Rottrová, Ruml, texty snů. Hlásí se Nedivoč

Jiřího Krhuta mají diváci pravděpodobně zařazeného jako herce a baviče díky Kabaretu BO!, kde vystupuje s Jaromírem Nohavicou. Kdo zábavné pásmo navštívil, asi ví, že Nohavica a akordeonista Robert Kuśmierski se starají především o hudební složku, zatímco Krhut pečuje o dramatickou část večera. Méně se ví, že všechny skeče a scénky do kabaretu si sám píše.

Nicméně Krhut je především hudebník, má vlastní autorskou kapelu Nedivoč a s ní debutovou desku. Přizval na ni řadu hvězdných hostů, ti však nejsou jediným, a dokonce ani největším důvodem, proč by byla škoda album s poetickým názvem Vale pletichám pominout.

Cameron Diaz, kamion Liaz

Ano, Ondřej Ruml si part v písni Tirácká vychutnává, ale obraty „vysokými tantrami", „nízkými mantrami“a „chlapi na tebe koukaj, jak na Cameron Diaz, když tě vidí, tak houkaj, tramtadadá, to jsi ty, můj kamion Liaz“by fungovaly i samy o sobě. Marie Rottrová je potom skutečnou ozdobou skladby Ráda, která by zase bez problémů zapadla do jejího vlastního repertoáru. Prostě jí sedí jako ušitá na míru.

Nicméně v obou i dalších případech jde hlavně o hravou oslavu češtiny. Krhutovy texty směle snesou srovnání s největšími díly tuzemského popu i s uznávanými autory minulosti. Všechny rýmy perfektně zařezávají, dokonalé frázování, žádná neználkovská „kytka-lopata“ tu opravdu nehrozí. Navíc nahrávka nezní jako na koleni zbastlený výtvor alternativního písničkáře. Nedivoč hraje sebevědomý pop v nejlepším slova smyslu.

Možná ne prvoplánový pro mainstreamová rádia, o to však zajímavější. Balada Spolu jak zvery (vedle duetu s Mirkou Miškechovou Že si je to druhá písnička ve slovenštině) by se neztratila ani na desce No Name. Nebo u jiných známých kapel středního proudu, ale jazyk je tady návodný.

Své hosty zná

Zároveň lze o desce říct, že je pestrá. Balada o člověku například začíná jen s klavírem, ale v průběhu se z ní stane plnou kapelou doprovázená skladba i s výbušným kytarovým sólem. V podání Ester Kočičkové zazní nefalšovaný šanson Ošuntělá s vpravdě kabaretní vsuvkou. Jinak, ale podobně procítěně se písně Herečka z bijáku chopil František Segrado. Je vidět, že Krhut své hosty vybíral velmi pečlivě. Platí totéž co u Rottrové: kdokoliv z nich by mohl „svou" píseň z Krhutova pera zařadit do vlastního programu. Není ostatně náhodou, že jako autor Krhut s mnohými už dřív spolupracoval, zná tedy jejich možnosti a rozsahy. Což je velká výhoda.

Album Vale pletichám patří k nahrávkám, které posluchače těší od prvního tónu. Tím radostnější je, že silný počin vznikl mimo zavedená velká vydavatelství.

Je dobře, že to jde.