Šijeme i pro Frooma
Profesionál František Raboň kdysi v pelotonu hvězdám pomáhal. Ty dnešní obléká
Tomáš Macek cyklistický reportér MF DNES Britská cyklistika je supervelmoc. Zdá se až nereálné, aby pro britskou reprezentaci šila malá česká firma. Jak jste dokázali prorazit?
Pomohly mi kontakty z dřívějška. Když jsem ve firmě dostal na starost i britský trh, sepsal jsem si naše cíle v Británii. Snažil jsem se proniknout dokonce i k týmu Sky. Ale při prvním oťukávání jsem zjistil, že tam nemáme šanci. Od dodavatele svých dresů Sky navrch požaduje i extrémní finanční plnění, nechávají si platit za prestiž. Finanční návratnost by pro nás byla nemožná.
Jak se taková investice navrací?
Především prodejem replik dresů fanouškům. Jenže Sky teď není populární, moc na odbyt nejdou.
Potom jste se zaměřili na britskou reprezentaci?
Dostal jsem echo, že Adidas u jejich nároďáku neprodlouží smlouvu.
Jenže zájemců, kteří chtěli Adidas nahradit, musel být zástup.
Jasně, stály proti nám přední světové firmy. Ale britský svaz má rozpočet miliardu korun, který z velké části hradí daňoví poplatníci. Proto mají od státu zadanou povinnost, že na dodavatele materiálu musí vypsat tendr. V něm jsme se nejprve dostali mezi posledních pět a pak uspěli i u nezávislé komise, porovnávající kvalitu oblečení na vzorcích bez log výrobců.
Čím jste ty ostatní porazili?
Komise nám sdělila, že ocenila výjimečnou kvalitu z hlediska nití, materiálů a zpracování. Zároveň vyzdvihli, že v Táboře máme v jedné budově 220 lidí, kteří zajišťují celou naši výrobu. Adidas byl naopak závislý na svých subdodavatelích a komunikace s ním byla pro Brity komplikovaná. Zato my jim dopoledne ušijeme požadovaný prototyp, odpoledne ho pošleme poštou do sídla svazu v Manchesteru. Tam ho další den otestují na tréninku a hned si voláme, co ještě můžeme případně změnit. Partnerství s britskou asociací nám přineslo mnohem víc, než kdybychom podepsali se Sky.
Proč si to myslíte?
Skutečnost, že si nás Britové v tendru vybrali, ve světě obrovsky rezonuje. O možné spolupráci s námi teď jednaly i některé worldtourové týmy, například Lotto Jumbo.
Kolik britských reprezentantů každoročně vybavíte?
Sto dvacet.
A jak dlouho trvá ušít pro ně jeden závodní dres?
Závodník a obchodník Kolem 30 minut. Ale v tom pochopitelně není započten dlouhý proces vývoje a schvalování. Máme kolem stovky švadlen, za hodinu zvládnou zhruba 200 dresů.
Nazval byste vývoj dresů a dalšího oblečení za posledních 15 let spíše evolucí nebo revolucí?
Extrémní evolucí. Když současné vybavení porovnám s tím, v čem jsem v roce 2006 začínal v první divizi v T-Mobilu, je rozdíl obrovský.
V čem nejvíc?
Ve zpracování látek a šíři vybavení. Spousta sprinterů teď závodí ve speciálních kombinézách, velký tlak je i na neoprénové rukavice nebo na pláštěnky, aby byly aerodynamické a extra lehké. Před 10 lety nám dali pláštěnku, abychom při závodě nezmokli, a už nikdo nemyslel na to, že když pak začne i foukat, naberete v ní tolik větru, že zůstanete viset vzadu. Před sezonou jsme vyfasovali oblečení a dál ho už s námi nikdo neřešil. Zato loni jsme s 15 závodníky týmu Wanty celý rok probírali detaily. Je až úsměvné, že když Sky zkoušel tyto dresy loni na přípravném závodě Dauphiné, žádný komisař je nezpochybnil – a najednou se na Tour všichni divili. Nebo v minulosti UCI změnilo pravidlo, co se týče dresů a reklamy 10. února, kdy už všichni měli dresy na sezonu hotové a výrobci nebyli schopni patřičně zareagovat. Přitom některé pravidla hraničí s buzerací. Mně osobně ten vortex na rukávech nepřipadal zásadní.
Skutečnost, že si nás Britové v tendru vybrali, ve světě obrovsky rezonuje.
Proč se to tedy setkalo u soupeřů s takovou bouří nevole?
Protože UCI říká, že na látku dresu se nesmí nic přidávat. Sky aplikoval ty šupiny až na základní látku, která už prošla sublimací. Ale zároveň UCI nemá ani pravidlo, které by takový postup vyloženě zakazovalo.
Letos už je nepoužili. Nyní jsou tedy jednoznačně zakázané?
To stále není vyřešené. Jen s nimi Sky asi na Tour nechtěl dráždit.
Kolik takový dres mohl stát?
Nejdražší kombinézy údajně přišly na 10 tisíc korun. Mohly by být i dražší, kdybychom je skutečně šili na milimetry na míry každého závodníka. Takový projekt by zahrnoval i skenování a osobní testy v aerodynamickém tunelu a kombinéza by pak přišla třeba 40 tisíc.
Jaké nejdražší momentálně Britům dodáváte?
Kombinézu za pět tisíc, dres za dva a půl.
Dokážete odhadnout, co se bude dít dál? Kam může vývoj oblečení profesionálů směřovat nyní?
Sám jsem zvědavý. Nevěřím v nějaký totální zvrat, že by se reklamy stříkaly takřka na holé tělo, nebo že by jezdili ve skafandrech. Ale budou se určitě dál vylepšovat látky i technologie. Teď jedna značka představila dres úplně bez zipu. Netuším jak se navléká, aby se nerozpadl.