Ariana Grande předvádí to lepší ze současného uniformního popu
Žánrově těžko zařaditelná, díky tomu ovšem rozhodně pestrá. Tak lze popsat čtvrtou desku Ariany Grande, která nese název Sweetener. Americká zpěvačka se na ní spojila s kolegyní Nicki Minaj nebo Pharrellem Williamsem. Ten přispěl jako autor a producent několika skladeb a v písni Blazed si také zazpíval.
Album začíná úryvkem ze skladby An Angel Cried z repertoáru šedesátkové kapely The Four Seasons, kde Grande dává najevo, že pěvecky půjde o nadprůměrné dílo. Pokračuje zmíněnou Blazed, která se nese ve znamení karibských rytmů.
Traumatu navzdory
Potom přijdou pomalejší kousky – R.E.M., což není odkaz na slavnou kapelu, ale na fázi spánku, vyloženě snová písnička God is a Woman. Titulní skladba má pozitivní vibrace a zní až oldschoolově. Někde na hranici staré a nové muziky stojí první singl z desky No Tears Left to Cry.
Samozřejmě dojde i na moderní elektronický pop. Třeba příspěvek Nicki Minaj nazvaný The Light Is Coming je až příliš elektronikou zavánějící. Nicméně výhoda je v tom, že taková není celá deska. A že někteří dokážou udělat nahrávku „na jedno brdo“, kde se jednotlivé kousky slévají v jednu nerozlišitelnou masu. To v případě Ariany Grande naštěstí nehrozí. Zasněná poloha se ve druhé polovině objevuje častěji a více než třičtvrtěhodinová stopáž by snesla krácení, ale i tak rozhodně jde o to lepší ze současného, často příliš uniformního popu.
Ariana Grande se loni na jaře dostala do hledáčku světových médií především kvůli teroristickému útoku na její koncert v Manchesteru. V tamní hale vybuchla bomba krátce po konci jedné ze zastávek zpěvaččina evropského turné a zabila třiadvacet lidí. To už podle všeho Ariana Grande na aktuální desce pracovala. Je dobré znamení, že navzdory tak traumatickému zážitku je výsledkem veskrze pozitivní nahrávka.