Celé vedení odvolat nejde
Nový šéf dozorčí rady ČD Petr Moos mírní očekávání personálního zemětřesení
Bývalý ministr dopravy a expert na aplikaci telematických systémů v dopravě Petr Moos přišel do čela kontrolního orgánu Českých drah s úkolem přichystat výběrová řízení na posty všech členů vedení státem vlastněného dopravce. Firmu má dále připravit na chystané otevření trhu železniční dopravy konkurenčním společnostem. Během příštího roku drahám vyprší většina z dlouhodobých smluv, které na železniční provoz mají uzavřené se státem a s jednotlivými kraji. Objednatelé proto začínají kromě Českých drah vyjednávat o zajištění dopravních služeb i s konkurenčními dopravci.
Od kompletní obměny vedení dozorčí rada upustila. Podařilo se vám ministra Ťoka přesvědčit, že takto radikální postup by nebyl ku prospěchu Českých drah?
Představa, že bude možné vyměnit celý management, zazněla spíše jako přání. Realita musí vycházet ze zákona o obchodních společnostech a musí respektovat podmínky, ve kterých se České dráhy nacházejí, a musí respektovat stanovy této společnosti. Dozorčí rada proto nebude vyvolávat žádné revoluční kroky a odvolávat celý management.
Příští zasedání dozorčí rady je naplánováno na začátek září. Může už tam přijít na řadu jednání o odvolání někoho z vedení firmy?
Členové dozorčí rady nyní studují správu o stavu Českých drah a snaží se vyhodnotit stav jednotlivých úseků. Až na základě tohoto hodnocení budeme schopni říci, který úsek bude potřeba posílit a hledat pro něj nějaké personální řešení.
Může se tedy stát, že z takovéto analýzy vzejde závěr, že žádné změny v managementu drah nutné nejsou?
To se nemůže stát. My víme, kde je potřeba provést změny ve fungování Českých drah. Je to nakonec i úkol od řídícího výboru, který musí dozorčí rada splnit.
Napřesrok v květnu skončí doba splatnosti u dluhopisů za zhruba téměř osm miliard korun. Nemůže být v této situaci nejistota ohledně setrvání stávajícího vedení firmy na škodu?
S tím se počítá. Firma je na to připravená, čili nehrozí, že by České dráhy nedostály svým závazkům. Finanční řízení této společnosti je na dostatečné úrovni.
Na druhou stranu kritici změn v ČD poukazují na to, že už jen veřejné oznámení o chystané výměně kompletního managementu věřitele této firmy mohlo znejistět. Nebylo to tedy nešťastné vyjádření?
Nemám ten pocit. Rozhodovat o obsazení postů ve vedení státem vlastněné firmy je právo vlastníka a vzniklo to jistě i po jednání vlády. Ale pan ministr nikde nezmínil nějaké pochybnosti o likviditě nebo o schopnosti dostát závazkům vůči věřitelům. Rating Českých drah tak není ohrožen. Konečně vychází i z hodnocení České republiky, která sama má vysoký stupeň ratingu.
Ministr Ťok zdůvodňoval potřebu odvolání stávajícího managementu tím, že nedostatečně spolupracoval s ministerstvem na přípravě otevírání trhu. Nemělo by se vedení starat jako řádný hospodář pouze o prospěch společnosti a přípravy soutěží nechat na úřednících ministerstva?
To je právě mylná představa, které se drží zejména železniční odboráři. Tedy že by vedení Českých drah nemělo na liberalizaci jakkoliv spolupracovat. Ve skutečnosti firma může mít velký přínos z toho, že se účastní přípravy podmínek, za jakých bude trh železniční dopravy v následujících desetiletích fungovat a už nyní tak může pro sebe nalézat příležitosti. Obdobné to bylo například v telekomunikacích. Tam se zprvu monopolní SPT Telecom bránil příchodu jakékoliv konkurence. Nicméně začal spolupracovat se státem na tvorbě pravidel a tím se na příchod konkurence dokázal sám připravit. Cílem otevření trhu není snaha poškodit dráhy. Stát naopak chce ochránit dosavadní investice do Českých drah.
Co má vedení ČD změnit, aby podle vás obstálo v budoucí konkurenci na otevřeném trhu?
Chceme aby management ČD zavedl model osvědčený u velkých zahraničních dopravců. Aby vedení dokázalo správně rozklíčovat náklady a aby dokázal objednatelům v krajích a státu říci, jaké jsou konkrétní náklady na provoz na vybrané železniční trati. A zároveň kolik stojí další přidružené služby, jako je například výdej jízdenek nebo provoz informačních center.
To nyní České dráhy neumějí?
Začínají na tom pracovat, ale mám dojem, že se tomu nevěnují příliš intenzivně. Na příštím zasedání dozorčí rady se tomuto chceme věnovat. Přejeme si, aby České dráhy uměly objednatelům nabídnout i rozšířené služby tak, aby pro cestujícího byl celý proces kontaktu s dráhou důstojný. Nechceme jít cestou takové minimalizace, že si budou cestující kupovat jízdenky přímo ve vlaku a nebudou mít možnost koupit si takovou jízdenku, která jim umožní pokračovat s jiným dopravcem od určitého místa. K tomu všemu by měly i do budoucna sloužit klasické pokladny.
Neslyší spíš objednatelé na něco jiného, tedy primárně na nejnižší cenu, případně na příslib nákupu nových vlaků?
Pokud by měly výdejny jízdních dokladů sloužit pouze pro prodej jízdenek a nebudou pro cestujícího informačním centrem, pak to není v pořádku. Cestující by v nich měl mít možnost dozvědět se o nejvhodnějších přestupech a dalších detailech svojí cesty. Na to musí být čas, průvodčí ve vlaku všem cestujícím informace v takovém rozsahu poskytovat nemůže.
Nyní spíš cestující popisují skutečnost, že personál Českých drah informace o návazných spojích konkurenčních dopravců příliš ochotně neposkytuje. Mělo by se toto změnit?
České dráhy by měly integrovat jízdní doklady se svými partnery, kteří jsou zároveň i jejich konkurenty. K tomu je potřeba přizpůsobit i informační systém, který má před sebou operátorka u okénka. Dráhy by měly poskytovat komplexní informace. To je nejen ve prospěch konkurenčního operátora, s nímž cestující část trasy pojede, ale i pro ČD. Pokud dopravce nechce nebo nemůže potřebné informace cestujícímu podat, ten pojede raději autem nebo jiným druhem dopravy. To se musí České dráhy naučit.
ČD si opakovaně stěžují, že jsou v soutěžích s konkurencí znevýhodněné. Je to výmluva, nebo mají pravdu?
Ony i kraje se teprve učí, jak s dopravci o závazku veřejné služby vyjednávat a jak porovnávat mnohdy velice rozdílné typy služeb, které jsou jednotliví dopravci schopni poskytnout. Zatím spíše opomíjenou věcí je skutečnost, že ČD drží pro případ mimořádných událostí zálohy vozidel a dodržují návaznost jednotlivých spojů. Například osobní vlak počká na rychlík a to něco stojí. Leo Express nebo RegioJet ani s jedním uvedeným příkladem náklady nemá a může tak proti státnímu dopravci podat lacinější nabídku. Management ČD se proto musí naučit, jak toto objednatelům nabídnout jako výhodu. Ukázat jim, že služba Českých drah je na výši i z hlediska jiných parametrů než jen kvalitou potahu na sedadlech.
Budou to objednatelé umět zohlednit? Nebudou narážet na mantinely, které jim v budoucích soutěžích vykolíkovala Evropská unie?
Čtvrtý železniční balíček nezavádí bezbřehý liberalizační přístup. On říká, že je potřeba hledat dopravce pro celé oblasti tak, aby byly zachovány přípoje. Ale soukromí dopravci v Česku zatím jdou spíše po zakázkách, kde ty větší soubory nejsou požadovány. To je pro ně snazší.
Dokázaly dráhy na nástup konkurence adekvátně zareagovat? Zvyšují úroveň služeb a komunikace s cestujícími dostatečně?
Liberalizace je krok vpřed. České dráhy tím, že jsou vystaveny konkurenci, tak podstatně zlepšily svoji vizáž i přístup k cestujícím. V rámci finančních možností se snaží nakoupit vozidla, která jsou komfortnější. Z minula ale nesou velikou zátěž v podobě dluhu zhruba 27 miliard korun. S takto vysokým zadlužením bude trvat ještě tak deset až 15 let, než se z toho dostanou.
To znamená, že v této době dráhy tento obří dluh splatí, nebo to znamená, že vozový park Českých drah bude na úrovni národních dopravců v západních zemích?
Za 10 až 15 let bude možnost obnovy vozového parku na odpovídající úrovni. V současné době se musíme v řadě případů spokojit s repasovanými vozidly, protože musíme myslet na finanční stabilitu a schopnost dopravce splácet dluhy.
Tedy že ČD už nebudou muset vozový park omlazovat zařazováním vozidel, která ze svého vozového parku vyřazují západní dopravci, například Rakouské dráhy? A většinu nákupu tak budou tvořit skutečně nová vozidla?
Přesně tak. Zároveň s tím by se měl změnit pohled na využívání železnice. V Česku platí zažitý stereotyp, že železniční doprava je něco horšího. Kdo ji využívá, je na sociálním žebříčku na nižší příčce. V západní Evropě to tak není. Když jezdím v Německu nebo v Rakousku, vidím, že například tamní přední podnikatelé využívají pohodlí cestování vlakem. Že mohou zaparkovat auto na nádraží a poté si u kávy přečtou noviny nebo řeší poštu, protože je ve vlaku připojení k internetu. Vlak je tam vnímán jako komfortní dopravní prostředek, a to u nás bude jednou také.
Za deset až 15 let ČD už nebudou omlazovat park nákupem repasovaných vozidel. Podobně jako dopravci na Západě budou kupovat nejnovější vlaky.