Nový sport: hon na trumpovce
„Buďte tam, kde jsou lidé z vlády. U restaurací, obchodů, pump. Vytvořte dav a vytlačte je.“
WASHINGTON Je to nová bitva americké kmenové války: vyhání se v ní od objednaných jídel a rozkoukaných filmů.
Prostě otravujete tak dlouho a voláte „fašisto“a „hanba“, až utečou.
Strategii načrtla kongresmanka Maxine Watersová. Její návod k boji působí jako nepodařená karikatura Winstona Churchilla s jeho slavným „budeme s nimi bojovat na plážích... budeme s nimi bojovat na polích, v ulicích, budeme bojovat v kopcích...“.
„Nebudou moci jít do hospody,“slíbila demokratka Watersová, „nebudou se moci zastavit na benzince ani nakupovat v obchoďáku. Lidé se obrátí proti nim, budou protestovat a úplně je uštvou.“Už se to děje.
Z Trumpových lidí se stává lovná zvěř jejich odpůrců, takže se občas opravdu ani nenajedí v restauraci a nedokoukají film v kině.
Zní to banálně, ale je to docela vážné, protože studená občanská válka v USA eskalovala na zcela nový stupeň iracionality.
Nejznámější případ se stal v sobotu, kdy Trumpovu mluvčí Sarah Sandersovou ze svého podniku vyhodila majitelka restaurace Rudá slepice ve virginském Lexingtonu.
Demonstranti ze skupiny Demokratičtí socialisté Ameriky nenechali dojíst ani ministryni vnitřní bezpečnosti Kirstjen Nielsenovou, kterou vyhnali z mexické restaurace poblíž Bílého domu. Pak si šli ještě zademonstrovat k ní domů. Tam začali skandovat, co si o ní myslí.
Z jiné restaurace musel prchat Trumpův poradce pro migraci Stephen Miller.
Pam Bondiová, jež zastává na Floridě funkci generální prokurátorky a je blízkou spojenkyní Trumpa, musela před protestujícími lidmi utíkat pod ochranou policistů z kina.
Vše proto, že je rozpaluje do běla imigrační politika Bílého domu.
Je to nový americký fenomén. Zdá se, že jediný obdobný případ se v minulosti stal v roce 1974, kdy na vrcholu aféry Watergate v kalifornské restauraci Chez Panisse odmítli obsloužit Harryho Haldemana, šéfa štábu nenáviděného prezidenta Nixona. Ale ani tehdy asi nebyla v politice taková nenávist jako teď, takže Haldeman nakonec své jídlo dostal a spořádal.
Teď je Amerika zřejmě dál. Politické příkopy se změnily ve válečné zákopy, sociální sítě navíc konfrontaci zvětšují jako lupa.
Jak doba a nenávist pokročily, je vidět na jednoduché věci. Za časů Baracka Obamy byly imigrační zákony velmi podobné jako nyní. Obama si od krajní levice dokonce vysloužil nenávistnou přezdívku „vrchní deportér“, ale nikdy se nestalo, že by jeho lidi nynější demonstranti, nebo dokonce republikáni vyháněli z restaurací a kin. A že by na ně křičeli, že jsou nacisté.
Tento dvojí metr je hodně viditelný. Titíž lidé, kteří považují za konec světa, že jsou z restaurace vyhozeni černoši, kteří si nic neobjednají, považují za správné vyhazovat z jiných restaurací lidi proto, že provádějí vládní politiku.
Nelíbí se jim, podobně jako spoustě Američanů, oddělování dětí nelegálních migrantů na hranicích. Považují to za nelidskou praxi.
Problém je, že vlastně dávají najevo, že tím, co je opravdu žere, není osud dětí, ale Trump. Děti jsou dobré pro jejich válku v zastoupení.
Například herec Peter Fonda se tak zhrozil nad nelidskou politikou oddělování malých Středoameričanů, až z toho napsal na Twitter, že by bylo třeba vyrvat Trumpova syna Barrona z rukou matky a dát ho do klece s pedofily. A děti Sandersové taky.
Starší demokraté kroutí hlavou a říkají, že tahle hysterie neprospěje jejich straně, ale naopak Trumpovi. Bude za pronásledovanou oběť.
Jejich demokratická kolegyně Watersová to ale vidí jinak. Nebezpeční nadšenci v ulicích už od ní mají návod, který zní jako z instruktážní příručky městské gerily: „Buďte tam, kde bývají oni. Když je uvidíte v obchodě, u pumpy, vyrazte a vytvořte dav. Začněte je vytlačovat. A řekněte jim, že už tady nejsou vítáni, nikde a nikdy víc.“