Portrét houslisty Suka dost říká, ale i zamlčuje

Novináři, kteří znali houslistu Josefa Suka, vědí, jak byl plachý a uzavřený. Přimět ho k rozhovoru bylo velmi obtížné.

Ve své knize Josef Suk – pokus o portrét to připouští i Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, jenž se Sukem spolupracoval mimo jiné ve vedení Pražského jara. Zjevně ani on nepřiměl „Pepulu“(jak se Sukovi přezdívalo), aby víc než obvykle pootevřel dvířka do své duše. A pokud ano, tak si to gentlemansky ponechal pro sebe.

Kniha je spíše sledem Hlaváčových vlastních esejů o životě, hudbě, někdy proložených dalšími citáty, či dokonce verši. Čtenář má sklon přeskakovat řádky a hledat další zmínku o Sukovi, o jeho názorech či skutečnostech z jeho života, které si člověk neuvědomuje.

Přitom tam, kde se Hlaváč soustředí na fakta, objevují se nečekané souvislosti. Třeba že Suk musel celý život čelit tomu, že nedokončil vysokou školu, tudíž na ní nemohl učit. A to zase zpětně mohlo (negativně) ovlivnit další vývoj české houslové hry. Nebo že na počátku nebyl jeho talent zřejmě tak nápadný a že teprve vůlí, pílí a disciplínou si vytvořil neotřesitelné místo v hudebním světě.

Ostatně k nejcennějším patří kapitola, v níž Hlaváč rozebírá Sukovu hru a dokazuje, proč byla výjimečná, a to přesto, že Suk vlastně nikdy nehrál světové houslové koncerty. Leccos dalšího, co kniha zmiňuje, ale návštěvník koncertů ví nebo si to domyslel. Že ze Suka vyzařovalo charizma, že žil ve šťastném manželství, že nečinil rozdíl mezi sólovou a komorní hrou, že byl dokonalý profesionál.

K životu patří i tragédie

Co ale utvořilo Sukovu osobnost? Jak ho poznamenaly rodinné tragédie, které Hlaváč taktně nezmiňuje? Sebevražda matky, nový otcův sňatek, poté i jeho smrt a za nějakou dobu i smrt mladšího bratra. Obava ze skandalizování slavného rodu je pochopitelná. Jenže to vše se muselo nesmírně podepsat na mladém muži, pravnukovi Antonína Dvořáka. Mluvil o tom někdy s hudebníky? Nebo se zcela uzavřel a tím více se upnul k profesnímu cíli?

Žádný portrét není zcela úplný a tento není výjimkou. Knize, kterou vydalo Nakladatelství AMU, by prospěla větší redakční práce, krácení, zhuštění. Krom již zmíněných a některých dalších zajímavých pasáží poslouží jako zdroj informací díky podrobnému soupisu Sukových nahrávek i jeho rozhlasových záznamů a televizních vystoupení.