Návrat domů
Zabité české vojáky do vlasti dopravil vojenský speciál. Smutek dopadl i na ty, kteří je neznali.
Zatáhlo se, po parnu na padnutí mraky zakryly slunce tak, že na letištní plochu svítí jen sloupec paprsků. Vládní speciál, který do Čech přivezl zpět těla tří padlých vojáků z Afghánistánu, přesně v tu chvíli včera doroloval před halu letiště v Ruzyni. Ke třem katafalkům. Po Praze zní zvony kostelů a chrámů.
„Prožíváme ztrátu našich zemřelých vojáků. Je to ztráta, která nás připravuje o inteligenci, srdce, vůli, o někoho, kdo jednal spravedlivě a krásně,“říká vojenský kaplan Jaroslav Knichal.
Je absolutní ticho, jako by i letadla z ranvejí přestala startovat a život v okolí přestal tepat. Obrovský zmar. Do té doby silný voják ze „Svatováclavského“42. mechanizovaného praporu v Táboře, který už půl hodiny stojí nehnutě v řadě mezi dalšími, zatlačuje prstem slzy. V rakvích před ním, které z letadla vynesli na katafalky vojáci, leží jeho kamarádi – šestatřicetiletý Martin Marcin, osmadvacetiletý Kamil Beneš a pětadvacetiletý Patrik Štěpánek.
Armádní kapela hraje českou hymnu, někteří vojáci přivírají oči. Jiní zatínají pěst za zády, jako by bolest chtěli vymačkat. A dodat si odvahu. K boji.
I když mnozí z přihlížejících vojáky osobně neznali, i jich se zmocňuje úzkostný svírající pocit. Neštěstí a utrpení pozůstalých rodičů, kteří přicházejí k rakvím se syny, babiček a příbuzných je nepopsatelné. Jako by i je zasáhla střepina útočníkovy bomby.
„Patřili k nejlepším vojákům v praporu. Jinak by se ven (na misi) nedostali,“vysvětluje velitel táborské jednotky Daniel Cekul. Právě on pro těla svých vojáků do Afghánistánu letěl a včera se s nimi vrátil do Prahy.
Martin Marcin byl na své páté misi – potřetí v Afghánistánu, Patrik Štěpánek na své první stejně jako Kamil Beneš, který jako jediný měl manželku a dítě. Tříměsíčního syna.
„Na to se nedá připravit“
„Vždy, když se vracíte z mise s padlými vojáky, je to strašný. Strašlivý. Nemůžete se na to nikdy připravit, a to i když s každým odletem na misi počítáte s tím, že se něco takového může stát. Ty kluky znáte a tam, na základně, jste jako jedna rodina. Pak přijde toto, kdy jedna vteřina změní životy desítek lidí. Zbytečná smrt v boji proti teroru, který je ale důležitý pro mír tady,“říká jeden z vysokých armádních důstojníků.
Trojice Čechů padla v neděli, když brzy ráno vystoupili z obrněného automobilu a šli na pěší patrolu ulicemi Čáríkáru, města devět kilometrů od své základny v Bagrámu. Za hliněnými zdmi, vysokými zhruba dva metry, v úzké uličce je překvapil sebevražedný atentátník, který se před nimi objevil a během pár vteřin odpálil. Na jakoukoliv reakci neměli čas, vystoupil ze stínu jednoho z domů. „Nedalo se nic dělat, bylo to ukrutně rychlé. Šance reagovat byla nulová,“říká vysoký vojenský důstojník.
Jak k tragédii v boční ulici Čáríkáru došlo, ví armáda přesně. Natočil ji její dron a zároveň i kamery dalších vojáků. Na místě byla čtyři obrněná vojenská auta, ihned poté vzlétly i vrtulníky. „Obrazové a zvukové záznamy se teď vyhodnocují,“řekl první zástupce náčelníka generálního štábu armády Jiří Baloun.
Při útoku, ke kterému se přihlásilo islamistické hnutí Tálibán, byli kriticky zraněni ještě dva Afghánci a Američan, kteří byli s Čechy na společné patrole. „Čeští vojáci při hlídce nepochybili, to již nyní víme. Svým hrdinským přístupem zachránili další životy. Útok mohl mít mnohem fatálnější následky,“ řekl bez bližšího vysvětlení zástupce náčelníka generálního štábu Jiří Verner.
Smrt tří vojáků, kterým prezident Miloš Zeman udělí ve státní svátek 28. října in memoriam státní vyznamenání – medaili Za hrdinství – zdrtila i vojáky na samotné základně v Bagrámu. Ti se nejpozději v pátek mají vrátit znovu k hlídkám v okolí. „Nálada (v české jednotce) je odpovídající dané situaci. Rozloučení a naložení rakví bylo velmi emocionální,“dodal Verner.
U rakví se jejich kamarádi na základně skláněli, část z vojáků – kteří už viděli smrt, utrpení a válečná zvěrstva – teď plakala. „Nejsou ale zlomení, jsou odhodláni nadále plnit úkoly,“dodal velitel táborské jednotky Daniel Cekul.
Na poslední cestě
Kolona tří černých pohřebních fordů odjíždí z pražského letiště v doprovodu policie. Do Ústřední vojenské nemocnice. Na Vítězném náměstí u sídla generálního štábu stojí přes dvě stě lidí, kteří vojákům tleskají. Za nimi u památníku vojákům padlým ve druhé světové válce hoří svíčky a leží květiny s černými stuhami.
„Jsou to hrdinové. Zemřeli v boji proti terorismu. Nevím, jestli si to lidi tady uvědomují, ale bojovali proto, aby teror tady už dávno nebyl,“říká jeden z přihlížejících, pětapadesátiletý Miroslav Pospíšil.
Pokračování na protější straně
Vojáci budou v následujících dnech pohřbeni i s vojenskými poctami. Kdy a kde přesně, to zatím není jasné.
„Nesmí se zapomenout, proč zemřeli. Že bojují se zrůdnými ideologiemi, které chtějí západní svět vyhladit. Lidi, kteří mluví o tom, že čeští vojáci jsou žoldáci, kteří jedou na mise jen pro peníze a měli by raději sedět doma, by byli ti poslední, kdo by našel odvahu v případě války vzít zbraň a jít bojovat. Tito kluci si úctu zaslouží,“popsala Jana Blahoutová, která v ruce drží českou vlajku. Přišla už hodinu před samotným přistáním letounu s těly na ruzyňském letišti.
Do Afghánistánu v následujících týdnech zamíří ministr obrany Lubomír Metnar a odletí tam i další dva vojenští psychologové. Pomáhat vojákům, kteří tu budou sloužit až do října, kdy jejich mise končí. „Smrt tří vojáků nic nezmění na českém odhodlání dál bojovat proti terorismu,“prohlásil Metnar.
Úmrtí vojáků vyvolalo vlnu solidarity po celé zemi – přes osm set dárců poslalo do včerejška na zvláštní účet Vojenského fondu solidarity podle předsedkyně výboru Lenky Šmerdové přes 1,5 milionu korun, které mají být rozděleny mezi jejich rodiny. Vojáci budou v následujících dnech pohřbeni i s vojenskými poctami. Kdy a kde přesně, to zatím není jasné. Štěpánek pocházel z Mokroušů na Plzeňsku, Marcin žil v Dívčicích na Českobudějovicku, které zvažují, že mu vyrobí v obci pamětní desku.
Rodina Kamila Beneše dostala nabídku od radnice v Hluboké nad Vltavou, kde žil, aby si vybrala jakékoliv místo na hřbitově, kde by mohl být pochován.
Vojáci sloužili v Afghánistánu v rámci operace Severoatlantické aliance Resolute Support (Rozhodná podpora). Tedy v nebojové misi, kdy jejich úkolem bylo hlídkovat v okolí základny spolu s americkými a afghánskými vojáky a pomáhat místním. Mise už má od roku 2014 třicet sedm obětí. O nejvíce mužů – sedmadvacet – přišly Spojené státy americké. Vyšetřovatelé nyní zjišťují identitu sebevražedného atentátníka. Podle některých informací se mělo jednat o zhruba osmnáctiletého mladíka. To zatím armáda nepotvrdila.
Po dešti slunce...
Z pražského letiště odjíždějí čtyři autobusy zdrcených vojáků zpět do jejich kasáren po republice. Pieta za zavražděné vojáky končí. Začíná pršet. Aby za půl hodiny znovu svítilo na mokrou zem slunce.
Památku padlých vojáků ještě ten den uctí symbolicky i Praha. Večer se rozsvítí v barvách trikolory rozhledna na Petříně.
Naposledy barevně zářila loni v srpnu, a to v barvách španělské vlajky k uctění obětí teroru v Barceloně.