Oslavy titulu: rabování a násilí
Výhra na šampionátu upozornila i na sociální problémy francouzských měst.
Po každém vítězství se mluví o tom, jak se národ semknul. Letošní „semknutí“Francie po vítězství na fotbalovém šampionátu ale v noci z neděle na pondělí v ulicích francouzských měst připomínalo spíš prvomájové protesty radikálních anarchistů: rozbité výlohy, vyrabované podniky, hořící auta.
Svět obletěly záběry skupin mladíků, jak vnikají do obchodů a vynášejí z nich zboží, aut v plamenech a dýmovnic bouchajících v davu. Co na tom, že hustý kouř byl v národních barvách bílé, modré a červené.
Oslavy ve Francii běžně končí s pár rozbitými výlohami, včerejšek byl jiný. Dva lidé jsou mrtví. Na obou stranách jsou zranění, v davu i mezi policisty.
Ti zasahovali vodními děly a slzným plynem, později večer nastoupili těžkooděnci.
Velkolepé oslavy se změnily ve velkolepou rvačku.
Sto tisíc lidí sledovalo zápas na velkých obrazovkách u Eiffelovy věže, na pořádek tu dohlížely čtyři tisíce policistů. Na stadionu v Moskvě ještě ani nezaznělo poslední hvízdnutí rozhodčího a třídu Champs Élysées už zaplnily davy lidí. Celkem jich tu podle oficiálních odhadů byl milion.
Velké problémy zažil také východofrancouzský Lyon, kde několik set převážně mladých lidí začalo rabovat obchody, ničit auta a zapalovat popelnice, násilnosti se nevyhnuly ani Bordeaux a Marseilles. Nejhorší scény však byly v Paříži, kde ještě v pondělí uprostřed noci těžkooděnci rozháněli dav vodními děly.
V dočasné jednotě
Pro mnohé Francouze však vítězství tyto problémy přebíjí. „Je to obrovská věc,“říká muž oblečený v dresu s číslem 10. Na prsou má znak galského kohouta, tradiční symbol Francie. Na zádech velkým písmem Mbappé, jméno 19letého útočníka pařížského fotbalového klubu Paris Saint-Germain, který se na nedělním vítězství Francie významně podílel, nyní téměř národního hrdiny. Pochází z pařížského předměstí Bondy, kde se narodil kamerunskému otci a alžírské matce.
„Máme tady ve Francii dost problémů,“ pokračuje jeho fanoušek s odkazem na nedávné teroristické útoky, stejně jako sociální napětí v chudých okrajích francouzských měst. „Nyní jsme jeden celek, všichni společně. Není tu žádné náboženství, žádné rozdíly, a tak je to dobře.“
Podobná nálada panovala i po oslavách prvního titulu v roce 1998. Francouzskému týmu se tehdy říkalo „génération black, blanc, beur“, tedy generace černochů, bělochů a Arabů. Jejich vítězství se bralo jako vítězství nové Francie, v níž rasové problémy ustoupily do pozadí. Ne nadlouho.
„Všechna tahle euforie a nadšení jsou sice přínosné, jsou to ale jen emoce, které brzy pominou,“domnívá se Mahmoud Bourassi, který na předměstí Bondy vede centrum pro děti a mládež. „Tyto dny jsou mimořádné,“uvažuje Bourassi. „Co ale bude zítra?“