Jaké plyne poučení z aféry diplomkagate
Jakuba Pokorného, reportéra MF DNES
Opisování stálo v minulých dnech křeslo dva ministry: Taťánu Malou a Petra Krčála. Třetí ministr, Lubomír Metnar, měl namále. Jak to, že najednou kosila členy vlády taková „maličkost“jako diplomová práce?
Na začátek několik východisek: Největším průšvihem ministryně spravedlnosti Taťány Malé byl fakt, že měla hodně průšvihů. Patřil mezi ně neuvážený výrok s Čapím hnízdem, pochybná koncipientská praxe 300 kilometrů od domova a další. Diplomka byla u ní pouze poslední kapkou. Ministryně také podala dost nepřesvědčivý výkon při vysvětlování této kauzy na tiskové konferenci.
Ministr práce Petr Krčál naopak vůbec neodolával. Měl za sebou pohnutý osud a těžkou nemoc a nejspíš je to také nadprůměrně slušný člověk. Takže odstoupil dřív, než se všichni vzpamatovali. Už na první pohled bylo vidět, že jeho hřích s opsáním byl hodně velký. Stránka z Krčálovy práce a originál byly prostě dvě identické strany.
Ministr obrany Lubomír Metnar byl chytřejší, když si vzal pár dní na analýzu. Navíc žádný pramen nezapřel. Příslušnou knihu, ze které citoval, měl uvést nejen vzadu, ale i u citované pasáže. Jeho problém už byl víceméně „technický“. Jak trefně poznamenal jeden můj kolega: „Jakmile se první ministr této lavině vzepře a ustojí to, celá kauza končí.“
Premiér Andrej Babiš pak sice svým ministrům nařídil preventivní kontrolu diplomek, ale těžko předpokládat, že se některý člen vlády po této „samokontrole“odporoučí. Od ministra školství Roberta Plagy ostatně už přišla tisková zpráva, že je všechno v pořádku.
Politické kauzy, na jejichž základě se odstupuje, přicházejí ve vlnách. Kolem diplomek se najednou vytvořila „horečka“, která měla na odstoupení Malé a Krčála větší vliv než opsaný obsah. Opozice i novináři byli nažhavení, kapitulace první ministryně podřezala větev i dalším.
Několik podobných „horeček“tu bylo už dřív. V 90. letech smetly několik politiků v čele s Janem Kalvodou falešné akademické tituly před jménem. Pak přišla doba záhadně financovaných bytů (musel rezignovat Stanislav Gross), když se kolegové naučili pracovat s katastrem nemovitostí. Zlatou érou odstupování a odvolávání ministrů bylo vládní období Petra Nečase. Tehdy přišly aféry týkající se osobních financí a byznysu (Vít Bárta a ABL, Martin Kocourek jeho a „odkloňování“).
Jaká škola, taková diplomka
Sám jsem psal diplomku o regionálním tisku na Univerzitě Karlově asi před patnácti lety. Vedoucí práce na mě šlapala takovým způsobem, že si nedokážu představit, že bych něco opsal. Jiní vedoucí jiných prací to kupodivu připustili.
Tím chci říci, že opisování vypovídá nejen o (ne)kvalitě studentů, ale i o (ne)kvalitě škol. Na druhou stranu nemám pocit, že bych něco převratného pro svět vědy objevil a diplomku jsem bral jako svého druhu další „zkoušku“, kterou musí člověk absolvovat, aby se prostudoval k titulu. Z té doby také vím, že dodržet někdy dost rigidní předpisy o tom, jak se má citovat, také není zcela jednoduché.
Kdyby pár opsaných odstavců stálo křeslo jinak schopného ministra, bylo by to asi škoda. Takovouto cenu měl asi pro Andreje Babiše Lubomír Metnar, takže se všichni v ANO modlili, aby toho zase tolik neopsal.
Celá „diplomkagate“je především důkazem, že nejsme v žádné diktatuře a politici, kteří mají problém, pořád odstupují.