Ochrání nás nádrže a propojení vodovodů

Sucho podobně jako v minulosti povodně přinutilo stát, aby pro jeho zvládání vytvořil novou legislativu.

„Vodní blahobyt, který máme, se odvíjí od 165 nádrží, které tu jsou,“říká Pavel Punčochář, bývalý vrchní ředitel sekce vodního hospodářství ministerstva zemědělství, který zde coby odborník s dlouholetými zkušenostmi nadále působí i v důchodu.

Dnes si lidé uvědomí vzácnost vody, jen když se někde vyhlásí zákaz napouštění bazénů, zalévání zahrádek nebo omezení spotřeby pitné vody na hlavu.

Přesto stále více obcí má se zásobováním vodou problém – aktuálně 57 úřadů obcí s rozšířenou působností vyhlásilo různá omezení dodávek vody. Chybějící voda v obci se řeší tak, že se prázdný vodojem doplní vodou přivezenou v cisternách. A dlouhodobě běží dotační program na prohlubování podzemních vrtů ve studních. Podle Punčocháře je to ale jen dočasné řešení, než hladina podzemní vody klesne ještě hlouběji a bude třeba vrty dál prohlubovat. Naopak kvituje letos zavedené dotace na přivaděče pitné vody, aby se obec mohla napojit na sousední silnější zdroj vody.

Aby komfort dostatku vody vydržel i dalším generacím po nás, bude potřeba postavit další nádrže, Lidé nejsou ochotni solidárně přemýšlet, jejich nekázeň nutí stát a místní zastupitelstva, aby solidaritu vynutil. V Anglii za války, když byl Londýn bombardován a byly problémy se zásobováním vodou, tamní starosta vyhlásil, že každý správný Brit si nenapustí vanu víc než pět palců. A Angličani jsou známí koupáním ve vaně. Do večera byla vykoupena všechna měřidla, aby si těch pět palců mohli naměřit. Dovedete si to představit u nás? Dokud voda teče, lidé napouštějí. Kontrolu potřebujeme, ale přitom ji kritizujeme.

Stane se teď sucho součástí našich životů?

Trendy ve vývoji změny klimatu shodnou se odborníci. Budou spíše menší a budou z nich moci čerpat zemědělci či z nich půjde vylepšovat průtok vodních toků. A nádrže by se měly navzájem propojovat, aby si při nedostatku či přebytku vody mohly vypomáhat.

V Česku je historicky vytipováno asi šest desítek míst vhodných pro výstavbu nádrže, zpravidla nezastavěné oblasti. Často to bude bolet. „Budeme muset některá ta nádherná říční údolí zatopit. Pokud tato společnost dojde k poznání, že povodně a sucho patří k největším problémům našeho života, tak některých dalších věcí se prostě musíme vzdát,“říká geograf a hydrolog Bohumír Jánský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který je členem mezirezortní komise pro sucho. On sám zdůrazňuje potřebu obnovovat rybníky v krajině tam, kde je v minulosti vybudovali naši předci, včetně menších nádrží v horských oblastech.

Nová vodní díla už se chystají. Na Rakovnicku, kde je nedostatek vody pro zemědělce a chmelaře, vznikne nádrž Kryry. Další propojení nádrží se plánuje v Jizerských horách, na Zlínsku se připravuje nádrž Vlachovice. Nebude to ale hned. „Přehradní nádrže u nás se připravují neuvěřitelně dlouho – dvacet let. Věřím, že tato sucha to urychlí,“dodává Punčochář. jsou rychlejší, než scénáře očekávaly – nárůst o 1 až 1,5 stupně průměrné teploty vzduchu očekávaný v roce 2040 je tu už teď. A dál poroste počet dní s tropickou teplotou 33-36 stupňů a v zimě bude méně často mrznout.

Co to udělá s krajinou?

Má to fatální důsledky: s každým stupněm průměrné roční teploty se předpokládá nárůst odparu až o 30 procent. Zeleň s lesy jsou fajn, odparem ochladí prostředí lokálně, ale jsou také velkým spotřebitelem vody. Odolnost krajiny proti suchu závisí na tom, aby podíl vody v půdním profilu narůstal, aby bylo dost mokřadů, menších nádrží, rybníčků… Bohužel to ale nepomůže zdrojům vody pro spotřebu – ať pro hospodářskou, nebo pitnou vodu. PoČet dní s kritickým nedostatkem vláhy v půdě (duben až září), tedy méně než 30% v hloubce 0-40 cm, ze které Čerpá kořenový systém většiny rostlin.

Nepopulární budování nových nádrží na malých řekách bude muset začít do několika let, jinak bude ještě hůř

Bez akumulace v nádržích to nepůjde.

Máme 165 významných nádrží. Proč je třeba stavět nové a kde?

V některých regionech takto akumulovaná voda nestačí a začíná to být problém. V úvahu pro přehrady připadají pouze menší vodní toky, na těch velkých už nádrže stavět nelze – profily na to jsou, ale kvůli změně krajiny, zastavěnosti území a množství domů, které by byly zatopeny, to nepřichází v úvahu.

Naplní se ty nádrže, když je postavíme?

Měli bychom uvažovat o propojení vodohospodářských soustav, aby se mohla slabá místa posílit ze silnějších zdrojů. Když se jednou naplní, jejich odolnost je mnohem vyšší. Totéž platí o propojení sítí vodovodů. 94 procent lidí jsme navykli na to, že otočí kohoutkem a voda teče. Někdy je to až přehnaná péče, vodu do vodojemu v některých menších obcích dovážejí odjinud cisternami. Lidé to ani nepoznají.

Budou si moci dvě generace po nás dovolit stejný vodní komfort jako my?

Pokud zajistíme větší akumulaci nerovnoměrných srážek, dostatečný vodní komfort bude. Rozhodnutí pro naše potomky ale musíme udělat do roku 2025, protože výstavby trvají dlouho.