Triumf číslo 80. Nádherná věc, říká panovník Nadal

Odkaz Rafaela Nadala pohledem statistik: na „bronzového“Ivana Lendla ztrácí 14 titulů, tedy při jeho současném tempu dva až tři roky

Jeho finálový sok jen uznale pronesl: „Kéž bych jednou byl na takové úrovni jako Rafa.“I při talentu čerstvě dvacetiletého Stefanose Tsitsipasa ale lze takřka jistě napsat, že takhle fantastické to ani u něj nebude. Řecký mladík v boji o titul v Torontu prohrál 2:6, 6:7 a Rafael Nadal mohl slavit svůj jubilejní 80. titul v singlu. Což je dechberoucí cifra. „Nádherné číslo,“řekl španělský šampion, který díky vítězství na Rogers Cupu dál jasně drží tenisový trůn. „Jsem za to strašně šťastný, ale ještě více mě blaží, že jde o turnaj série Masters 1000. Takových triumfů si moc vážím; bývají i těžší než grandslamy, protože tady nemáte žádného lehčího soupeře.“

V souhrnné tenisové historii vede s až absurdně znějícím počtem 200 turnajových výher Rod Laver, srovnávat se však dají až počiny open éry, kdy už přestaly existovat oddělené světy profesionálů a amatérů.

V otevřeném období je pořadí takovéto: 1. Jimmy Connors 109, 2. Roger Federer 98, 3. Ivan Lendl 94, 4. Nadal 80, 5. John McEnroe 77.

Důkazy o tom, že Nadal s Federerem patří mezi největší titány s raketou všech dob, se hledají snadno, toto je další z nich. Pokud by Nadalovi vydrželo zdraví, mohl by dokonce v „medailovém pořadí“vystřídat v open éře i Lendla.

Bude to mít těžké? No aby ne, rozdíl 14 titulů zní jako vesmírná propast. Je to tedy reálné? Ano, je.

Pokud by španělský tenisový galejník tělesně nestrádal, nabízí se následující matematika: loni získal obrozený Nadal šest triumfů, letos jich má pět a další může přidat na US Open (startující turnaj v Cincinnati pro únavu vynechá), při asijském turné či na závěr roku na Turnaji mistrů, obzvláště lákavé akci – tuto trofej ještě v kariéře nezískal.

Pak už 14 vítězství hned vypadá jako tři velmi solidní nadalovské roky, případně jako dva výjimečné. Výjimečnost, to je dobrý výraz. „Rafa je úžasně trpělivý,“vychvaluje jej Tsitsipas. „Pokaždé se do vás zakousne jako buldok. Pokaždé vás nechá na kurtu trpět. Je fantastické, co jako hráč zvládl.“

V roce 2017 si s Federerem rozdělili grandslamy a Švýcar prožíval hotovou sezonu snů, když vyhrál Australian Open, Wimbledon, tři turnaje Masters 1000 a další dvě akce.

Nadal má letos našlápnuto k podobné jízdě. Program má ušitý na míru a s pečlivostí nejlepšího krejčího si vybírá, jak utkat síť přeletů, tréninků a zápasů. Proto nejspíš vynechá zářijový Laver Cup, na němž si loni v Praze užil po Federerově boku za Tým Evropy tolik švandy i emocí: „Jenže týden předtím hrajeme semifinále Davis Cupu.“

Když už hraje, tak – stejně jako Federer – na maximum a pro sběr trofejí. Jeho dědictví je úžasné: nikdo jiný nevyhrál v open éře jednu akci 11krát, on to dokázal na Roland Garros, v Barceloně i v Římě. Mimochodem, už jen součet těchto tří počinů se rovná celokariérním turnajovým výhrám es typu Michaela Changa (34), Matse Wilandera (33) či Andyho Roddicka (32).

Pokud jeho již notně otlučené tělo vydrží stávající obrátky, devadesátka určitě není jen výplodem fantazie jeho příznivců. „Je to monstrum,“smeknul Tsitsipas.

A to monstrum stále nenasycené.