Morcheeba zrychluje. A stále nenudí
Morcheeba je zpět po pětileté odmlce. S hlasem Skye Edwardsové a všemi triky, které její hudbu provázely, se zdá, že je svět zase v pořádku.
Václav Hnátek redaktor MF DNES
Označit britskou skupinu Morcheeba za kapelu jednoho hitu by bylo hodně přehnané a hlavně dost nefér. Nicméně není pochyb o tom, že její skladba Rome Wasn't Built in a Day z přelomu tisíciletí překračovala hranice žánrů, a pokud se najdou posluchači, kteří budou od Morcheeby znát jen jedinou písničku, bude to tato. Žádnou takovou na nové desce Blaze Away nehledejte. Za poslech ovšem rozhodně stojí.
Morcheeba si k nahrávce přizvala několik hostů. V titulní skladbě je to anglický raper Roots Manuva a jeho nekompromisní projev na pozadí vlastně lehoučkých funkových kláves vytváří působivou hudební směs. Do temnoty se ponořila skladba Mezcal Dream, na níž se podílela francouzská zpěvačka Amanda Zamolo. A asi nejpřekvapivější a přitom zcela podmanivá je účast jejího krajana, písničkáře Benjamina Biolaye v písni Paris sur Mer. Což je vlastně šanson obalený do zvukového světa Morcheeby.
Ikonický hlas
Těžiště desky Blaze Away však naštěstí stále leží především na ikonickém hlase Skye Edwardsové. Ta stihla z kapely odejít, zase se do ní vrátit a nyní je to už třetí album od reunionu. Morcheebu mezitím pro změnu opustil jeden z bratrů zakladatelů Paul Godfrey, ale ve vší úctě k němu – dokud tu zpívá Edwardsová, pak je vše v naprostém pořádku.
Morcheeba je známá tím, že její muzika slouží skvěle jako dojezd večírků, v podstatě umí i uspat, ale ne nudou, prostě jen pohodou. To však v případě Blaze Away úplně neplatí. Například titulní skladba si sice udržuje docela líné tempo, ale je natolik nabušená energií, že by spáče spíš než cokoliv jiného dokázala postavit na nohy. Lépe než jakýkoliv energetický nápoj.
Dokonalá jednoduchost
Že Morcheeba navzdory zařazení do žánrů jako trip hop a postavení elektronické kapely staví především na formátu obyčejných, ale silných písniček, lze i na novém albu doložit například skladbami It’s Summertime a především Sweet L.A. Druhá jmenovaná totiž nabízí nejosekanější nahrávku, jakou si lze představit – jen zpěv Skye Edwardsové a lehoučký doprovod na elektrické piano. Prostor pro produkční špíčky nulový, a přesto, anebo možná právě proto to dokonale funguje.
Samozřejmě nechybí ani poctivé ukliďnovací kousky jako Never Undo, které by se uchytily na kterémkoliv ze slavných alb a snad i proto s nimi Morcheeba aktuální desku zahájila.
Ale jinak se většina alba nese v o něco živějším tempu, než jsme u Morcheeby zvyklí. Což samozřejmě není na škodu, protože přitom kapela neopustila postupy, které fanoušci milují.