Středověk na orloji, nebo v myšlení?

Jezdí se na něj dívat turisté z celého světa, Pražané si ho hýčkají a změny a opravy na něm zajímají celou republiku. Staroměstský orloj je symbol či památka, jakých je v Česku pomálu.

Kromě toho, že právě prochází rekonstrukcí a je k vidění jen jeho virtuální verze, se začínají vést polemiky ohledně případného nového ciferníku. Ten současný, podle přibližně sto let starého návrhu, si totiž dovoluje mít ve svém středu všechny světadíly. Tedy i Ameriku a Afriku, které v době vzniku stavby nebyly známé.

Podle orlojníka jde o trapnou situaci a neskutečný anachronismus. Popravdě ale neznám jednoho člověka, který by si kdy na to stěžoval či se cítil tímto pohoršen. Je tak otázka, jestli kvůli jednomu puristovi opravdu měnit tvář památky, která vznikala staletí tak, jak to lidé cítili. Obzvlášť, když opravdová středověká podoba není dochována.

Vždyť o kolik nádherných věcí nás připravily novogotické rekonstrukce v 19. století? Nebo si představte, jak by bylo nutno přestavět Pražský hrad, aby vše sedělo podle opravdových středověkých plánů.

Mělo by se počítat prostě s tím, že i staletá památka pořád žije a nemůžeme ji zakonzervovat. Pokud jsou předchozí zásahy vkusné, tak si snahou dosáhnout dokonalé čistoty slohu někdy pouze škodíme.