Francii fotbal nespasil

PAŘÍŽ Byla to euforie neznající mezí. Ještě teď Francouzům buší srdce, když si vzpomenou na vítězný fotbalový šampionát. Slavilo se na Champs-Elysées, zněly zvony katedrály Notre-Dame.

Prezident Emmanuel Macron se vezl na vlně opojení. Sliboval si oživení své uvadající popularity.

„Povzbudili jste celý národ,“gratuloval fotbalistům a mluvil o tom, jak fotbal sjednotil Francii.

Skutečně? Více než dva týdny od oslav vypadá situace ve Francii prozaičtěji. Zemi trápí vedra, ekonomika zpomaluje.

Lidé si čtou o skandálech spojených s prezidentem a jejich nálada uvadá.

Samotný Macron se smiřuje s tím, že jeho obliba padá dál ke dnu.

Podle čerstvého průzkumu společnosti Ifop pro nedělník Journal du Dimanche je s jeho působením spokojeno pouhých devětatřicet procent Francouzů. Tedy nejméně od loňského května, kdy usedl v Elysejském paláci.

Čím to je?

Monarchistický styl

Za propadem Macronových preferencí stojí souběh dvou věcí.

Předně je tu neutuchající skandál jeho bývalého bezpečnostního poradce Alexandra Benally, který mlátil účastníka prvomájové demonstrace.

Macron však rovněž pochybil. Propustil jej až poté, co byla situace neudržitelná. Před poslanci se kál, že odpovědnost nese on sám, aby vzápětí celou věc bagatelizoval. „Byla to bouře ve sklenici vody,“tvrdil o Benallově skandálu Macron.

Dále je to celkově monarchický styl jeho vlády, který Francouzi nelibě nesou. Jsou to zdánlivé maličkosti. Drahý porcelánový servis do prezidentského sídla. Nebo když okřikl – podle mínění Francouzů až příliš autoritativně – mladého studenta za familiární oslovení.

Francouzům to vše vadí. Mají pocit, že Macron se po 14 měsících v prezidentském křesle zcela vzdálil obyčejným lidem.

Už teď je tedy jasné, že „fotbalový efekt“se nekonal.

Nabízí se srovnání s vítězstvím Francie před 20 lety. Také tehdy pohltila zemi euforie. Mluvilo se o tom, že multietnické mužstvo „Les Bleus“, ve kterém třeba záložník Christian Karembeu pocházel až z tichomořské Nové Kaledonie, zemi stmelí. Pár měsíců to vydrželo.

Preference tehdejší hlavy státu Jacquesa Chiraka dokonce během chvíle obdivuhodně vzrostly na téměř 60 procent.

„To byl obdivuhodný výsledek, který dnes asi není možné zopakovat,“říká Gael Sliman, analytik konzultační společnosti Odoxa.

Fotbal ovšem nemohl vyřešit potíže doutnajících francouzských předměstí, která nakonec vzplála o pár let později.

Nástroj politiků

Podobnou zkušenost mají i Němci, kteří zářili nadšením po skvěle zorganizovaném šampionátu v roce 2006, na kterém brali i bronzové medaile. Mluvilo se o novém, liberálním Německu, které se skvěle představilo celému světu. O pozitivních dopadech na ekonomiku.

Později obrázek pošramotila obvinění, že šampionát byl koupen díky tajným fondům. A největší evropská ekonomika se stejně propadla do globální finanční krize.

„Politici mají často pocit, že mohou díky fotbalu vyřešit vleklé problémy,“říká francouzský aktivista Mouloud Aounit. „Ve skutečnosti vždy jen nakrátko uhasí ty nejžhavější problémy.“