Město se hroutí, zrušme poplatek za pudla!
Petra Suchomela, spolupracovníka MF DNES
Ročně se rozdá dva tisíce nových bytů, radnice zacáluje školákovi lyžák, zato se bude jezdit metrem zdarma, nikdo už nezaplatí za psa (bulteriéry nevyjímaje), všude na ulicích bude volná wifina a důchodci budou drandit taxíkem k doktorovi za dvacku. Nově představená kampaň ČSSD pro pražské komunální volby by se dala opsat tisíci vtipnými jinotaji, ale nakonec jde přesně o ten případ, kdy se nehodí našlapovat kolem teplého piva: je to kampaň mimořádně hloupá, nedůstojná a k voličům urážlivá. Sedne-li si pod taková hesla sám předseda strany, vzdělaný člověk mluvící z politiků nejlépe anglicky, empatickému posluchači ho musí být až líto. Jak je možné, že se z té trapnosti nepotí za krkem?
Jak to, že se mu nechvěje hlas, říká-li, že „na lidech se nesmí šetřit“, a slibuje, že bude příští čtyři roky všem dávat, nikomu nic nesebere a každému všechno vrátí? Kultivovaný muž v obleku neslibuje nic jiného, než že za čtyři roky odevzdá voličům klíče od radnice oblepené exekutorskou páskou, město, ve kterém budou sice tramvaje zdarma, ale nevyjedou, protože dopravní podnik nezaplatí faktury za elektřinu. Samozřejmě, nic z toho se nestane, protože předseda musí vědět, že nemyslí svá hesla vážně.
V politice bylo vždy běžné slibovat nesmysly, sociální demokraté si však zjevně nevšimli toho, že rok 2008, kdy Paroubek urval vítězství na tři pětky u doktora, je dávno pryč. Voliči stokrát zklamaní z podobných kravin, jako je příspěvek na lyžák, hledají mesiáše, kteří „neslibují a makají“, či naopak politiky, kteří se těmto falešným spasitelům postaví věcností a schopností identifikovat skutečný problém. Ti druzí skoro vymizeli, proto vítězí mesiáši a strany slibující zrušení příspěvků na pudly buď nadávají v opozici, či vítězi poníženě vržou druhé housle.
Nová kampaň ČSSD není jen oranžovým problémem, nýbrž geniální ukázkou neschopnosti stran zleva doprava, jejich odtrženosti od světa, představy, že volič je negramotný blbec, který se nechá podvést taxíkem za dvacku.
Konkrétně Praha je město, ve kterém se pomalu nedá žít. Na infrastrukturu tu roky nikdo nesáhl, jediná viditelná věc, kterou politici dělají, je, že blokují výstavbu bytů a uměle zvyšují jejich ceny. Městem se nedá projet, mosty padají, silnice se hroutí, nic se nestaví. Když už se hloubí šestikilometrový tunel, vybudovala by se za tu dobu nová dálnice z Varů do Jablunkova, jen by patrně vyšla levněji. Pražan si nesmí zaplatit parkování před prací, kam dojíždí, protože má bydliště v jiné čtvrti. Jede-li půl hodiny metrem, nepřečte si e-mail, protože je nemožné dostat do roury pod zemí signál (zato si může v parku sednout na luxusní chytrou lavičku, která mu ukáže, jaké je počasí). Cestou k letišti se zbrusu nová část metra od Ruzyně odkloní, aby se tam nikdo nedostal snadno a muselo se za dalších 15 let stavět něco jiného.
V této situaci má Pražan volit strany slibující, že zplundrují městskou kasu a všechny prostředky investují do nákupu hlasů, aniž se kopne do země nebo do rigidních systémů. ČSSD chce například skupovat byty do vlastnictví města a nutit developery, aby mu část nově postavených apartmánů věnovali. Podmínky na trhu tedy neplánuje narovnat, naopak do nich zavede korupci při rozhodování, kdo městský byt dostane, a zvýšení cen pro ty, kteří to štěstí mít nebudou. Jediným cílem je napsat si na plakát: 2 000 dostupných bytů ročně.
Levice v minulosti vítězila tehdy, dokázala-li tnout do živého, zastat se znevýhodněných, dodat jim potřebné sebevědomí. Dnes prohrává, protože na touhu po pořádném nedělním obědě odpovídá rozhazováním nízkokalorických cukrlátek, která žaludek nalačno ještě víc podráždí.