Lidé v ubytovnách končí. Byty pro ně zatím nejsou
Andrea Angermannová redaktorka MF DNES
S hesly Domov pro všechny nebo Ulice není řešení přišlo včera demonstrovat na ústecké Kostelní náměstí několik desítek Romů, kteří musí do 30. června opustit dvě ubytovny. Náhradní bydlení zatím většina obyvatel nemá.
„Diskriminace je příčinou toho, že lidem z ubytoven nikdo byt nepronajme a nemají kam jít. Je tu diskriminace, v Ústí není dodržován ústavní antidiskriminační zákon a policie to neřeší,“řekl Miroslav Brož z nové iniciativy Na ulici nepůjdeme a slíbil další demonstrace.
V tuto chvíli z původních 230 lidí z ubytoven v ulici Klíšská a Purkyňova stále nemá střechu nad hlavou 183 obyvatel, z toho 89 dětí. A to přesto, že již na začátku roku věděli, že jim smlouvy končí 30. června. Podle sociálních pracovníků pouze pět z nich má práci a jejich situace při hledání bytu bude podstatně lehčí.
Pokud se podle řečníků na demonstraci nic nezmění, situace bude mnohem horší. „Lidé si postaví chatrče za městem. Nedopusťte to. Bude vyšší kriminalita a bude zle,“varoval Jozef Miker z organizace Konexe. I podle místopředsedy Romské demokratické strany Miroslava Rusenka se Ústí snaží Romy vyhnat na kraj města. „To tu bylo za protektorátu za Hitlera. Nemlčte a začněte bojovat!“vyzval Rusenko.
Demonstrující lidé chtějí, aby město ubytovny vykoupilo a dalo jim je do správy. To podle magistrátu není reálné. „Odkoupení takového objektu je dlouhodobý proces a není to cesta k okamžitému řešení,“sdělila již dříve primátorka Věra Nechybová.
Situace obyvatel v obou ubytovnách není lehká. Kvůli matoucím informacím některých aktivistů lidé přestávají komunikovat s těmi, kteří se jim snaží pomoci – s úředníky magistrátu, neziskovou organizací Člověk v tísni.
Město se od společnosti CPI Byty o zavření ubytoven dozvědělo 23. května. Jejich provozovatelka další podnikání vzdala. Od té doby se podle náměstka primátorky Jiřího Madara snaží magistrát spolu s neziskovými organizacemi lidem pomoci. Městských bytů je minimum, lidé na ně čekají v pořadnících a žadatelé nesmí být zadluženi.
„Hledáme jiné vhodné byty. Naším cílem je, aby bylo v příštích týdnech
Například v klášteře Khtzkonk jsme našli úplně vydrancovaný hřbitov. Kosti se tam volně válely po zemi. V Horomosu jsme přistihli lidi, kteří páčili hrobky arménských králů z 12. století. A zvláštní případ je právě hlavní arménské město Ani. Od roku 2015, kdy se stalo součástí kulturního dědictví UNESCO, ho sice opravují, ale mísí se tam lajdáctví s nekompetentností. Hradby třeba dostavují z kamenů posbíraných
Upozorňujeme na to. Fotíme, točíme, dokumentujeme. Měli jsme na toto téma přednášku v kině Scala v Brně. Začátkem příštího roku vyjde publikace, na které se podílelo
To je hodně pravděpodobné. Chceme to ale obejít: z Marmashenu až k hranici, pak se přesuneme do Tbilisi a do Karsu a půjdeme z druhé strany. Co je ale průlom, chceme poprosit pár Arménů a Turků, aby šli námi a zamávali si z obou stran hranice či si poslali nějaký vzkaz. Pořád doufám, že se najdou lidé, kterým leží na srdci usmíření a záchrana toho společného víc než nenávist a křivda. „Turecká Arménie“bylo úžasné místo, kde se potkávaly světové kultury, a teď je tam železná opona. Aby opona padla, je nutné překonat minulost, ať je sebebolestnější, a hledat cestu usmíření. Přál bych si dožít se toho, aby Arméni mohli jít normálně k Araratu, i kdyby to formálně nebyl jejich stát. ubytováno co nejvíce lidí, nikdo na ulici zůstat nemusí,“sdělil Madar (UFO).
Aby město konalo, vyzývala magistrát například i organizace Amnesty International. Jenže situace je složitá. Někteří lidé z ubytoven nabízené byty odmítají, další situaci neřeší, přestože podle nich je tam špína i štěnice.
„Jsou všude i švábi a deratizace už nepomůže. Máme malé pokoje, záchod a koupelnu na patře. Zato nájem skoro sedm tisíc,“krčí rameny například Vlastimil Hadraba, podle kterého je na hledání bytu času dost.
Co s ubytovnami bude dál, není jasné. „V současnosti vyhodnocujeme několik variant, jak s objekty dále naložit, finální rozhodnutí ještě nemáme,“řekla mluvčí společnosti Michaela Winklerová.