Španělské dny neklidu. Co s tím, Maršále?
Do klína mu spadl džob, po kterém by skočil snad každý trenér na světě. Přesto mu vlastně není co závidět.
Fernando Hierro, nový kouč španělské fotbalové reprezentace, má před sebou přetěžkou práci.
Už dnes večer povede tým do první bitvy na mistrovství světa v Rusku, proti evropským šampionům z Portugalska. Po pouhých třech dnech na lavičce. A po událostech, které otřásly nejen Španělskem, ale celým fotbalovým světem.
„Nemělo by cenu během tak krátkého času rozbíjet něco, na čem se pracovalo dva roky,“ubezpečoval Hierro na rychle svolané tiskové konferenci. „Stejně na žádné změny nemáme čas.“To tedy skutečně ne. Předchozí kouč Julen Lopetegui pečlivě budoval tým, který měl v Rusku napravit dojem po fiasku na mistrovství světa v Brazílii před čtyřmi lety a nevýrazném předloňském Euru. Dvacet zápasů v řadě pod ním Španělé neprohráli, zdálo o poznání zodpovědnější práci. Jak se mu podaří ukočírovat tým, ve kterém většina hráčů s náhlým trenérským veletočem nesouhlasila? Vždyť i kapitán Sergio Ramos zkoušel u šéfů orodovat za to, aby Lopetegui mohl zůstat. Marně.
Rozhodnutí svazového šéfa Luise Rubialese zaselo neklid – a Španělé se dostali pod tlak ještě dřív, než si v Rusku poprvé kopli do míče.
Jak to ustojí Hierro? Hráčskou kariéru měl úžasnou, za Real jako stoper odkopal během čtrnácti let přes 600 zápasů, reprezentaci roky šéfoval jako kapitán, vysloužil si přezdívku Maršál. Jenže jako trenér má mizivé zkušenosti: před rokem po jediné sezoně skončil na lavičce druholigového Ovieda. A dál? Nic!
„Ale fotbal dělám na vrcholové úrovni přes třicet let,“upozornil. „A kdybych nevěřil, že máme před sebou úspěšný šampionát, nebyl bych tu.“
Tohle přesvědčení teď potřebuje přenést i na hráče. A má na to už jen hodiny.