Šlechtické sídlo skrývá tisíce
Východní Němci prchali za svobodou přes Lobkovický palác. Příběh je na ambasádě živý dodnes.
Přestože stojí Lobkovický palác na Malé Straně od začátku 18. století, nejvýznamnější stopu v dějinách zanechal až v roce 1989, když se pomalu bortil komunismus ve východním bloku Evropy. V paláci tehdy sídlila západoněmecká ambasáda.
Právě roku 1989 se do ní začaly hromadně sjíždět obyvatelé východního Německa a žádali v bývalém šlechtickém sídle o povolení odcestovat do západní části Německa. V okolí velvyslanectví stály stovky trabantů a wartburgů, s nimiž přijeli Němci prchající na Západ. Tisíce lidí přespávaly na ambasádě.
Po týdnech čekání jim tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září oznámil, že mohou vycestovat na Západ. Na balkoně, odkud tehdy mluvil, je dnes umístěna pamětní deska s jeho nedokončenou větou: „Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes budete moci...“. Konec sdělení zanikl v jásotu.
Lobkovický palác se tak stal na podzim roku 1989 dějištěm politického vývoje, který vyústil v pád berlínské zdi a sjednocení obou německých států a prakticky ke zhroucení celého východního bloku.
Jako připomínka tehdejšího dění stojí v zahradě velvyslanectví trabant na nohách. Jde o bronzovou sochu českého výtvarníka Davida Černého s názvem Quo vadis. Jde o kopii, originál je uložen ve sbírce Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. Příští díl seriálu se bude věnovat ambasádě Estonska, která sídlí v Domě U modré lišky na Kampě. Fóra současných dějin v Lipsku. Tisíce uprchlíků z NDR zachycují také fotografie z doby, kdy lidé na ambasádě přespávali. Snímky a další artefakty lemují hlavní schodiště, které bylo prvním reprezentativním barokním schodištěm postaveným v Praze podle vídeňského vzoru. Honosný palác nechal postavit hrabě Karel Přehořovský z Kvasejovic.
Velké oči, malá pokladna
Ve své době patřil palác k nejimpozantnějším stavbám Prahy, a to i přesto, že byl o jedno poschodí nižší než dnes. Dle různých pramenů se na podobě honosného sídla podílela řada prominentních stavebních mistrů, architektů a řemeslníků. Jenže hrabě tehdy přecenil své finanční možnosti, zadlužil se mnoha řemeslníkům a musel palác prodat. Po několika různých vlastnících se sídlo dostalo do majetku šlechtického rodu Lobkoviců. Jejich přítomnost dodnes připomíná vedle jména stavby také písmeno L na historických kandelábrech, které jsou umístěny na zábradlí hlavního schodiště Lobkovického paláce. Lobkovicové za doby svého vlastnictví paláce také dostavěli druhé patro budovy.
Výraznou místností v paláci je takzvaný kupolový sál. Dnešní návštěvník ambasády v něm najde klavír – konají se zde koncerty, přednášky a další společenské akce. A hudba se tu rozeznívala i za Lobkoviců. V sále koncertovali Ludwig van Beethoven a Carl Maria von Weber, k jejichž mecenášům šlechtický rod patřil. V roce 1927 Lobkovicové prodali palác Československu, avšak bez vybavení. Následně stavba sloužila Masarykově dělnické akademii, Archeologickému, Památkovému a Slovanskému ústavu. Byla zde i Vysoká škola politická a od roku 1949 čínská ambasáda. Německé velvyslanectví sídlí v Lobkovickém paláci od 70. let.
Od roku 2004 pořádá německá ambasáda jednou za dva roky den otevřených dveří. Naposledy se brány paláce otevřely veřejnosti letos.