Otevřel jsem oči a nahoře uviděl nebe
Český řidič, který v kamionu přežil pád ze zříceného mostu do hloubky desítek metrů, popisuje okamžiky hrůzy i úlevy.
Najednou se zvlnila silnice, ozvala se rána, silnice se rozbila na kousky a zvedl se mrak prachu. Pak všechno zmizelo a bylo naprosté ticho,“líčí řidič kamionu Martin Kučera.
Minulý týden se pod ním zřítil most v italském Janově a s kamionem padal z výšky čtyřiceti metrů. Trosky mostu pohřbily 43 lidí, Kučera zázrakem přežil a včera poprvé promluvil o tom, co zažil.
„Když jsem padal, pomyslel jsem si: Tak jsem mrtvý, snad to bude rychlý, abych se dole neválel dvě tři hodiny a netrápil se,“vypráví.
Štěstí měl hned několikrát. Nejprve v tom, že jeho kamion padal návěsem napřed, jak ho táhl těžký náklad papíru. Dopadl na zadní část, jejíž pevný rám pohltil největší náraz. Pomohly i vyztužené sloupky v kabině mercedesu, díky nimž se kabina nezbortila. „Měl jsem kolem sebe dost prostoru, mohl jsem zvednout ruce nad sebe, nebyl jsem zmáčknutý a uvězněný,“říká. Navíc byl připoutaný. „Proto jsem nelítal v kabině jako hadr na holi. Poutám se pokaždé, síla zvyku,“dodává. Díky tomu všemu přežil. „Rozhodla spousta drobností, které se spojily. Spousta náhod, spousta štěstí,“dodává.
Celý pád trval asi dvě vteřiny. A najednou bylo po všem. „Otevřel jsem oči a uviděl nad sebou nebe a kolo kamionu,“vzpomíná Kučera.
Na zdemolované hromady vraků aut a betonové sutiny mostu dopadal hustý déšť a Kučera zjišťoval, jak je na tom. Zkoušel pohnout rukama a nohama, naštěstí to šlo. Krev z rukou si otřel ručníkem, který měl v kabině. Bolela ho žebra a do krku se mu zařezávaly pásy, jak visel vzhůru nohama.
„Zaslechl jsem hlasy, vystrčil ruku z okénka a mával jsem, aby věděli, že jsem naživu,“vypráví.
Nemusel čekat dlouho, za pár minut u něj byli první záchranáři. „Přijela sanita, pořád u mě někdo byl. Čekali jsme asi dvacet minut na hasiče, než přivezli těžkou techniku a začali mě vyprošťovat,“líčí.
Zlomená žebra a škrábanec
Od pádu do příjezdu do nemocnice uběhly přesně dvě hodiny, jak dokládal čas 13:37 na štítku, který Kučera dostal na zápěstí po přijetí v janovské nemocnici San Martino.
Pořád si ještě neuvědomoval, co se stalo, začalo mu to docházet až druhý den. „Ráno jsem se probudil v nemocnici a říkal jsem si: ‚Se mnou spadl most.‘ A že jsem spadl ze čtyřiceti metrů, to jsem zjistil až za dva dny, když jsem se na internetu mohl podívat na fotky,“říká.
Na janovském Morandiho mostu se přitom ocitl náhodou. S nákladem, který vezl z francouzského Toulouse na sever Itálie, jindy zamířil na Alessandrii a pak dál po dálnici A7. „Tentokrát mě navigace hnala na Janov. Já nikam nespěchal, tak jsem si řekl, proč ne, aspoň se podívám v Janově na přístav, na letiště,“vzpomíná. Za sebou měl 750 kilometrů, do cíle asi tři sta.
Další moment, který ovlivnil jeho další život, se odehrál před Janovem, kde udělal bezpečnostní přestávku. „Stál jsem tam hodinu, kdyby to bylo jen povinných 45 minut, tak jsem ten most projel,“uvažuje.
V italské nemocnici strávil týden. V cizí zemi, mezi cizími lidmi, jimž nerozuměl ani slovo. „Zlatý Google překladač, nebýt toho, tak jsem se s personálem nedomluvil,“říká.
V úterý ho sanitka převezla z Janova do pražské Thomayerovy nemocnice a včera v jedenáct hodin šel domů. Když na parkovišti odpovídal na dotazy novinářů, vůbec nevypadal jako někdo, kdo před pár dny přežil čtyřicetimetrový pád. Usmíval se a rozšafně rozhazoval rukama. „Cítím se naprosto v pohodě. Dá se říct, že mi nic není,“prohlásil. Má tři zlomená žebra, škrábanec na nose, odřeniny na rukou a modřinu na pravém předloktí. Jinak nic. „Měl jsem z pr..le kliku, jak mi říkali Italové,“usmál se. Na dotaz, jestli se nyní nebude bát řídit, rázně zavrtěl hlavou. „Tohle nemělo s řízením nic společného. Kdybych šel po mostě a ten se se mnou zřítil, tak přestanu chodit? Tohle byl zásah shůry a obrovské neštěstí pro Janov, pro Itálii,“řekl. V děsivém zážitku dokonce našel i něco pozitivního. „Od toho dne jsem si nezapálil. Mám druhé rodné město Janov, druhé datum narození, začínám druhý život, tak jsem začal tím, že přestanu kouřit, doufám, že mi to vydrží co nejdéle.“Mluví klidně, bez známek psychického otřesu. „Možná mi pomohlo, že jsem byl smířený s tím, že zahynu. Přežil jsem, tak proč se tím dál trápit?“Už se znovu těší za volant: „Je to moje práce i koníček, baví mě to.“Jako profesionální řidič jezdí od roku 1995. Jednatel firmy Václav Zázvůrek už má pro něj objednaný nový kamion. „Dostane ho hned, jak ukončí neschopenku,“dodal. V Itálii mezitím úřady vyšetřují, co pád mostu způsobilo a kdo nese za tragédii odpovědnost. Italská vláda plánuje podrobné kontroly mostů, silnic, ale i dalších veřejných budov, úřadů a škol po celé zemi.