Omezím slevové akce, plánuje Toman
Když se prodává v akcích sedmdesát procent zboží, něco je špatně, říká Miroslav Toman.
Až šedesát procent výrobků se v tuzemských obchodních řetězcích prodává ve slevách. Kandidát ČSSD na ministra zemědělství Miroslav Toman chce tuto mánii zastavit určením pravidel prodeje zboží v akcích.
„Musíme udělat pořádek v konání prodejních akcí,“uvedl v rozhovoru pro MF DNES a dodal: „Jsem odpůrcem zákazu slevových akcí. Měla by se ale nastavit pravidla pro prodej potravin v promoakcích.“
Může to podle něj být cesta, jak řetězce odradit od dovozu příliš levného zboží, v některých případech i za cenu pod náklady. „Musíme si říct, jaké výrobky by do toho spadaly, jaký objem tržeb by nesmělo překročit toto zboží v akcích, a podobně,“přiblížil Toman, který je v současnosti prezidentem Potravinářské komory ČR.
Právě toto profesní sdružení, zastupující významné dodavatele řetězců z oblasti výroby potravin, si často stěžuje na nevýhodné obchodní vztahy s řetězci a poukazuje na to, že zvýhodňují některé dovozové potraviny nižší přirážkou. (fih)
Dovoz exotických sýrů je v pořádku, ale proč dovážíme máslo, když si ho umíme dost vyrobit? ptá se kandidát na ministra zemědělství Miroslav Toman. Postavení českých potravinářů chce zlepšit i tím, že omezí slevové akce v řetězcích.
Jaké priority máte na ministerstvu zemědělství?
Je to společná zemědělská politika, řešení problematiky sucha včetně zadržování vody v krajině, kůrovec a péče o les a v neposlední řadě kvalita potravin.
Nejdůležitější je nyní zkrotit kůrovce. Téma sice trochu politicky vyčpělo, ale je to dlouhodobý problém. Nedávno premiér v demisi Andrej Babiš řekl, že se v minulosti boj s kůrovcem zanedbal. Souhlasíte?
Souhlasím, že lesnické práce nebyly dobře prováděny.
V roce 2013 jste byl ministrem zemědělství v úřednické vládě Jiřího Rusnoka. Neberete si tu poznámku osobně?
Už za mého ministrování tam byly některé problémy, které se začaly projevovat, ale nebyly ještě akutní. Vedl jsem úřad půl roku, za tu dobu šlo těžko něco dělat.
První návrh řešení kůrovcové kalamity ministerstvo má. Obnáší třeba výstavbu skladů na vytěžené dřevo a práci v lesích pro tisíce cizinců. Jaké řešení nabízíte?
S posledními opatřeními se dá souhlasit. Bylo by však potřeba zrychlit krok, je to kalamita, která dlouhodobě nemá obdoby. Týká se i stromů, které byly ve 20. století napadeny bekyní mniškou. Příčinami současného stavu je také sucho a nekvalitní lesnická práce. Je potřeba měnit skladbu lesa, což se postupně děje, ale hlavně se domluvit s těžebními firmami a soukromými vlastníky pozemků. Kůrovec nepostihl jen státní lesy, ale i lesy měst, církví a vojenské lesy. Zapotřebí je celý soubor opatření. Dřevo se musí vyvézt z lesa a sanovat, aby se kůrovec nerozletěl. To znamená odkůrovat, potom zpracovat, najít skladovací místa, vytvořit zpracovatelské kapacity a dřevo odprodávat za nižší ceny. Musí se do toho zapojit celá státní správa.
Má smysl snížit daň z přidané hodnoty na dřevo? Navrhuje to bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) jako krok ke zvýšení spotřeby.
Je to určitě jedna z variant, ale musíme to propočítat. Nejsem si jistý, že by to pomohlo.
Bytostně nejbližší jsou vám nicméně asi potraviny.
Samozřejmě, a zároveň jsou důležité pro spotřebitele. Ministerstvo tady není jen od toho, aby vydávalo nějaké předpisy, ale hlavně aby se staralo o potraviny.
Poměrně často slýcháme o prodeji nekvalitních potravin z dovozu, jako jsou třeba jablka
s pesticidy. Odvádějí kontroloři dobrou práci?
Kontrola kvality potravin a jejich bezpečnosti je v ČR na jedné z nejvyšších úrovní v Evropě. U domácí výroby mají dozorové orgány absolutní kompetence. U dovozů však mají rezervy a je potřeba kontroly zintenzivnit. Kontroluje se až pultové zboží. Nechci být vysazený proti Polsku, ale je pravda, že záchyty Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsou z velké části z této země. Některé firmy dostanou pokuty, ale šidí dál, protože se jim to evidentně stále vyplácí. Pokud se to opakuje třikrát, měly by se dovozy zastavit nebo bychom se měli domluvit s kolegy v Polsku, ať si tam udělají pořádek.
Měly by se minimální ceny potravin nastavovat zákonem, jak stále častěji v poslední době zaznívá?
Něco se stát musí. Není možné, aby se prodávalo pod nákladovými cenami. V Německu tomu říkají zákaz prodeje se ztrátou. Vůbec nejde o to, že bychom chtěli zdražovat potraviny. Je ale potřeba, aby spotřebitel znal reálnou cenu výrobku. Podle studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a agentury Nielsen je prokázáno, že obchodní řetězce prodávají dovozové výrobky v průměru za nižší ceny než tuzemské. Musíme udělat pořádek v konání prodejních akcí.
Máte na mysli omezení slevových akcí?
Jsem odpůrcem zákazu slevových akcí, to je nesmysl. Měla by se ale nastavit pravidla pro prodej potravin v promoakcích. Potom by nemuselo docházet k tomu, že se sem budou vozit do akcí velmi levné výrobky
například z Polska, které matou cenou spotřebitele, a navíc v nich je polovina masa oproti deklarovanému množství. Vůbec bych se nebránil nastavení pravidel pro konání slevových akcí, bez požadavků na jejich ceny a s uvedením objemu výrobků na celkovém ročním prodeji.
Vy byste chtěl, aby zákon stanovil, kolikrát řetězec může do akce zařadit třeba pivo a máslo?
Ne, to vůbec. Nechal bych to v obecné rovině. Pravidla by měla určit, v jakém množství by se směly výrobky v akci prodávat. Nemůžeme prodávat některé potraviny celoročně v akci. Jaká je to pak akce? Pokud sedmdesát procent výrobků prodávám ročně v akci, tak je něco špatně.
Chápu to tak, že byste rád nastavil, jaký podíl prodejů by mohlo tvořit akční zboží.
Říkejme tomu pravidla. Musíme si říct, jaké výrobky by do toho spadaly, jaký objem tržeb by nesmělo překročit toto zboží v akcích apod. Nejsem ale příznivcem zákazu slevových akcí a už vůbec nechci nařizovat druh výrobků, které smějí obchodníci zařadit do slev.
Hnutí ANO s ČSSD i komunisté skloňovali před volbami potravinovou soběstačnost. Není přehnané téma spojovat s bezpečností země?
Raději bych mluvil o potravinové nezávislosti než soběstačnosti. Pokud se něco ve světě stane, nemůžeme si dovolit být závislí pouze na dovozech. Určitě proto bude jedna z mých priorit rozvoj zemědělské výroby
tak, aby ČR nebyla závislá na dovozech. Jsou tu dva pohledy – bezpečnost a ekonomická výhodnost. Pokud budeme navyšovat dovozy mléčných výrobků jako teď, nebudeme mít skot ani organickou hmotu v půdě. Dostáváme se až k zadržování vody v krajině. Rozhodně jsem tedy příznivcem toho, že to, co si umíme vyrobit, bychom nemuseli dovážet. Nezpochybňuji dovoz specialit, exotického ovoce, francouzských sýrů, vína atd. Proč se ale dováží polovina másla, a přitom vyvážíme syrové mléko? Nevidím důvod dovážet velké množství másla, sýrů, které si zde umíme vyrobit, velké množství vepřového masa či jablek.
Proč ale soběstačnosti přikládat takový význam? Některé země podporují sektor víc než jiné. Můžeme pak podporovat výrobu na farmách, které zkrachují kvůli levným dovozům potravin?
V zahraničí se zemědělci daleko víc podporují skrytými dotacemi. Třeba v Belgii, Rakousku a v Nizozemsku farmy, které zaměstnávají absolventy, získají pět tisíc eur. Vyplácí se to skrytě, přes místní samosprávy, to znamená, že to není vidět v balíku národních dotací. My likvidujeme české farmy tím, že se stáváme závislými na dovozech. Podpora přináší zaměstnanost, ekonomický efekt a péči o krajinu.
O skrytých dotacích se dost mluví, ale ještě jsem neslyšel, že by to někdo chtěl řešit.
To je pravda. Jeden z požadavků, který se neobjevil v návrhu Evropské komise, bylo zastropování národních dotací. O tom se pojďme bavit. Nikdo to však nechce. Proč? Protože někdo dotuje vepřové maso, někdo hovězí maso, někdo jablka, která jdou na vývoz.
Stejně tak mohou ale někde říct: „Češi nás zaplavují levným mlékem“, protože ho vyrábíme třetinu nad vlastní spotřebu.
Historicky ale výroba mléka nijak nevzrostla, za posední desetiletí produkujeme prakticky stále stejné objemy.
Vypráví se o vás, že jste schopen
se dohodnout s každým. Najdete kompromis v rozdílných prioritách sedláků a velkých zemědělských společností?
Budu se bavit s každým. Každý má právo na návrhy nějakého řešení. Nechci rozlišovat, zda je to člen Asociace soukromého zemědělství, nebo člen Agrární komory ČR. Zemědělec buď umí, nebo neumí. Menší je třeba podpořit zvýhodněnou platbou na první hektary, ale nechtěl bych, aby byli potrestáni velcí, u kterých je převážná část živočišné výroby. Vyslyším každého a neuráží mě, když mě někdo přesvědčí, že nemám v něčem pravdu.
V tuzemsku jsou tři čtvrtiny půdy v nájmu. Studie České zemědělské univerzity z roku 2015 říká, že s půdou zacházejí šetrněji vlastníci než nájemci. To znamená především sedláci, protože 85 procent velkých agrokomplexů nehospodaří na svém. Je jasné, že vlastník má větší motivaci starat se o majetek.
Nemůžeme rozdělovat zemědělce na malé hodné a velké zlé. Pojďme rozlišovat, jestli se o pole stará a jaké má výsledky. Je jasné, že ne všichni jsou svatí. Ale naprostá většina zemědělců se o půdu stará. Historicky je bohužel dáno, že zemědělci často hospodaří na pronajaté půdě, s tím ale těžko něco
uděláme.
Zemědělce zatěžuje náročná administrativa, které stále přibývá. Co s tím uděláte?
Zemědělec má být na poli, v chlévě, má vyrábět zemědělské produkty, a ne sedět u papírů. Musí se to zjednodušit. Od antibyrokratické komise na ministerstvu bych chtěl seznam věcí, které předpisy se mají zrušit nebo zjednodušit. Podle mě by se měly rozhodně zjednodušit kontroly, místo tří by například přišla jedna.
V Česku jsou extrémně rozlehlá pole. Byl byste pro jejich povinné rozdělení krajinnými prvky, jako jsou remízky a stromořadí, které brání erozi půdy?
Určitě ano. Je to jedno z řešení, kterému se nebráním. Zemědělci na to berou stejné dotace jako na pěstování obilí. Otázkou tedy je, zda tyto krajinné prvky nepodpořit více. Také se musíme bavit o velikosti jednotlivých lánů, o konkrétních plodinách a oblasti, nesmí se to udělat plošně. Jsou místa, kde se dají udělat remízky, oblasti, kde se dají udělat rybníky, a oblasti, kde se dá postavit přehrada. Vodu v krajině musíme zadržovat. Děláme to i složením půdy, organickým hnojivem a živočišnou výrobou. Bylo by krásné, kdybychom se shodli na tom, že z České republiky vytvoříme, obrazně řečeno, jižní Čechy.
Hrozí, že po roce 2021 ubude v zemědělství peněz z Evropské unie. Společná zemědělská politika se má krátit o pět procent. Jak se s tím popasujete?
Je to výzva. Zatím jde o návrh Evropské komise, který není definitivní. Proto je potřeba posílit vyjednávání s EU a nasměrovat tam lidi, kteří těmto věcem rozumějí a intenzivně se jim budou věnovat. Podle mých informací se pan ministr Jiří Milek s panem premiérem Babišem dohodli, že celkový rozpočet na společnou zemědělskou politiku je jedna z priorit ČR a nebude krácen. Nemůžu ale pochopit, že patříme k zemím, kde se mají prostředky nejvíce krátit. S tím zásadně nesouhlasím. Podle mě se to však dá zlepšit vyjednáváním.
Byl byste pro zrušení embarga s Ruskem, které poškozuje některé tuzemské potravináře?
Embargo mělo velký dopad například na výrobu mléka. Nemyslím, že to něco přineslo, a byl bych rád, kdyby se to nějak urovnalo. Nevím, do jaké míry ministr může iniciovat debatu o zrušení embarga, ale rozhodně při každé příležitosti budu říkat, že bylo zbytečné.
Nevidím důvod dovážet velké množství másla, sýrů, které si zde umíme vyrobit.