Selhal beton, ale i politici
Zřícení Morandiho mostu je pro Italy příkladem fušerství.
Záchranáři včera dál pátrali v troskách zříceného Morandiho mostu, počet obětí se vyšplhal na více než čtyři desítky.
Současně sledovali další naklánějící se pilíř. Osud celého mostu už se zdá být zpečetěn.
„Domy pod mostem nepůjde zachovat, protože most bude patrně stržen,“řekl janovský starosta Marco Bussi. Vláda ve městě a v regionu Ligurie vyhlásila výjimečný stav.
Prokurátor Francesco Cozzi uvedl, že zřícení části mostu rozhodně nebyla nešťastná náhoda. Už od začátku přitahoval problémy. Za tragédií podle něj stojí jednoznačně lidská chyba.
Italové se zatím ptali, zda neštěstí bylo možné předejít. A také: po kolika dalších potenciálně nebezpečných mostech denně jezdí?
Při vyšetřování příčin tragédie se přitom ukazuje, jak v Itálii spolu vše těsně souvisí. Takže i kvalita staveb s politikou.
Nevhodný projekt
Odborníci na dopravní stavby se shodují, že Morandiho most byl vizionářským dílem, které ukázalo možnosti železobetonu.
Projevila se ale také architektova výrazná nepraktičnost.
„Bylo to inženýrské selhání, Morandi byl kreativní, ale nebyl zběhlý ve stavebních výpočtech,“říká Antonio Brencich z janovské univerzity, podle kterého technické řešení mostu nebylo dobré. A také se už nikde jinde neopakovalo.
K tomu se přidalo použití nevhodného betonu, špatné posouzení jeho kvality, byl totiž nedostatečně soudržný. „Už od samého počátku se projevovalo rychlé chátrání použitého materiálu, předpjatého betonu,“řekl Brencich.
Most byl navíc dlouhodobě přetížen hustým provozem. Dálnice A10 na ligurské pobřeží je jednou z nefrekventovanějších v zemi.
A konečně se projevila nedostatečná údržba. Kritika se valí na firmu Autostrade, která je odpovědná za údržbu mostu. Společnost se brání, že stavba byla monitorována a kontroly údajně neodhalily žádné nebezpečí.
„Neměli jsme žádný důvod považovat most za nebezpečný,“tvrdil Stefano Mariglini z Autostrade.
Vlády se střídají
Italští vládní politici říkají, že tragédie ukázala v plném světle, jak se celkově podcenily investice do infrastruktury. V zemi se střídaly poválečné vlády v rychlém sledu a to nepřálo jakékoli koncepci.
Co jeden kabinet naplánoval, to druhý zase seškrtal a naopak.
Patrné je to i teď. Od února 2014 byla u moci středolevá vláda Mattea Renziho, která se snažila vyhovět nárokům Bruselu na rozpočtovou disciplínu. Takže škrtala.
To znamenalo, že silnice chátraly, na údržbu nebyly peníze.
Koaliční kabinet Ligy a Hnutí pěti hvězd, který vzešel z březnových voleb, to slibuje změnit.
Šéf Ligy a ministr vnitra Matteo Salvini vyzval k větším investicím. Pokud to bude nezbytné, mají se podle něj unijní rozpočtové limity zcela ignorovat. „Měli bychom se sami sebe zeptat, zda respektování bruselských limitů je pro nás důležitější než bezpečnost italských občanů,“prohlásil Salvini.
Také další italští politici se shodují, že síť dálnic potřebuje důkladnou rekonstrukci. Podobně nebezpečných mostů, jako je ten Morandiho, jsou prý po celé Itálii stovky.
Potvrzují to i nehody z posledních let. V roce 2015 se zřítil most na Sicílii jen osm dnů poté, co byl slavnostně otevřen. Před dvěma lety se potom na frekventované dálnici z Milána zřítil pod těžkým kamionem nadjezd nad dálnicí. Zahynul italský řidič. V loňském roce si také vyžádalo dva životy zřícení mostu na dálnici A14 vedoucí podél jaderského pobřeží.
„Nemůžeme žít se zastaralou infrastrukturou postavenou v šedesátých letech minulého století,“řekl náměstek italského ministra dopravy Edoardo Rixi.
Italští stavebníci mluví o tom, jak do stavebnictví prorůstají mafiánské metody, v zájmu zisku se šetří na materiálech. „Je třeba radikální změny, aby se zabránilo dalším tragédiím,“říká Marco Falcone, regionální úředník ze Sicílie.