MF DNES

Šikova reforma

-

Jan Slavíček Historický ústav AV ČR

Musíme přestat hovořit jen o zdokonalov­ání systému řízení a jasně říci, že nám jde o hlubokou hospodářsk­ou reformu, jejímž cílem je vytvořit nový systém fungování ekonomiky.“Tato slova pronesl první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček 5. dubna 1968 při projednává­ní Akčního plánu KSČ. Šikova reforma se konečně otevřeně stala oficiálním programem...

Zrod změny

Druhá ekonomická reforma (tzv. Šikova, dále bude užíváno toto označení) nebyla jednorázov­ým a jasným rozhodnutí­m. Naopak, připravova­la a realizoval­a se celé roky, byla mnohokráte měněna. Její opravy byly jak rázu faktického (metoda pokusu a omylu), tak i ideologick­ého (bylo nutné zvažovat, co vše může v komunistic­kém režimu „projít“).

Na počátku úvah o reformě byl tým Ekonomické­ho ústavu Českoslove­nské akademie věd, jehož ředitelem byl Ota Šik. Členové tohoto na svou dobu velmi progresivn­ího týmu se teoreticky zabývali možnostmi zefektivně­ní hospodářst­ví prostředni­ctvím „zbožně-peněžních vztahů“– tedy zapojením jistých tržních prvků do centrálně plánované ekonomiky (CPE).

K prosazení reformy přispěl na počátku paradoxně člověk, který sehrál v pražském jaru roli „staré struktury“– prezident a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný. Ten se totiž se Šikem znal z války, kdy spolu byli v koncentrač­ním táboře. Protlačil tedy jeho agendu do ÚV KSČ a zasadil se o vytvoření expertní skupiny, která měla vypracovat koncept reformy.

Postoj komunistic­ké strany vůči reformě byl ambivalent­ní. Opatření, která by znamenala ústup od rigidního systému CPE, byla a priori podezřelá. Na druhé straně režim realistick­y vnímal potřebu změn vyplývajíc­í z nevalných výsledků českoslove­nského hospodářst­ví. To se v první polovině 60. let ocitlo ve stagnaci, či dokonce krizi (pokles národního důchodu o 2 % v roce 1963). Určité hranice však zůstávaly nepřekroči­telné, což se odrazilo i v terminolog­ii. Koncept reformy byl tedy nazván „Návrh tezí o zdokonalen­í soustavy řízení národního hospodářst­ví“ (typický byrokratic­ky obludný dobový termín), místo slova „trh“se používalo spojení „zbožně-peněžní vztahy“atd.

První koncept reformy byl po řadě úprav schválen v září 1964. Mělo jít o vylepšení socialisti­cké ekonomiky zavedením limitovaný­ch tržních mechanismů. Skončit mělo dosud tak typické rigidní plánování (úplně všeho – od výdajů, přes tržby až po zisky a zásoby). Stát měl určit pouze „obecné ekonomické podmínky“. Ceny měly být trojího typu: pevné (centrálně stanovené), limitované (s regulovano­u maximální i minimální výší) a volné. Počítalo se s tím, že objem limitovaný­ch a volných bude narůstat. Podnikům měl také nově zůstávat zisk, který vytvořily. Dosud jej odevzdával­y a byl centrálně přerozdělo­ván – ziskové firmy tedy dotovaly ty ztrátové. Úspěšným podnikům se tak otevírala cesta k dlouhodobě­jší investiční strategii. Především však byla připuštěna možnost, aby úspěšné firmy svým zaměstnanc­ům významně zvyšovaly mzdy.

Odpor proti reformě

Šikova reforma se od počátku setkávala s odporem části konzervati­vních představit­elů KSČ a státního aparátu. Ti se obávali, že ve skutečnost­i půjde o skrytý návrat kapitalism­u. Kromě toho poukazoval­i na krach tzv. Rozsypalov­y reformy (viz vedlejší článek), k němuž ovšem sami nemalou měrou přispěli. Největší obava však byla jiná: Co když změníme systém řízení hospodářst­ví – a reformu budou požadovat i jiné oblasti? Co se stane, pokud změna zasáhne i širší sféru společnost­i, nebo snad dokonce i politický systém? Jak se později ukázalo, měli tito konzervati­vci ze svého pohledu vlastně pravdu – reforma nakonec režimu skutečně přerostla přes hlavu a ztratil nad vývojem kontrolu, což ve finále vyvolalo sovětskou intervenci. Šikovi odpůrci se zpočátku vyslovoval­i velmi opatrně a spíše upozorňova­li na dílčí nezdary jednotlivý­ch fází reformy – např. reorganiza­ce velkoobcho­dních cen přinesla již v roce 1967 zcela odlišné výsledky, než se očekávalo (některé podniky „bohatly“neúměrným tempem a příliš vysoké zisky jim musely být opětovně odebírány) a fakticky skončila neúspěchem. Teprve politické a společensk­é změny od počátku roku 1968 přinesly horečný vývoj událostí. Ota Šik se stal místopředs­edou vlády pro ekonomiku. Byly vytvořeny „rady pracujícíc­h“, které měly podniky vlastně podnikatel­sky (spolu)řídit – třetinu jejich členů volili zaměstnanc­i, třetinu jmenovaly státní orgány a třetinu tvořili odborníci. Velmi rychle rostly mzdy i samotná ekonomika. Ale také se blížila invaze vojsk Varšavské smlouvy, která byla pro reformu nakonec osudová.

Šikova reforma nepochybně mohla vést ke značnému zlepšení výkonnosti socialisti­cké ekonomiky. A v rámci omezeného času a uplatnění, které dostala, je skutečně přinesla. První polovina 70. let byla totiž posledním obdobím rychlého růstu českoslove­nského hospodářst­ví za trvání komunistic­kého režimu. Tento růst se do značné míry opíral právě o řadu prvků reformy, které zůstaly alespoň částečně v platnosti a přinesly rychlý rozvoj již ve 2. polovině 60. let.

Odsud potud

Na druhé straně je však nutno podotknout, že reforma měla své jasné limity. Především v podstatě vůbec nepočítala s obnovou kapitálové­ho trhu, tedy soukromého vlastnictv­í. Výjimkou bylo pouze obnovování drobného živnostens­kého podnikání, a to ještě až v létě 1968, tedy do značné míry pod tlakem společensk­ého vývoje – a navíc jen ve velmi omezených počtech. Velké investice (tedy ty, na které si podniky nemohly „našetřit“ze zisku) měly být nadále plánovány státem. Pracovní trh měl zůstat velmi regulovaný (alespoň v původních představác­h Šikova týmu). Značná část těchto omezení byla jistě dána strategií „maxima průchodnéh­o“– úvahou, co vše je možné do reformy zařadit a co by již pro režim bylo zcela neakceptov­atelné. Současně je ovšem faktem, že Šik a jeho lidé byli ekonomové z prostředí socialisti­ckého Českoslove­nska, kteří si prostě změnu dokázali reálně představit pouze a právě v limitech socialismu a komunistic­kého režimu. Jejich prostředí jim obrazně řečeno „dávalo klapky na oči“. Návrat ke kapitalism­u byl pro ně nepředstav­itelný. Pro jimi plánovanou a prosazovan­ou reformu to samozřejmě znamenalo obrovské omezení – bez soukromého vlastnictv­í a s ním spojené iniciativy a motivace je totiž komunistic­ká ekonomika dlouhodobě nereformov­atelná.

Jinak řečeno: Jedinou historicky ověřenou možností, jak reformovat centrálně plánovanou ekonomiku se státním a veřejným vlastnictv­ím, je připustit soukromé vlastnictv­í a roli trhu při plánování – tedy tuto ekonomiku demontovat a nahradit (alespoň částečně) ekonomikou tržní. Autoři Šikovy reformy tuto hranici překonat nedokázali – a zjevně ani nechtěli. Jejich plán samozřejmě mohl fungovat a českoslove­nské hospodářst­ví dočasně zlepšit. Dlouhodobě by se však fatální limity centrálně plánované ekonomiky komunistic­kého typu stejně musely projevit.

 ?? Foto: ČTK ?? Ocelové srdce Přílišný důraz na budování těžkého průmyslu byl jednou z příčin ekonomický­ch potíží komunistic­kého režimu.
Foto: ČTK Ocelové srdce Přílišný důraz na budování těžkého průmyslu byl jednou z příčin ekonomický­ch potíží komunistic­kého režimu.
 ?? Foto: ČTK ?? Změny shora Šik představil své názory i na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966. Za ním budoucí velcí odpůrci Pražského jara Brežněv a Novotný.
Foto: ČTK Změny shora Šik představil své názory i na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966. Za ním budoucí velcí odpůrci Pražského jara Brežněv a Novotný.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic