že takto uvědomělý a pokrokový politik – ve svých očích možná dokonce státník – nakonec reprezentuje plus minus pět procent voličů, což je ještě méně než pět procent společnosti. A nezbývá mu než své úspěšnější soupeře nálepkovat jako populisty, demagogy, bolševiky, fašisty apod.
S touto tezí přišel v sobotním vydání LN bývalý český prezident a někdejší předseda ODS Václav Klaus, když řekl: „Doma i v cizině bojuji proti nálepce populistická strana. Místo analýzy a rozboru ji všemožní lidé používají k totální diskreditaci každého, kdo je v nesouladu s tím, co hlásá dominantní doktrína té které země.“
Primitivní populistickou nálepku u nás nejčastěji používají představitelé politických stran, které – dle Klausových slov v dalším rozhovoru pro Právo – vyčpěly a zmizely. Do hlubších příčin tohoto jevu se Klaus nepustil, ale v této analýze lze vycházet z toho, co v Praze nedávno řekl Steve Bannon, hlavní stratég úspěšné volební kampaně Donalda Trumpa. Podle něj Demokratická strana opustila své voliče, stala se primárně nástrojem kapitálu a za hlavního nepřítele si vybrala Trumpa, který v kampani hájil zájmy pracující třídy mnohem lépe než Hillary Clintonová.
To samé v Česku dělají „tradiční“politické strany. Opustily své voliče, dlouhá léta fungovaly primárně jako nástroj pro plnění zakázek lobbistů a za svého úhlavního nepřítele si zvolily nově příchozí politiky, kteří o tom otevřeně hovořili, a – světe, div se! – opuštění voliči jim dali své hlasy.
Co třeba omluva?
Dokud z tradičních politických stran nezazní takto zformulovaná sebekritika, nepohnou se ze svých zoufalých pozic ani o milimetr. Aby měly šanci získat zpět ztracenou důvěru voličů, jejich představitelé budou muset přiznat, že se strany nechaly zkorumpovat, což vedlo k jejich vnitřní destrukci a pádu. Je naprosto fascinující, že se ve vedení ČSSD dosud nenašel nikdo, kdo by se omluvil voličům na severovýchodě země za gigantický problém s názvem OKD a OKD Byty. Nula. Lubomír Zaorálek se kroutil jako had, když měl před volbami odpovědět na otázku, proč se veřejně nedistancuje od Sobotky. To samé Jaroslav Foldyna. Pak se klucí diví, že mají sedm procent a zlobí se na Miloše Zemana.
To samé ODS. Místo aby se kdokoli z vedení veřejně omluvil za to, že předseda vlády z této strany nechal za kabelky řídit zemi svou milenku s jejími obchodními přáteli, mele její předseda nesmysly o ohrožení demokracie či o EET. Mimochodem: kde je to vaše slavné EET? Co, pane Kalousku? Kolik jste do něj nalili politického kapitálu a kolik vám to vyneslo? Bylo to přesně 5,31 procenta hlasů. Totéž ovšem platí pro ODS. Po pěti letech v opozici je tato strana schopná přijít jen se sloganem Bolševická vládo, Praha není stádo. Super. Tak až se naučíte věci správně pojmenovat, přijďte. A učte se u Václava Klause. Toho populisty.
Dokud z tradičních stran nezazní sebekritika, nepohnou se ze svých zoufalých pozic ani o milimetr.