Z vítěze Stanley Cupu se stal bezdomovec
Kdysi patřil k elitě NHL. Dnes je Joe Murphy kvůli otřesům mozku na ulici.
Malé městečko Kenora v kanadské provincii Ontario. Před jedním z obchodů posedává pohublý mužík v rozevláté košili a kovbojském klobouku, rozhazuje kolem sebe rukama a neustále si něco brumlá. Běžného kolemjdoucího možná nezaujme, sportovní fajnšmekr ovšem zbystří. Tím podivínem je bývalý hokejový profík a vítěz slavného Stanley Cupu.
Zatímco některé slibné hvězdičky svůj talent jednoduše nenaplnily, Joe Murphy zahájil kariéru v NHL solidně. V roce 1986 se stal vůbec první jedničkou draftu, která se mezi elitu probojovala z univerzitní soutěže. Vybral si ho Detroit, odkud o tři sezony později zamířil do Edmontonu. Zde vytvořil společně s Adamem Gravesem a Martinem Gélinasem údernou formaci mladíků, která hned v roce 1990 pomohla Oilers získat další vysněný pohár. „Jsem tím nejšťastnějším člověkem na světě,“prohlásil tehdy dojatý Murphy během oslav.
V následujícím ročníku však přišel zlom. V utkání s Red Wings, bývalým Murphyho působištěm, ho útočník soupeře a nedávný spoluhráč Shawn Burr poslal tvrdým hitem hlavou na mantinel. Když se Murphy zvedal otřesený z ledu, ještě netušil, že počínaje tímto okamžikem se začne jeho kariéra ubírat nežádoucím směrem.
„Už nikdy nebyl takový jako dřív. Začal pít a užívat kvanta prášků,“popisuje proměnu svého bratra Murphyho sestra Cathy. Hokejistův úpadek nabíral obrátky zvolna, vždyť nejproduktivnější sezony ho teprve čekaly.
Zároveň však narůstaly deprese, potíže začínal cítit i po fyzické stránce. „Při sebemenší srážce jsem všude viděl hvězdičky,“vzpomínal na následky tvrdých soubojů Murphy.
V devadesátých letech vystřídal několik působišť, zahrál si ještě za Chicago, St. Louis, San Jose, Boston a Washington. Další otřesy mozku na něj nakonec měly devastující vliv a v roce 2001 ukončil v 34 letech kariéru. Poslední kapkou byla potyčka před newyorským klubem, při níž Murphy utrpěl řeznou ránu na obličeji. Capitals o jeho služby dále nestáli. Po neobvyklém loučení následoval ještě bizarnější vývoj.
Kontakt poté udržoval jen se svou sestrou, jíž se v e-mailech svěřoval se svými pocity beznaděje. Zanedlouho si už nepsal ani s ní a po čase odcestoval do Jižní Ameriky.
Pobýval v Kolumbii, Peru, z Kostariky byl vyhoštěn. Když v kanadském Kingstonu zdemoloval hotelový pokoj, odseděl si týden v žaláři v Kenoře, kde se potlouká dodnes.
O většině Murphyho „pohokejovém“osudu neměl ponětí nikdo ze známých. Vypátral ho až štáb kanadské televize TSN. Když našel bývalého šampiona v téměř bláznivém stavu před supermarketem, byl v šoku. „Sedí před obchodem celé hodiny, s každým prohodí pár slov. Není násilný ani po nikom nic nechce. Jen vypráví příběhy,“přiblížila současnou rutinu bývalého vrcholového sportovce prodavačka z obchodu.
Během 14 sezon v NHL si Murphy údajně přišel na 15–20 milionů dolarů. O většinu z nich ho však připravil gambling, jeden z víkendů v Las Vegas mu vysál z kapsy téměř milion. „Ale život jde dál,“povídá zmatenou řečí, doprovázenou roztěkanými pohyby.
Kolemjdoucím se představuje jen křestním jménem, o hokeji nemluví. „Chci, aby mě vnímali jako běžného člověka. Kdyby věděli o mé minulosti, změnilo by se to.“
S hokejem se v dobrém nerozešel. Těsně po konci kariéry požádal o pomoc Dana Cronina, vedoucího programu proti zneužívání návykových látek. Činovník hráčské asociace ho prý odmítl, protože Murphy už nebyl aktivním hráčem.
„Byl jsem mimo psychicky i fyzicky, nedokázal jsem fungovat. Ale přitom jsem musel,“popisuje tehdejší útrapy Murphy. Následný výčet jeho destinací už znáte.
I když chce přečkat zimu v nehostinných kanadských mrazech, jakoukoli pomoc odmítá. „Co mám dělat? Je to můj bratr, jenže už neuvažuje jako normální člověk,“je bezradná sestra Cathy. Vzpomínka na šťastného mladíka, který se těšil na kariéru v NHL, už jí připadá jako z dalekého vesmíru.
Podobně kritických případů je přitom mezi bývalými hráči NHL více, závažné problémy s mozkem většinou postihly někdejší ryzí bitkaře. Bývalý tvrďák Stephen Peat se dostal do žalostného stavu, v němž podpálil otcův dům a v současnosti přebývá na ulici. Matt Johnson byl rovněž bez domova, z kalifornských pláží ho však do normálního fungování zkouší zapojit klub Los Angeles Kings, jemuž pomáhá s hokejovou školou. Mnohem hůře dopadli Derek Boogaard, Wade Belak nebo Rick Rypien. Někdejší těžké váhy si pod tlakem duševních strašáků vzaly život.
Počet bijců je sice v současné NHL minimální, ale bohatou soutěž čím dál tím častěji dohánějí hříchy minulosti, kdy pěstní výměny táhly diváky do arén stejně jako góly. Mnozí postižení hráči a jejich rodiny volají po tom, aby se liga konečně dostatečně postarala o následky tvrdého řemesla.