Cvičil Židy v boji proti Arabům
Tajný československý program pomáhal před 70 lety školit piloty státu Izrael
Teď už to musí vyjít, říká si izraelský pilot Gideon Szuran. V letounu, jenž původně patřil armádě třetí říše, se nedaleko Prostějova chystá na cvičné střelby. Napoprvé se mu nepovedly a kamarádi ho povzbuzují k lepšímu výsledku.
Píše se rok 1948 a Szuran má již brzy po výcviku v Olomouci odejít bojovat proti Arabům za svoji novou vlast, jen pár měsíců starý stát Izrael. Při střelbě přechází do střemhlavého letu, pálí, jak nejlépe dovede. Jestli se zlepšil, už ale nikdy nezjistí. Nezvládne totiž manévr a v troskách letadla 25. října 1948 umírá.
I jeho tragická smrt je součástí zapomenuté kapitoly dějin Olomouce. Letiště ve zdejší městské části Neředín se před 70 lety zapojilo do tajného výcviku izraelských pilotů.
Mladý židovský stát je nutně potřeboval. Oficiálně vznikl 14. května 1948, okolní arabské státy mu však okamžitě vyhlásily válku. Československo Izraelcům tehdy výrazně pomohlo. Kromě velkých dodávek zbraní a letadel šlo na různých letištích a vojenských základnách v rámci akce pojmenované Důvěrné Izrael o výcvik tankistů, výsadkářů a pilotů.
V Českých Budějovicích, Hradci Králové a také v Olomouci je dostali na starost špičkoví tuzemští letečtí instruktoři. V hanácké metropoli ještě žije poslední z nich, sedmadevadesátiletý major Alojz Mutňanský.
V létě 1948, kdy olomoucký výcvik začal, měl ve svých sedmadvaceti letech hodnost rotmistra. A své židovské žáky dodnes chválí. „Do létání byli natěšeni, sami se o to hlásili,“vybavuje si po desítkách let. V pokoji v olomouckém domově pro seniory má Mutňanský na stolku vyskládané své letecké zápisníky. Jsou v nich pečlivě vedené záznamy za celá desetiletí.
Část z nich v jednom ze sešitů patří i izraelským letcům. V Olomouci jich bylo sedmačtyřicet, bydleli přímo na letišti.
V letounech Luftwaffe
Od podzimu 1945 tam pracoval také Mutňanský. Zkušeností měl spousty. Pilotoval od osmnácti a pouhé dva roky od války již za sebou měl téměř dva a půl tisíce letů a tisíc nalétaných hodin.
Přitom jeho velitelem byl při výchově bojovníků proti Arabům válečný veterán RAF kapitán Antonín Ocelka – bratr legendárního velitele britské 311. bombardovací perutě Josefa Ocelky. „Od 1. července do konce listopadu 1948 jsme převzali urychlený výcvik žáků pro Izrael. Za pět měsíců bylo vyškoleno určené množství žáků v elementárním i pokračovacím výcviku na letounech Arado. A to včetně nočních letů, střeleb i bombardování,“poznamenal si Mutňanský po desítkách let.
Cvičné letouny C-2 Arado Ar96 a C-6 Bücker-181 patřily původně německé Luftwaffe. Piloti nacistické třetí říše se v nich připravovali na vzdušné souboje druhé světové války. Krátce po ní paradoxně sloužily v Československu k výcviku židovských pilotů.
„Byla to trofejní letadla, která tady zůstala po válce. Československo je převzalo,“doplňuje předseda olomoucké pobočky Českého svazu letectví plukovník Jiří Macura. I původně německé stroje tak pomohly Izraeli přežít a obhájit existenci v první arabsko-izraelské válce se soudními státy.
Manévr metr nad zemí
Plukovník Macura se s Mutňanským velice dobře zná. Mluví o něm jako o špičkovém pilotovi.
Mezi znalci letecké historie se dodnes vypráví mrazivá historka z července roku 1950, kdy Mutňanský nacvičil jako vedoucí pilot s dalšími dvěma letci akrobacii pro celostátní letecký den v Praze-Ruzyni.
Extrémně náročné vystoupení končilo odletem trojice letadel ve velmi těsné formaci v obrácené poloze ve výšce pouhých padesáti metrů nad zemí. Generální zkoušku měli olomoučtí akrobaté nad pražským letištěm ve Kbelích. To má však o padesát metrů nižší nadmořskou výšku než Ruzyň. V den přehlídky si přitom ani jeden z trojice pilotů neuvědomil, že je třeba přenastavit výškoměry na ruzyňské poměry.
V 350 metrech nad zemí začali předvádět pečlivě nacvičená kouzla. Pak přišel na řadu závěr sestavy. „Mohl přijít poslední manévr a odlet skupiny na zádech. Ten byl k úžasu všech přihlížejících vykonán snad jen jeden metr nad betonovou plochou,“líčí Jiří Rusinský v knize Olomoucké letiště v Neředíně.
Do smrtelně nebezpečné situace se piloti dostali kvůli špatně vyladěným výškoměrům, díky nervům z ocele ji však zvládli a davy přihlížejících explodovaly nadšením. O velitele pilotů se ovšem pokoušel infarkt, druhý den musela trojice na kobereček. Vyslechli si své, ale nakonec pro Mutňanského vše dopadlo dobře. Za dechberoucí výkon byl na příkaz prezidenta Klementa Gottwalda povýšen.
Smrt za kniplem
Při utajovaném olomouckém výcviku izraelských pilotů ne všechny nebezpečné situace skončily šťastně. Tři piloti z necelých pěti desítek zahynuli – včetně Gideona Szurana, jenž patřil do skupiny Alojze Mutňanského. K tragédii se začalo schylovat kvůli slabým výsledkům při střelbě do pískových terčů na střelnici Žárovice u Prostějova.
„Kamarádi ho kvůli tomu hecovali. Podruhé šel na střelby sám, chtěl udělat výsledek za každou cenu. To se mu však stalo osudným. Příliš pozdě začal vybírat letoun ze střemhlavého letu, zachytil se při tom o strom a zřítil se,“vzpomínal Mutňanský před lety pro magazín ministerstva obrany A report.
Další dva izraelští letci Leopold Bergman a Juraj Moškovič zahynuli 24. listopadu 1948, když se jejich letouny srazily nad olomouckým letištěm. V témže měsíci pilotní kurz skončil. Kvůli tlaku na co nejrychlejší zapojení pilotů do války byl zkrácen na zhruba půlrok. Za běžných podmínek trval rok a půl.
Mutňanský poté pokračoval v práci pro letectvo, na začátku 60. let se přeškolil na pilota vrtulníků. Naposledy pilotoval 31. května 1976, kdy s vrtulníkem Mi-8 letěl nejprve do Hradce Králové na velitelství letectva pro dar a diplom na rozloučenou. Pak se vrátil na Moravu.
„Po mém přistání na letišti v Prostějově mě čekal nastoupený celý pluk i s hudbou. Po podání hlášení jsem nastoupil k veliteli pluku do vyzdobeného gaziku a se slzami v očích jsem se loučil se svým plukem i leteckým životem. Něco tak krásného i dojímavého jsem nečekal a i teď ve stáří, když je mi smutno, si prohlížím z tohoto krásného prožitku fotky,“svěřil se Mutňanský.
Nakonec pracoval až do sedmdesáti let jako vedoucí a řidič autodopravy pro Ústav sér a očkovacích látek. Hluboce zmrazené očkovací látky v milionové hodnotě vozil z Olomouce do centrálního skladu v Praze či do krajských skladů lékáren na Moravě či na Slovensku.
O svém podílu na vzniku Izraele však dlouhá léta mlčel. Změnilo se to až po sametové revoluci.
„Vůbec jsme o tom nevěděli. V podstatě až do doby, kdy mu přišlo první pozvání na oslavy do Izraele. Pokud mohl, tak tam jezdil, setkával se s ostatními piloty a instruktory,“popisuje Mutňanského dcera Alice Mikulcová. Dodnes má uložena některá vyznamenání svého otce i pamětní medaile z Izraele.
Důvodem Mutňanského mlčení mohl být fakt, že od 50. let socialistické Československo přestalo kvůli změně politiky Sovětského svazu židovský stát podporovat. Začalo spolupracovat s jeho protivníky. Je historickou ironií, že i jejich piloty Mutňanský poté během své dlouhé kariéry vycvičil.
Od padesátých let přestalo socialistické Československo kvůli změně politiky Sovětského svazu židovský stát podporovat. Začalo spolupracovat s jeho protivníky.