Turci v Německu: Kde je jejich Vaterland?
Tři miliony Turků žijících v Německu mají často silnější vazby na Turecko než na svou hostitelskou zemi. Také turecká politika je zajímá více než německá.
Jana Šafaříková redaktorka MF DNES
Skupina asi dvaceti lidí griluje na zahradě. Jsou tu Afričané, muslimové s kebabem a Němci s bramborovým salátem. Kdesi zazní také polské slovo. Svítí slunce, všichni se usmívají a vesele si přiťukávají sklenicemi s pivem.
Na konci tohoto propagačního videa Asociace německého fotbalu se hluboký hlas sugestivně ptá: „Co mají všichni tito lidé společného?“A hned si odpovídá: „Jejich děti hrají za německou fotbalovou reprezentaci.“Spot z roku 2008 tímto příkladem dokazuje úspěšnou integraci imigrantů do německé společnosti.
O deset let později, v roce 2018, by už natočení podobného spotu asi nikdo nezaplatil.
Více než třetina v Německu žijících Turků (38 procent) nemá v úmyslu vracet se do Turecka, 15 procent ano. Střídavě mezi oběma zeměmi žije 37 procent Turků.
Velmi zřetelný je pak jejich nezájem o politické dění v Německu. Téměř polovina zdejších Turků (47 procent) uvádí, že německou politiku nesledují a nezajímá je. Lepší přehled o ní má jen necelých dvacet procent německých Turků.
Naopak politické dění v Turecku táhne: 34 procent se o ně „velmi zajímá“, relativní nezájem pak uvedlo necelých 31 procent německých Turků.
Místo duhy zataženo
migrantů mezi lety 2015 a 2016, často bez jakékoli identity a s diskutabilní minulostí, začaly dosud skryté problémy vyplouvat na povrch.
Protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) se stala po loňských volbách třetí nejsilnější stranou v parlamentu. I proto je nyní možné, aby její předseda Alexander Gauland veřejně pronesl tato slova, shodou okolností také na adresu německého fotbalisty Jeroma Boatenga, jehož otec pochází z Ghany: „Lidé ho možná mají rádi, ale bydlet by vedle něj nechtěli.“