Bude to stačit? Sám netuším
Tvrdé prozření šampiona: Stan Wawrinka dál padá. Časy velkých titulů už jsou pryč.
Legendární Velká čtyřka se rozpadá jako trouchnivějící budova a ten, který aspiroval na jejího pátého člena, taktéž. Bohužel doslovně. Byl to v anglickém Eastbourne velmi symbolický duel: Andy Murray proti Stanu Wawrinkovi, neboli souboj 156. hráče s tenistou č. 225!
Tak hluboko je stáhlo vlastní zdraví, tíživé jako kámen u nohy plavce. Ze žebříčku i z výsledku je pak jasné, kdo z nich je na tom hůř. Rekonvalescent Murray uspěl při své strastiplné cestě zpět jasně 6:1, 6:3.
Aspoň něco. To Wawrinka nenachází ani drobné radosti. Trojnásobný grandslamový šampion už do bahna klesl téměř po obličej.
„Cítím se dobře. Ale zároveň je tu pár věcí, které už nejsou jako dřív. A možná už nikdy ani stejné nebudou,“přiznal Wawrinka. „Myslím si, že jsem nyní dost silný na to, abych hrál svůj nejlepší tenis. Blížím se ke stoprocentní kondici a k tomu, abych zvládl hrát pětihodinové duely. Jestli to bude stačit? To nevíme.“No, nestačí to. Zatím určitě ne. Na trávě má Wawrinka po dvou turnajích chudičkou bilanci 1-2, celkově letos 5-9. Na antuce vyhrál jediný mač. Na Roland Garros končil v 1. kole, v Melbourne ve 2. rundě.
Skřípe to jako zrezlé kolo.
Klidně budu hrát challengery
„Potřebuju právě tyhle těžké zápasy,“řekl třiatřicetiletý Wawrinka poté, co na trávě v Queensu podlehl ve třech setech Samu Querreymu. „Musím si zase vybudovat sebevědomí, kousek po kousku. Zase si zvyknout na to, že hraju klíčové pasáže. Být mentálně pořád na hřišti.“
Očekávání se u něj střídají se zklamáním. S Querrym se držel, Murray už ho spláchl. Jako by jeden krok vpřed u Wawrinky znamenal dva vzad. Nedaří se, ne a ne.
I Wawrinkův příběh vlastně dokazuje, v jaké éře tenis žije: panují až krutovládné legendy Roger Federer a Rafael Nadal. To oni si rozdělili posledních šest grandslamů. To oni jako by ničili potenciální rivaly.
Když Wawrinka vyhrál svůj třetí obří titul za dva roky (Australian Open 2014, Roland Garros 2015, US Open 2016), poražený Novak Djokovič povídal: „Ať nás Stan rozšíří. Pojďme mluvit o Velké pětce.“
Ještě půlrok se pak Švýcar držel, načež jeho tělo zkolabovalo. Stejně to má Murray. Djokovič zase vyhořel psychicky; až nyní zažívá náznaky revivalu. Bylo toho na ně příliš, tlaku i zátěže. Wawrinkovi selhalo koleno, kývl na operaci, naordinoval si „federerovskou“dlouhou pauzu a věci už nebyly jako dřív. „Žebříček nelže,“uznal Wawrinka po okamžitém vypadnutí v Paříži.
Tam ho zase vyděsilo operované koleno, aspoň ale v jiném místě a hlavně bez vážnějších následků.
Horší bylo cosi jiného: „Dominovala mentální únava.“
Tohle je scénář, který případně hrozí i Tomáši Berdychovi, pokud by se jeho léčba zad protáhla na několik měsíců. Po návratu od úvodních duelů ti nejtěžší soupeři. Navíc negativní efekt sněhové koule: chybí vám herní praxe, ale nemáte ji kde nabrat, když prohráváte...
„Určitě budu žádat o divoké karty,“plánuje Wawrinka, někdejší triumfátor sklouznuvší do třetí stovky. „A pokud budu muset hrát challengery, nemám s tím problém. Vyhrál jsem tři grandslamy a vím, co obnáší dostat se takhle vysoko.“
Otázkou ale je, zda lze tuhle dlouhou cestu vyšlápnout i podruhé.