Kdy spadne další

Pětina českých mostů je špatných. Nejvíc „vrstevníci“zříceného mostu v Janově

Ve špatném nebo velmi špatném stavu je více než pětina českých mostů. Jen na dálnicích a silnicích I. třídy je ve špatném až havarijním stavu na pět set mostů, na silnicích II. a III. třídy je jich ke třem tisícům. Vyplývá to ze statistiky Ředitelství silnic a dálnic.

Za nejproblematičtější považují odborníci mosty, které byly postaveny od 50. do 70. let minulého století – tedy v témže období jako dálniční most, který se v úterý zřítil v italském Janově.

Přestože se u nových mostů obecně počítá se stoletou životností, jsou tyto mosty už po půl století často za hranicí životnosti. „Řada mostů ze 60. a 70. let už byla nahrazena mosty novými,“říká Václav Hvízdal, ředitel společnosti Pontex, která stav mostních konstrukcí monitoruje.

Porodní bolesti

Důvodů je hned několik. Patří k nim tehdy moderní, ale ne úplně vyzkoušená technologie předpjatého betonu. Tou byl postaven nejen most Morandi, ale například i Nuselský či Barrandovský most v Praze.

„Bylo to velmi moderní, ale spoustu věcí tenkrát stavitelé nevěděli,“říká soudní znalec v oboru statiky Milan Vašek. Na problémy s technologií v té době narazili i čeští stavitelé mostů. „Problémy měl například i Zvíkovský most, který přišel o předpětí, a řešilo se, jak ho do konstrukce vrátit,“ dodává Vašek. Když se k tomu přidá nekvalitní materiál a nízká kvalita provedení, dlouhý život měl před sebou od počátku jen málokterý z nich.

Ale i u daleko mladších mostů odborníci pochybují, že vydrží sto let. Kvůli zcela zanedbané údržbě mostů především mezi 70. a 90. lety u řady z nich z malých závad vznikly problémy, jejichž odstranění bude stát miliardy. „Životnost mostu je sice plánována na sto let, ale toho se žádný most nemůže dožít bez údržby a pravidelných oprav,“říká soudní znalkyně Miloslava Pošvářová.

Každý z typů mostů, po kterých v Česku chodíme a jezdíme, má kritická místa. Včetně nejčastěji stavěných mostů železobetonových.

Jejich největším nepřítelem je voda, především v koktejlu s posypovou solí. Když zmrzne, narušuje beton, způsobuje korozi, která oslabuje kovovou konstrukci.

U konstrukcí z předpjatého betonu, které se v Česku už půl století staví nejvíce, je ochrana před vodou obzvláště důležitá. Most drží ve vzduchu nosná lana, která jsou protažena „trubkami“v betonových polotovarech. „Lana musíte zainjektovat cementovou maltou, pak už se k nim

nedostanete, nedají se zkontrolovat. Když se to udělá špatně nebo když do nich začne zatékat nějakou trhlinou, lano se v tom místě oslabí,“vysvětluje Pošvářová. Právě proto loni spadla trojská lávka v Praze. „Izolace na mostě by se proto měla každých dvacet let zcela vyměnit,“dodává Pošvářová. Právě to ale správci mostů v Česku celá desetiletí zanedbávali.

Pokračování ze str. 1

Štěstím v neštěstí, jakým je aktuální stav českých mostů, je podle Hvízdala to, že máme jejich problémy na rozdíl od jiných zemí alespoň dobře zmapovány. „Systém pro hospodaření s mosty jich eviduje asi 95 procent, jde o mosty ve správě státu a krajů. Každý půlrok v něm informace aktualizujeme, jsou tam popsány problémové mosty, ale žádný most, který by byl těsně před kolapsem,“říká Hvízdal.

Peněz investovaných do údržby mostů podle něj v posledních letech přibylo, i když jich stále není dost. „Německo a další vyspělé evropské státy dávají do údržby více prostředků, je to ale dáno i tím, že mají dokončenou dálniční síť, s jejíž stavbou pořád zápasíme,“dodává Hvízdal.

Na konci s dechem

Že už se ale investice do mostů, které už nějakou dobu stojí, nedají odkládat, ukazuje hned několik příběhů z poslední doby.

Zdaleka přitom nejde jen o kupící se problémy s mosty, které slouží již okolo stovky let. Spory o to, zda investovat do rekonstrukce Libeňského mostu, nebo ho zbourat a postavit nový, zaměstnávají pražský magistrát. Už léta tu vědí, že je ve špatném technickém stavu. Kvůli zanedbané údržbě se v Praze uvažuje i o zbourání železničního mostu na Výtoni.

Jenže problémy mají i mnohem mladší mosty. Patří k nim i teprve dvacetiletý, pro svou architektonickou podobu oceňovaný Mariánský most v Ústí nad Labem.

„Do tohoto mostu zatéká, pylon koroduje a most je v havarijním stavu. Podle mého názoru mělo město most reklamovat, záruka byla deset let. Nic se ale nereklamovalo,“popisuje stav mostu Miloslava Pošvářová s tím, že je tato mladá a pro svou architekturu oceňovaná stavba už dlouho zralá na rekonstrukci.

Řadu poškození, které ohrožují životnost mostů, přitom zaznamená i pouhý laik. „Zejména předpjaté betonové mosty jsou na poškození korozí velmi citlivé, a my často vidíme, že do nich zatéká už po pěti nebo deseti letech, kdy jsou ještě v záruce. Nikdo je nereklamuje, nikdo na most nesáhne a pak ho za třicet let zbouráme, protože nemáme techniku, kterou bychom mohli zjistit, v jakém jsou stavu, a nikdo nechce riskovat,“dodává Pošvářová. Náklady na údržbu mostu jdou do milionů i u jednoduchých konstrukcí a investor by s nimi měl počítat ještě dřív, než se most začne stavět. I s tím, že náklady na bezpečný provoz komplikovaných staveb jako janovský most spolknou více.