Šonkův let za titulem
bodů. Byl na hony vzdálen tomu, aby se zase rval o titul jako loni (až poslední závod rozhodl, že skončí druhý). Přesto říká, že ani na okamžik nepropadal skepsi. „Jsem soutěživý, takže nemám problém se motivovat. Naopak jsem týmu říkal: Hoši, takhle už ne. Hrrr na ně a porazíme je i tak. A vidíte, teď jsem se vrátil na nejvyšší příčky a je super, že je člověk zase v tom boji o titul. Jenže taky se dá hrozně snadno udělat chyba. Trefíte pylon, jste bez bodu a propadnete se.“
Nouzové přistání v tréninku
Nejdůležitější tak pro závodníka je v každém klání postoupit do finálové čtyřky. Když vám unikne, bodová ztráta je až příliš bolestivá. To v Kazani potkalo Matta Halla, dosavadního lídra šampionátu, kterého teď v čele vystřídal Američan Michael Goulian. Zároveň ale toto duo společně se Šonkou zůstává už jedinými reálnými adepty na titul.
Oproti loňsku je u Šonky něco jinak. Zatímco tenkrát vedl od prvního závodu a v závěru bránil vedoucí příčku, teď je v roli lovce. „Z mého pohledu je to větší zábava, zvlášť když soupeře doháníte. A cítím od protivníků respekt. Když proti mně někdo letí, tak není rád. Bere to jako stres, což je o důvod víc, aby udělal chybu.“
Série se totiž v prvních dvou kolech létá systém K.O. a z dvojice jde dál ten s rychlejším časem.
Teď má Air Race dva týdny pauzu, jenže Šonku stejně čeká závodní dřina. Už v sobotu v Jindřichově Hradci startuje evropský šampionát v akrobatickém létání, což je sice poněkud jiná disciplína než létání na rychlost mezi pylony, ale i tak tu 40letý Šonka obhajuje stříbro v klasické akrobacii a zlato v disciplíně freestyle. Logicky znovu patří k favoritům, byť on varuje: „Očekává se, že výsledek bude dobrý. Ale na titul má prvních patnáct lidí a stačí, když jednou uděláte špatně figuru, a jste odsouzený být ve výsledcích dole. Navíc já potřebuji trénovat, protože mi chybí ještě pár letů, abych tam šel s tím, že jsem to nutné minimum udělal.“
Když mluví o chybějících letech, říká to jakoby nic. Jenže za tréninkovým mankem je divoká chvíle, kdy mu ve vzduchu praskl jeden z válců a on musel nouzově přistát na táborském letišti. „Samozřejmě mi zatrnulo, protože nehoda byla spojená s velkou ránou. Musíte vyhodnotit, co se stalo. Olej mi přitom létal na kabinu a já nic neviděl. Naštěstí má kokpit postranní okénko, takže jsem koukal do strany a doklouzal jsem na letiště. A strach? Ve vzduchu se nevyplácí nad sebou lamentovat, jaký jste chudák. Musíte přistát a až na zemi si můžete sám sobě postěžovat. Ale samozřejmě to nejsou chvíle, které by člověk chtěl zažívat znovu a znovu a vyhledával je.“
Snad to byl poslední zádrhel sezony, ve které by se mohl stát světovým i evropským mistrem.