První pražští hasiči vznikli z čety metařů
Už 165 let bojují s ohněm hasiči z povolání, zprvu bez ochrany a s primitivní technikou.
Dodnes je možné na hasičských autech nalézt mezi vybavením koště a lopatu. V minulosti byly ovšem tyto nástroje mnohem důležitější součástí výbavy hasičů z povolání. Vůbec první pražští profesionální hasiči byli totiž metaři, kteří prošli speciálním výcvikem pro boj s plameny. V Praze začalo třicet z nich sloužit před 165 lety, v srpnu roku 1853.
„Do té doby řešily požáry profesní cechy, především ty, které měly k ohni blízko, tedy například kominíci. Členové vybraných cechů se měli hašení účastnit nejvíce. Jinak měl ale povinnost hasit každý, kdo mohl, a vodu dováželi k ohni lidé, kteří měli k dispozici vůz,“uvádí Tomáš Dvořák z Muzea hlavního města Prahy, který je autorem stálé expozice Praha hoří v Novomlýnské vodárenské věži.
Podnět k tomu, aby vznikly hasičské sbory z povolání, vzešel z jednoduchého důvodu: stávající systém moc nefungoval. Vyčleněné požární zálohy se často vůbec nesešly a plameny museli hasit nevyškolení občané sami. Stále rostoucí průmysl a s ním spojené vyšší riziko požárů proto vyžadovaly nové řešení. Praha se navíc inspirovala v Berlíně, kde profesionální hasiči začali fungovat o dva roky dříve.
Pražský sbor městských čistitelů ulic a hasičů ohně zřídila Praha vyhláškou už v březnu 1853, kdy magistrát vzal do své režie úklid ulic na Malé Straně. V srpnu 1853 pak sbor přijal třicet metařů, jejichž představeným byl jmenován městský dozorce Alois Pasta. „Osm lidí měl vycvičit k obsluze stříkačky, ostatní jako pomocníky při hašení. A první hasičský sbor z povolání v Praze byl na světě,“píší pražští hasiči na speciální webové stránce 165.hasicipraha.cz, kterou založili k letošnímu výročí.
Národní divadlo v plamenech
Vybavení prvních hasičů se s tím současným nedá vůbec srovnávat. Chyběly ochranné pomůcky a technika byla teprve v počátcích. „Po zřízení profesionálních hasičů se používaly hlavně ruční stříkačky v několika provedeních. Ty základní obsluhoval jeden člověk, složitější se tahaly za vozy a k jejich obsluze bylo zapotřebí třeba i čtyř hasičů,“popisuje Dvořák.
Lepší ochranné pomůcky a vybavení jsou pak záležitostí spíše přelomu 19. a 20. století. V té době se začaly nasazovat parní stříkačky. Jedna z nich byla i u zásahu při požáru Národního divadla, ke kterému došlo 12. srpna 1881. Pro pražské hasiče byla tato událost jakýmsi přelomem. Do té doby se s tak velkým a veřejností sledovaným požárem nesetkali.
Hasebním mistrem byl tehdy bývalý vojenský strážmistr Josef Lammer, který velkou měrou přispěl k rozvoji pražských hasičů. Sestavil cvičební řád, zavedl jednotné oblečení – plechovou přilbu, tmavě zelený vojenský kabát a šedé kalhoty, a také zařídil navýšení stavu na osmdesát mužů. V roce 1865 si navíc vydupal zrušení povinnosti zametat ulice.
Lammerovu úspěšnou dráhu ve vedení hasičů ale zastavil právě požár Národního divadla. Ničivé následky se totiž dávaly za vinu především hasičům. Například proto, že vyjeli pozdě a nenasadili včas ani zmiňovanou parní stříkačku.
„Ten požár se ale zvládnout nedal. Divadlo začalo hořet od krovu a oheň se šířil dřevěnou konstrukcí. Profesionálové v akci V té fázi, kdy se na něj přišlo, by se pravděpodobně nedal uhasit ani dnes,“vysvětluje Dvořák s tím, že přesná příčina požáru dodnes není jasná a vzhledem k nedostatku důkazů a informací se už zřejmě ani nevyšetří. Verze tehdejších vyšetřovatelů hovoří o chybě dvou zámečníků, kteří na střeše divadla používali letovací kamínka. Od nich mělo divadlo vzplanout.
Experiment z roku 1982 však připouští i úmyslné zapálení. Při propočtech a namodelování požáru v laboratoři vědci zjistili, že nedbalost dělníků tak rozsáhlý požár vyvolat nemohla. Navíc se sešlo několik náhod. Kvůli lešení například nebylo možné spustit protipožární oponu, hydranty v divadle byly v tu dobu poškozeny, tlak vody ve vodárně poklesl a vodovodní potrubí poblíž divadla se opravovalo. Většina hasičů byla navíc v ten den na pohřbu kolegy. Zkrátka ideální příležitost pro žháře.
Dýchací přístroje přišly po válce
Josef Lammer kvůli kritice za zásah na Národním divadle pozici hasebního mistra opustil. Mezi hasiči je ale považován za zakladatele moderního vedení hasičského sboru.
Se současnými profesionály je možné pražské hasiče srovnávat zhruba od první světové války. „Největší modernizace, po níž se hasiči začali podobat těm dnešním, nastala těsně před válkou a poté za první republiky,“říká Dvořák. Hasiči v té době začali používat dýchací přístroje, měli k dispozici moderní automobily a fungoval také systém dálkového hlášení požárů. „Technický vývoj šel ale od té doby ještě hodně dopředu,“dodává Dvořák.