Hádat se na potápějící se lodi, co bude dnes k večeři, může být pro někoho důležité. Ale důležitější je zachránit tu loď.

reparacím vycházejícím z versailleské smlouvy a všechny ostatní věci z jeho programu jsou vám fuk. Nepřipadá vám to podobné?

Víte, můžeme si zvolit jakýkoli tvrdý příměr. Protože v roce 1933 byly v programu NSDAP projekty obsahující násilí vůči různým skupinám lidí. Pro mě by odpor k reparacím nemohl překrýt plány na zrušení parlamentní demokracie a zrušení svobody. Čili mě to shodné nepřipadá. Ano, my si můžeme takové příměry vesele vymýšlet dál. Ale v podstatě vedou k tomu, že když má ten či onen jiný názor k nějaké věci, tak s ním nebudu komunikovat ani v tom, v čem máme názory úplně stejné. Nevybízím nikoho, aby zapomínal na nějaké programové odlišnosti, nuance a rozpory. Ale ať si uvědomí, zda jsou teď největší prioritou, anebo je jí snaha vzít si to hřiště zpátky.

Něco jiného je přece mít na nějakou konkrétní věc s někým stejný názor, a něco jiného za něj rovnou kandidovat, ne?

Já si myslím, že je absolutně na každém, jakou formu si zvolí. Možnosti jsou na stupních od jedničky do desítky různé. Bohužel, u většiny lidí ty možnosti zůstávají na stupních nula či jedna. Kandidovat jako nezávislý na kandidátce do Senátu je určitě víc než pět. Deset to ale není. To bych do té strany musel vstoupit a usilovat o nějaké členství ve vedení, nebo něco podobného. Takovou ambici nemám. Pro mě je to příležitost, jak nadřadit priority věcem, o kterých se pořád hádáme, a přitom prioritou nejsou. Hádat se na potápějící se lodi, co má být k večeři, může být pro někoho důležité, ale důležitější je určitě tu loď zachránit.

Mohl jste přece se stejnými tezemi kandidovat sám za sebe jako úplně nezávislý.

Jasně, i taková možnost byla. Nebo jsem mohl kandidovat za jiný subjekt, protože nabídek bylo víc. Ale upřímně řečeno tím, že jsem hned na začátku řekl, že jsem se do kandidatury nijak extra nehrnul, tak nemám natolik vysokou motivaci, abych si sháněl podpisy a vehementně o ni usiloval. Přijal jsem nabídku, k čemuž jsem míru motivace potřeboval výrazně nižší, než abych si ji vydupával na vlastní náklady. Ano, asi by mě to méně zavazovalo. Na druhé straně, témata, o nichž mluvím, by možná nikoho nezajímaly. Protože by si třeba ani nevšiml, že kandiduji.

Všiml by si určitě. Nejste přeci „jen“Ladislav Jakl, ale především dlouholetý blízký spojenec bývalého premiéra a prezidenta Václava Klause. On vás za kandidaturu v barvách SPD pochválil. Nemůže to být bráno i tak, že tak Klaus legitimizuje Okamurovu stranu, politický styl, rétoriku, program a také všechny ty občas obskurní lidi, kteří v SPD jsou?

Když se zamiluji do nějaké ženy a budu si ji chtít vzít, tak si budu chtít vzít ji. A nemyslím, že bych si tímto aktem zároveň bral její široké příbuzenstvo, kolegy v práci, sousedy v domě. Já se tímto hlásím ke dvěma hlavním prioritám a sousedi v domě či kolegové v práci mě opravdu moc nezajímají. Ty jsem si nevybral. Vybral jsem si tu pěknou sympatickou babu, ke které se hlásím.

Ta baba je Okamura?

Ta baba je boj s imigrací a s bruselskou centralizací. Když jste se ptal na pana prezidenta, tak myslím, že to má podobně. Oceňuje, že někdo tyto myšlenky veřejně zastává. Že třeba i já – bez ohledu na nějakou újmu, která mi z toho hrozí – se angažuji v těchto dvou důležitých věcech. Prezident Klaus je považuje za natolik důležité a vážné, že před jejich důležitostí blednou některé další věci, které pro něj nejsou tak podstatné. Dopodrobna jsem to s ním tedy nerozebíral, ale takto to čtu a myslím, že by to tak mohli číst i ostatní. Neznamená to, že by se tím hlásil úplně ke všemu.