Triumf Gerainta Thomase
Jednoznačně nejsilnější. Geraint Thomas dozrál ve 32 letech k titulu na nejslavnějším závodě.
Geraint Thomas je šampionem Tour a nikdo nepochybuje, že je jím plným právem. „Nejsilnější muž vyhrál,“říká i sesazený obhájce titulu Chris Froome.
Během tří týdnů neměl Thomas ve Francii ani jednu slabší chvíli.
Veškeré nástrahy prvního týdne, kostky, pády či boční vítr, překonal jako jediný z favoritů beze ztrát.
V Alpách potom předvedl impozantní formu, útočil a v La Rosiere i na Alpe d’Huez vítězil.
V Pyrenejích uhlídal největší soupeře, využíval síly týmu, prokázal vlastní strategické myšlení.
A v časovce třetím místem potvrdil, že umí také tuto disciplínu.
Jeho titul nesrážejí žádná zásadní „kdyby“. Snad jen jedno, byť malé, bychom našli. Kdyby Tom Dumoulin v 6. etapě neztratil po defektu a penalizaci kvůli jízdě za týmovým autem 1:17 minuty, jak odlišně by se závod v horách asi vyvíjel?
„V tom případě by na mě v kopcích ještě víc útočil a najel by tam na mě ještě více času, o tom jsem přesvědčen,“likviduje toto „kdyby“druhý Dumoulin.
V cíli sobotní časovky v Espelette Thomas rozpřáhl ruce, zaťal pěsti a rázně s nimi zapumpoval, v gestu nesmírné radosti i úlevy. „Tři týdny jsem byl tak moc soustředěný, den po dni, etapu po etapě, kopec po kopci. A najednou to vše bylo za mnou. Zažíval jsem masivní nápor emocí. Poprvé od svatby jsem se rozbrečel dojetím,“přiznal, když se utopil v objetí čekající manželky.
„Vůbec jsem nevěděl, že tam Sara Elen bude,“vyprávěl.
Při svém třináctém závodě Grand Tour v kariéře ovládl Tour. Jak to dokázal? Veškeré možné složité odpovědi shrne 32letý Velšan do dvou vět: „Tím, že jsem našel rovnováhu. V životě i v mé kariéře na kole.“
Vyprávění o hledání této rovnováhy bychom mohli začít už v dětství, kdy jej rodiče přivedli k cyklistice. „Nikdy mě do ní nenutili,“popisuje. „Říkali mi: Dělej ji, jak nejlépe umíš, a užívej si to bez ohledu na vítězství a porážky.“Také díky jejich přístupu se mu nikdy nestalo, že by svůj sport nenáviděl.
„Od začátku jsem u něj pozoroval i velkou psychickou sílu,“říká Rod Ellingworth, dříve kouč britských juniorů a nyní ředitel týmu Sky.
Tour není válka v Afghánistánu
Thomas dlouho kombinoval dráhu se silnicí, a zatímco na dráze se rychle stal světovým medailistou, na silnici se zpočátku především učil trpět. Tak jako když v 21 letech debutoval na Tour. „V jejím průběhu jsem pomalu už ani nemohl chodit, jen jsem přežíval. Ale byla to pro mě obrovská výchovná lekce.“
Druhá zlatá olympijská medaile z dráhy mu v roce 2012 pomohla plně přepnout na silnici, kde hledal novou motivaci. Měnil se z dráhaře ve vrchaře a ve službách Wigginse a Frooma, bojujících o tituly na Tour, se zároveň učil, jak se vyrovnávat s tlakem v týmu.
Současně nacházel též rovnováhu mezi životem uvnitř a vně pelotonu. Zjistil, že občas potřebuje absolutně vypnout. Některé legendární večírky toho byly důkazem.
„I v tomto směru musel dozrát,“říká Ellingworth. Vzpomíná, jak Thomas v roce 2005 s kolegy z britského juniorského týmu sledoval v baru finále Champions League, přičemž slavili jeho 19. narozeniny.
„Těch piv si dali spoustu a výrazně překročili večerku. Za trest jsem mu zakázal jet Grand Prix Walesu, kterou o rok dříve vyhrál a strašně se na ni těšil. Byl pořádně vytočený. Zato teď už pozná, kdy nastává správný čas na drink.“
S manželkou si Thomas pořídil apartmán v Monaku, kde našel ideální tréninkové podmínky. Zároveň si ponechali domek v rodném Cardiffu, kam se pravidelně vracejí. Tady má přátele, kteří většinou nemají s cyklistikou nic společného a s nimiž nejlépe uniká do jiného světa.
„I po závodech umí Geraint velice rychle vypnout, přijít domů a neříct jediné slovo o kolech,“povídá Sara Elen. Pomáhá mu to vyčistit si mysl i vnímat perspektivu.
„Cyklistika není pupek světa,“připomíná. „Tour není to samé jako jít válčit do Afghánistánu. Tam jde o život. My jsme i při vší té tréninkové a závodní dřině na kolech naopak velmi privilegovaní lidé, že můžeme žít tak, jak žijeme.“
Zrušil bych výjimky
Jeho triumf na Tour rozhodně není senzací jednoho měsíce. Výkonnost potřebnou k titulu budoval léta. Loni vyhrál klání Paříž–Nice, letos závod Dauphiné. Opakovaně prokazoval, že je špičkovým jezdcem. Jen potřeboval natrefit na souhru
ideální formy i příznivých okolností na závodě Grand Tour.
Nenechal se vykolejit ani napětím, zmítajícím týmem Sky a jeho přítelem Chrisem Froomem při salbutamulové kauze. „Než abych četl články o Chrisovi, radši jsem si četl o ragby. Nechal jsem na něm a na týmu, ať vše vysvětlí.“
Sám nikdy o terapeutickou výjimku nežádal. V rozhovoru pro BBC dokonce vyhlásil: „Jejich používání vede k etickým debatám, proto by v mých očích bylo jednodušší je zrušit. Pokud trpíte vážným astmatem nebo alergií a musíte brát velké dávky léků, vaše tělo prostě není vhodné pro takový typ profesionálního sportu. Zrušení výjimek by umožnilo, aby věci byly více černobílé.“
Zatím takové nejsou, přesto stojí v Paříži na nejvyšším stupni coby dominátor Tour. Té Tour, kterou Chris Froome vyhrál už čtyřikrát – a chce ji vyhrát znovu.
Kdo z obou jezdců tedy bude nyní bossem stáje Sky?
„To je otázka pro management týmu. Ale je ještě příliš brzy,“říká Froome. Thomas zahrává do autu dotaz, zda zvažuje přestup jinam.
„Nechci o tom teď přemýšlet. Chci si nejprve užít oslavu Tour s klukama z týmu,“tvrdí.
Srpen bude zajisté měsícem hektických jednání.
Pro Thomase bude též měsícem, kdy se bude sžívat s novou rolí waleské národní celebrity.
„Ale ať se teď stane cokoliv, on se s tím vyrovná,“ujišťuje jeho manželka Sara Elen.