Kam patří a nepatří politici
Andrej Babiš i Miloš Zeman si vysloužili kritiku za to, že zasahují do kauzy H-System. Ale nedostali by za uši, i kdyby nedělali nic?
Říjen 2014. Na úterní den má ve Žďáru nad Sázavou naplánován volební mítink premiér Bohuslav Sobotka. V týž den agresivní schizofrenička na místní škole zabije šestnáctiletého chlapce a další tři lidi zraní. Premiérův tým narychlo řeší krizovou situaci: má politik zůstat, truchlit s pozůstalými a do kamer jim vyjadřovat morální podporu? Anebo raději mítink zrušit, zmizet z města, tragédii nepolitizovat a vyhnout se nařčení, že se na ní chce jenom přiživit? Sobotka volí – asi správně – druhou variantu.
Paralela mezi žďárskou tragédií a aktuálním angažmá premiéra a prezidenta v kauze H-System je samozřejmě hodně přitažená za vlasy, přesto tu jde v principu o totéž. Prostor, v němž se mohou a mají angažovat politici, nikdy nikdo přesně nedefinoval. A snad to ani nejde, vždy záleží na konkrétní situaci a jakémsi osobním prahu citlivosti a vkusu jednoho každého. Výsledek je předem neodhadnutelný, většinou to politik schytá, ať už se rozhodne tak, či onak.
Pamatujete ještě, jak byl kdysi kritizován Stanislav Gross, tehdy ministr vnitra, když na zatopenou Moravu dorazil v maskáčích, kanadách a policejním triku? Přitom v podobných kulisách jsme viděli řadu světových politiků, třeba Silvia Berlusconiho v hasičské přilbě po zemětřesení v Itálii nebo Angelu Merkelovou při povodních s pytlem písku v rukách. A loni Donald Trump dostal mediální nakládačku, když až čtyři dny po hurikánu Harvey navštívil nejvíce zpustošený Houston, jakkoliv se hájil tím, že nechtěl, aby jeho návštěva zatížila chod záchranných prací.
Je to i otázka času: Gross v maskáčích by už dnes možná nikoho nepobouřil, politika se nyní mnohem více nese v rovině symbolů a plně ji opanoval politický marketing. Jestliže politik vleze lidem do obýváku přes fotku na Facebooku, těžko pak čekat, že zůstane zdrženlivě vzadu, když umírají lidé, padají domy nebo se páše nějaká flagrantní nespravedlnost.
Jistě, politik z principu nemůže řešit všechno, má systémově spravovat zemi, ne osobně asistovat u každé jednotlivosti. To určitě věděl i již zmiňovaný premiér Sobotka, když se před rokem a půl osobně angažoval v tom, aby prodavačky v Albertu dostaly přidáno. Politik nemůže řešit všechno, ale u věci, kterou považuje za zásadní nebo systémově vypovídající, může pomoci otevřít dvířka k řešení, přenést spor o rovinu výš nebo jej alespoň medializovat. Třeba v Albertu to pomohlo, dlouho zamrzlé platy se tam za půl roku zvýšily dvakrát.
Babiš a Zeman teď hlasitě vstoupili do kauzy H-System. Opět je to věc citu a vkusu, když třeba Zemanův superporadce Miroslav Šlouf měl s autorem superpodvodu Petrem Smetkou hodně úzké vztahy a někdejší Zemanova vláda případ ignorovala. Ale že se vrcholný politik zajímá o případ, jako je H-System? Která jiná kauza byla za poslední čtvrtstoletí tak třaskavá, tak moc se vymykala obecné představě o spravedlnosti a tak nereálné v ní bylo nějaké „dobré řešení“? A ruku na srdce: nedostali by oba politici stejný kartáč, kdyby verdikt soudu jen okomentovali slovy „To je holt život...“?