Rodinné dílo Dientzenhoferů
Základní kámen chrámu sv. Mikuláše byl položen před 345 lety, stavba se protáhla na desítky let
Jan Bohata redaktor MF DNES
Vysvěcení základů budoucího jezuitského kostela a sousedního profesního domu představovalo v roce 1673 velkou slávu. Na základní kámen poklepal český král a císař Leopold I., o velkorysosti stavebního záměru svědčil již rozsah parcely.
Budoucímu chrámu musel ustoupit starý gotický kostel sv. Mikuláše, dvanáct domů a také stará škola. Komplex plánovaných budov zahrnul i románskou rotundu sv. Václava. Již oba původní kostely měly pozoruhodnou historii.
Románský kostelík legendy spojují se zázraky spjatými s převozem těla knížete-mučedníka sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad v 10. století. Základní kámen mladšího kostela sv. Mikuláše požehnal v roce 1283 český metropolita, biskup Tobiáš.
„Je pravděpodobné, že se zdejší bohatý kupecký patriciát identifikoval s oblíbeným patronem a svým mocným přímluvcem,“vysvětlil důvod zasvěcení kostela sv. Mikuláše historik umění Vít Vlnas. Ve 14. století ke sv. Mikuláši chodili měšťané na kázání Jana Milíče z Kroměříže, jednoho z předchůdců Jana Husa.
Jezuité projekt na stavbu profesního domu svěřili nejprve jednomu z pražských Vlachů (Italů), architektovi a staviteli Giovanni Domenico Orsimu. Ten v té době pracoval například na projektu teologické knihovny ve Strahovském premonstrátském klášteře.
Protínající se elipsy
Profesní dům se podařilo záhy dokončit, stavba chrámu se však protahovala kvůli nedostatku financí. „Kostel se dlouho nedostal nad základy průčelí položené a posvěcené roku 1673,“uvedl historik Mojmír Horyna. Budování se dostalo do obrátek v roce 1703, stavělo se však již podle projektu Kryštofa Dientzenhofera.
„Šlo o mohutný sálový prostor kostelní lodi s bočními kaplemi, galeriemi a složitou klenbou, založenou na systému protínajících se elipsoidů,“popsal Dientzenhoferovy záměry historik umění Emanuel Poche. V roce 1710 stavitelé dokončili chrámové průčelí.
Podle historiků jde o nejčistší doklad iluzivního baroka římského směru v Praze. Ozdobil ho mimo jiné znak hraběte Františka Karla Libštejnského z Kolowrat, císařského komořího a tajného rady, význačného mecenáše stavby.
Dostavba chrámu pokračovala od druhé poloviny 30. letech 18. století, pod plány byl však již podepsán syn zesnulého Kryštofa Dientzenhofera Kilián Ignác. I jeho provázela pověst znamenitého architekta a stavitele, plány na dokončení chrámu předložil již roku 1728.
„Je neobyčejně zajímavé, jakým způsobem Kilián Ignác navázal na otcovy plány,“popisují historici dílo potomka Kryštofa Dientzenhofera. Otec projektoval závěr kostela poněkud skromně, a to tak, že rovně uzavřený presbytář zaklene oválnou, nevelkou kupolí, téměř zakrytou ve střeše. Kilián Ignác uvažoval velkoryseji. „Mělký závěr otcova projektu nahradil trojapsidární dispozicí monumentálních rozměrů s kupolí na vysokém tamburu (nástavci),“uvedl Mojmír Horyna.
Výška chrámu mezi Pražany budila úžas, ale také obavy, že se velkorysá konstrukce zhroutí. Na staveniště proto městští úředníci sezvali přísežné stavitele ze všech pražských měst na kontrolu. Ti potvrdili, že zhroucení stavby nehrozí.
Ani Kilián Ignác se úplného dokončení kostela nedočkal, zemřel na sklonku roku 1751. Dobudování chrámu však zůstalo dál v rodině, vedl ho žák a zeť Kiliána Ignáce Anselm Lurago. Podepsán je například pod projektem zvonice.
Impozantní, vrcholně barokní je také interiér chrámu, na němž se rozhodně nešetřilo. Pilíře a římsy kryje umělý mramor, lodi kostela dominuje nástropní freska Oslavení sv. Mikuláše od vídeňského malíře Johana Lukase Krackera. Z jeho dílny pocházejí také obrazy Navštívení Panny Marie či Smrt sv. Josefa.
Hra světla
Do prosklené skříňky na oltář jezuité uložili kopii zázračné gotické sošky Panny Marie Foyenské, kterou do Prahy přinesli v roce 1629 z Belgie. Kostel ozdobila díla Karla Škréty, vytvořil třeba cyklus Kristovy pašije či obraz sv. Kříže. I další díla vytvořili velcí tvůrci své doby.
„Souhrn všech složek ještě znásobuje světelná komponenta, s níž se zřejmě již od začátku počítalo. Když v odpoledních hodinách padají sluneční paprsky do chrámového prostoru velkým západním oknem, je dojem opravdu ohromující,“shodují se historici umění.