Hlídka rozstřílela dodávku

Dva patnáctiletí chlapci zahynuli před 50 lety v Podolí. Jejich osud byl okupantům lhostejný

PODOLÍ V sobotu 24. srpna 1968 okupovaly sovětské jednotky čtvrtý den metropoli. Bezdůvodná palba z automatu kousek od Podolské vodárny si ten den večer vyžádala životy dvou patnáctiletých chlapců, Karla Němce a Karla Pariška.

Dva kamarádi mířili domů do Braníka. Ale k rodičům se už nedostali. „Oba patnáctiletí učni se v poslední den svého života pohybovali v centru Prahy. Večer se vraceli domů dodávkou značky ŽUK, jejíž řidič Karel Šárka jim nabídl svezení,“uvedl historik Lukáš Cvrček. ŽUK, nezaměnitelný hranatý vůz polské výroby, přibližně v devět hodin vjel na Podolské nábřeží. Domů to měli kluci už jen pár minut. Vypadalo to, že se již nemůže stát nic nepředvídatelného.

Jenže pak od kraje silnice letní tmu nakrátko proťalo světlo baterky. Čas vyhodnotit, co to znamenalo, sedmadvacetiletý šofér dodávky nedostal. Bezprostředně po záblesku následoval štěkot automatické zbraně. Série nejméně čtyř projektilů ráže 7,62 mm rozbila čelní sklo auta a v kabině zabíjela. Chlapce výstřely smrtelně zranily, řidič Karel Šárka měl štěstí, střely mu „jen“vážně poranily ruce. Neovládané auto sjelo k obrubníku a zastavilo se o hromadu štěrku na okraji chodníku. Sovětská patrola, z jejíž zbraně vyšly osudné výstřely, o další osud posádky nejevila zájem.

Karel Šárek se vypotácel z vozu a s rukama zalitýma krví vběhl do nedaleké restaurace U Sokolovny. Jeden z tamních hostů zavolal Veřejnou bezpečnost a lékařskou pohotovost. Operační důstojník VB tísňové volání přijal ve 21.15. Hlídka Bezpečnosti se z místního oddělení k rozstřílené dodávce dostala po pár minutách, ale sanitka tam dorazila až skoro po hodině. „Sovětští vojáci jim odmítali povolit průjezd,“vzpomínali svědci.

Situace na Podolském nábřeží byla vyhrocená i po příjezdu policistů. Sovětský důstojník v šarži podplukovníka odmítl udat policistům své jméno, jeho podřízení na hlídkaře neustále mířili automatickými puškami AK-47. „Vůz přepravoval protistátní letáky a nereagoval na příkaz zastavit,“tvrdil arogantně oficír. Jenže již z letmého ohledání vyplývalo, že střely z automatu mířily přímo do kabiny a pouze tam. Kola, u nichž se předpokládalo, že by je při pokusu o zastavení zasáhly kulky, nebyla dotčena. Sověti příslušníkům VB předali těla obětí a doklady, dál se o věc nezajímali.

Pamětní desku komunisté strhli

O poraněného Karla Šárku se postarali chirurgové v Thomayerově nemocnici. Šofér bezprostředně po neštěstí popřel, že by měl na korbě auta jakékoliv tiskoviny. Řidič pouze zopakoval, že světelný signál sovětských vojáků přišel souběžně se střelbou, aniž měl čas na něj jakkoliv reagovat. Bezprostředně po neštěstí provedli lékaři pitvu obou obětí. V protokolu shrnuli, že Karel Parišek zahynul následkem vážného poškození mozku v důsledku střelného poranění. Jeho kamaráda zabil průstřel srdce, další projektil mu prošel šíjí.

Rodiče zavražděných chlapců na místě neštěstí umístili pamětní desku. Ta však na počátku 70. let, v éře postupující normalizace, musela coby ideově nevhodná zmizet. Připomínkou dvou zmařených životů za sovětské okupace se až po letech stal nový pomník. Ten radnice Prahy 4 odhalila v roce 1991.