Ruští politruci nejsou figurky z Černých baronů
Ruská armáda zavádí do svých řad opět politruky, tedy zástupce velitele pro věci politické. Chce mít jistotu, že vše pevně kontroluje a vymýtí každý podvratný názor. Nechce si totiž v rámci svých ozbrojených sil vychovávat své „ideové nepřátele“.
Nedávno narozeným slovo politruk nic moc neřekne. Maximálně si budou ze školy pamatovat, že to byl někdo, kdo nějak v armádě kontroloval ostatní.
Většině z nich však spíš v hlavě naskočí hlášky ze snímku Černí baroni, ve kterém Miroslav Švandrlík zkarikoval tuto funkci v postavě poručíka Troníka, jíž se ve filmu skvěle zhostil Miroslav Donutil.
Stačí si vzpomenout na legendární scénku, ve které Troník říká: Kontrolní otázka, soudruzi. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No? Vojín Vločka odpoví: Zrezaví, ne, vole? Zrezaví, správně. A co hlavně? No koroduje, vy tupci! dodá vítězoslavně Troník.
Jenže politruci nebyli žádné postavy k pousmání či k politování. V sovětské armádě od vzniku režimu sloužili komunistické straně, aby se tam udržovala správná morálka. Ta jediná pravá – leninovská, stalinovská, brežněvovská. Záleželo na tom, kdo zrovna v tu chvíli seděl na velitelském můstku v Kremlu. Teď třeba Vladimir Putin.
Ano, současní politruci se nedají srovnávat s těmi stalinovskými, kteří byli postaveni na úroveň velitelů a v případě laxnosti mohli kohokoliv nahlásit. A v třicátých letech minulého století lemovaných čistkami i v rámci generálního štábu to nikdy nebylo příliš daleko na popraviště.
Tomuhle se za Putina vyhneme, proč si v mediální době ničit vlastní image. Jeho politruci však budou plnit další z povinností, které měli už za Stalina – nahlížet všem přes rameno a kontrolovat, zda vše dělají tak, jak mají. Tentokrát už ne v intencích marxismu-leninismu, ale putinismu.
V prezidentském dekretu, kterým ruský prezident zřídil hlavní politickou správu, zrušenou před 27 lety s rozpadem Sovětského svazu, se o funkci nového orgánu říká, že bude „organizovat vojensko-politickou činnost v ozbrojených silách“. Má dbát o „morálně psychologické zajištění armády“, dohlížet na dodržování pořádku a vojenské kázně a pečovat o válečné veterány.
Můžete si však pod tím zjednodušeně představit dokonale promyšlené vymývání mozků propagandou, za kterou se nepotáhnou krvavé skvrny jako za tou Stalinovou. Na druhou stranu to politruci v současné armádě budou mít snazší, většina Rusů totiž Vladimiru Putinovi věří. Dokázaly to i nedávné prezidentské volby, ve kterých jednoznačně zvítězil.
Obsazení Krymu, podpora separatistů na východní Ukrajině i relativně úspěšný zásah v Sýrii totiž Putinovi získaly auru obnovitele zašlé slávy Ruska i Sovětského svazu. Toho, který přinesl pořádek a daří se za něj relativně dobře.
A na to obyčejní Rusové obzvláště slyší. Vždyť se přece setkal jako rovný s rovným i s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a dokonce ho v diplomatickém setkání přetlačil.
A na koho vlastně budou Putinovi politruci dozírat? Většinu armády tvoří vojáci a důstojníci z povolání, jen menší část vojáci základní služby, která trvá dvanáct měsíců.
Pokud však vstoupíte dobrovolně do profesionální armády, je pravděpodobné, že musíte věřit v to, za co bojujete. Takže politruci budou spíš dohlížet na vojáky základní služby. Těm se do armády moc nechce. V žádné zemi.