Dělení rolí: Čech Novotný, Slovák Dubček
Návštěva Antonína Novotného na Slovensku v září 1967 rozhýbala stojaté vody československé politiky, která byla již dvacet let v zajetí komunistů. Vnitřní boj mezi stoupenci dogmatického Novotného a kritického Dubčeka probíhal na úrovni národních i celostátních jednání, aby 5. ledna 1968 došlo na zasedání ÚV KSČ k rozdělení funkcí 1. tajemníka a prezidenta. Novým prvním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Dubček.
Toto rozhodnutí pootevřelo možnost řešení dvou klíčových podstat československé společnosti – její demokratizaci a státně politickou úpravu vztahu Čechů a Slováků, přičemž první zásadně podmiňovala druhou. Návrh Akčního programu KSČ z konce února 1968 se zmiňoval o dvou etapách úpravy česko-slovenského vztahu, přičemž s federací počítala až druhá etapa, směrovaná do roku 1970, přesněji po XIV. sjezdu KSČ. V březnu však SNR trvala již jen na návrhu ústavního zákona o symetrickém uspořádání státu, tedy na federaci. Poté, co byla 8. dubna ustanovena nová vláda v čele s Oldřichem Černíkem, vypracoval její místopředseda Gustáv Husák návrh na ustavení výboru pro přípravu federace, složeného z komise ústavní a ekonomické. Výbor měl 75 členů – zástupců politických stran, Národního shromáždění, SNR, společenských organizací a odborníků, zpravidla právníků. Předsedal mu Černík, avšak zásadní úlohu sehrála ústavní komise v čele s Husákem o 30 členech, složená paritně z politiků a právníků.
Z ústavní komise SNR v čele s Karolem Lacem vzešel návrh klasické federace dvou republik se svými národními radami a vládami, nad kterými stály společné federální orgány s omezenou delegovanou pravomocí, upevněné paritou a zákazem majorizace.
Česká strana předložila dva návrhy:
Šlo o boj stoupenců dogmatického Novotného a kritického Dubčeka.
Zdeněk Jičínský a Jiří Grospič návrhem sledovali těsnější vazbu obou národních republik, zatímco protinávrh Jiřího Bohuszaka předpokládal volnější česko-slovenské soustátí. Až do 24. října se o návrzích (včetně vládního) vedla mnohá jednání a diskuse, aby nakonec stanoviska vlády, SNR a ČNR dospěla ke konsensu. Ústavní zákon o česko-slovenské federaci ztratil svoji platnost až zánikem československé státnosti 31. prosince 1992.