Proč Trump Západ štve? Je prostě úplně jiný

Houstone, máme tu problém. Tak by se dala jednoduše zhodnotit kvalita vztahů USA s jejich západními spojenci. Poslední výbuch zaznamenal summit G7, který se uskutečnil o víkendu v Kanadě. Trumpova administrativa už sice konečně po pár vyhazovech mluvila jedním hlasem – jenže dost hrubě a nevybíravě. A tentokrát si to nenechal líbit kanadský premiér Justin Trudeau.

Americký prezident ho na Twitteru obvinil, že je „nečestný a slabý“. „V pekle mají zvláštní místo pro cizí státníky, kteří chtějí prezidenta Donalda J. Trumpa diplomaticky obelstít, a když vychází ze dveří, pokusí se ho bodnout do zad,“přisadil si Trumpův poradce Peter Navarro.

V Evropě i v Kanadě spadla diplomatům čelist, protože na takový způsob komunikace nebyli v minulosti zvyklí. Na druhou stranu se v plné parádě ukázalo, jak osamocený je dnes Trump ve skupině mocných. A jak ti ostatní nevědí, co si s ním počít.

Tak rozhádaní už západní spojenci dlouho nebyli. Americká administrativa totiž zcela změnila způsob vyjednávání. Z diplomatických a často neplodných setkání mezi politiky se stal drsný koňský handl, ve kterém nechybí vyhrožování ani zastrašování. Ač se dá svéráznému byznysmenovi, který sedí v Bílém domě, vyčítat kdeco, většinou opravdu hájí svým osobitým způsobem zájmy USA. Prostě chce maximalizovat americký zisk. Tomu jako protřelý obchodník dobře rozumí, jak blafovat, licitovat, dojít až na hranu pravidel a nakonec shrábnout vítězství, nebo v nejhorším případě minimalizovat ztrátu. V byznysu to praktikoval hodně často. A že se přitom naruší zaběhlé pořádky a důležité smlouvy? Vem to ďas, odpověděl by.

A doufá, že jeho šikanování nakonec všichni ustoupí. Krásně se to ukazuje při sporech o cla či zrušení dohody s Íránem. Já můžu, ale pokud vy na moje opatření odpovíte, tak se vám pomstím. Škodolibě by se dalo podotknout, že systém, který teď Trump chce zapíchnout, si vytvořily USA samy.

Jenže o tom se přece dá normálně mluvit, ano, nejspíš trochu déle, ale nakonec by Amerika mohla dostat výhodnější dohody. A nemusely by se přitom nabourávat vztahy, které se budovaly desítky let.

Trumpův styl jednání se prostě vymyká tomu, na co jsou zvyklí Evropané na Západě. Jeho stálé měnění názorů, estrádní výpady jak z reality show, které občas nemají opodstatnění, vytvářejí prostředí nejistoty. A k tomu jeho hrátky na Twitteru. Se spojenci i s nepřáteli. Stačí mu pár desítek znaků, aby dorazil složitě připravované komuniké jako z víkendového summitu G7.

Nedá se však říct, že by jeho styl byl úplně neúspěšný, ale sedí spíše autoritativním šéfům států. Možná to vyplývá z toho, že Trump sám by nejraději měl podobnou moc. Vždyť nedávno prohlásil, že by si sám mohl dát za cokoliv milost jako prezident. A tomu autokrati rozumějí stejně jako jeho ukázkám svalů. Kim Čong-un s ním nakonec podepsal dohodu o možné denuklearizaci Korejského poloostrova, a to si předtím s Trumpem poměřoval červená jaderná tlačítka.

Jenže západním evropským zemím toto mačistické divadlo nesedí a měly by se připravit na to, že to možná bude muset jít bez velmi úzkého spojenectví s USA, na které byly zvyklé. A paradoxně poslechnout Trumpovu radu, že by měly víc vydávat za obranu. Nebo se budou muset po volbách dostat do čela zemí jiní lídři, kteří mluví stejným jazykem jako americký prezident.

V Unii a v Kanadě si stále mnoho politiků říká, zatneme zuby a přečkáme další dva roky, třeba ten samorost z New Yorku neobhájí svůj mandát. Jenže on třeba vyhraje znovu, a co pak?