Jak se dá v pár letech zničit ropná velmoc

Máte obří ropná naleziště, jste relativně bohatá země a s velkou pravděpodobností míříte k příjemné budoucnosti. A pak přijde pád. Zničit fungující stát je strašně snadné. Zářným příkladem je současná Venezuela. Jen v posledních letech to potvrdily statisíce lidí svým útěkem do sousedních států, které tím destabilizují, protože jedou ekonomicky na krev.

Venezuela měla opravdu dobře našlápnuto. Jenže rozvíjející se demokracii tam podryl klientelismus a korupce vládnoucích stran. Lidé ztratili důvěru v existující politický systém. A tak se nechali nalákat na sociální inženýrství levicového střihu. Začaly se utrácet peníze na sociální programy, zvesela se znárodňovalo a házely se klacky pod nohy soukromým byznysům.

Dokonalým eskamotérem v této oblasti se stal bývalý prezident Hugo Chávez. Bohužel jen přebral špatné zvyky, které už nefungovaly bratrům Castrovým na Kubě.

Ke zničení země využil svého osobního charizmatu a schopnosti slíbit chudým lidem, co si přejí, i když to bylo nesplnitelné. U moci by se ale neudržel, kdyby nenašel vhodného nepřítele, který může za neduhy země.

Toho potřebuje každý, kdo vsadí na sociální experiment. Chávez ukázal, nepřekvapivě, na zkorumpované a bohaté elity, které, což je třeba říct, opravdu zemi příliš nepomáhaly, a také na Západ. Chtěl totiž změnit vše, i to, co fungovalo.

Hodlal přece „zachránit“svou zemi. I když to možná částečně myslel poctivě, nakonec mu šlo o jediné, udržet se u moci. A proto proti sobě štval lidi. Rozděl a panuj dobře zafungovalo. Vytvořil si dostatečnou armádu stoupenců.

Svůj projekt založil na obrovských ložiscích ropy, které Venezuela má. Černé zlato využívají i Putin či Saúdská Arábie, tak proč ne. Jenže Chávezovi stačily příjmy tak tak i v době, kdy se cena ropy držela vysoko, když spadla, to už v době vlády jeho nástupce Nicolase Madura v roce 2014, experiment se zcela zadrhl.

Ukázkově k tomu přispěl i typický diktátorský přístup k byznysu. Když proti vám stávkují v nějakém státním podniku manažeři i zkušení dělníci, tak je vyhodíte a nahradíte nezkušenými příznivci. Výsledek – přestane to fungovat. Zvlášť když nemodernizujete a zisky vysajete. Stačí se podívat na příklad státního ropného gigantu PDVSA.

Zlatá žíla tak postupně chávistům, jak se stoupenci Hugo Cháveze nazývali, vysychala pod rukama. A když nemáte peníze a přitom pořád plácáte nesmysly o západních imperialistech, tak se vám těžce půjčují peníze, kterými byste splnili přání svých věrných.

I na to však mají levicoví populisté řešení, prostě se natiskly další peníze, hory peněz, aby se vše zaplatilo.

V ekonomice však také funguje zákon akce a reakce, a když tisknete peníze, tak vám raketově roste inflace. Ve Venezuele to došlo tak daleko, že škrtali nuly na bankovkách a peníze v podstatě ztratily cenu.

Krámy jsou prázdné, nefunguje zásobování, protože plno podniků zkrachovalo a dalším se nedostává moderní zařízení. Chybějí základní potraviny i potřeby, nejen u nás za komunismu tolik nedostatkový toaletní papír.

Venezuele dominuje černý trh, na který jsou napojeny bezpečnostní složky státu, které udržují jakýs takýs pořádek, samozřejmě ve svůj prospěch. Ulice ovládá násilí a země se ekonomicky podobá státu, který se zmítá v občanské válce. I proto statisíce lidí prchají do okolních zemí, které tím destabilizují.

Je to jen další důkaz, že podobné populistické levicové experimenty nefungují. Ani když máte obrovské zásoby ropy.