Pane řidiči, už nikdy v životě nebudete řídit!

Poslanci včetně exministra pro legislativu Jana Chvojky opatrně navrhují, že by soud mohl v budoucnu odebrat opilému viníkovi vážné nehody řidičský průkaz „na doživotí“.

Prostě by už nikdy nesměl sednout za volant a jet.

Inspiroval je případ muže, který zabil autem v Razicích u Teplic dítě. Na šest let ho sice poslali do vězení, ale odseděl si jen třetinu a na podmínku už je doma. Ani ministr dopravy Dan Ťok se absolutnímu zákazu řídit vyloženě nebrání.

Na první pohled to vypadá téměř krutě – zakázat někomu řídit auto do konce jeho života, když současná civilizace je automobily posedlá a na venkově představují životní nutnost?

Přesto souhlasím a skoro se divím, že s podobným nápadem nikdo nepřišel už dřív. Souhlasím však za následujících podmínek. Řidičák na doživotí bude moci odebrat jen soud, a to výhradně člověku, který zaviní v opilosti dopravní nehodu, při níž někdo zemře. A k tomu musí jít o recidivistu, který už v minulosti kratší zákazy řízení za podobné excesy dostal.

Přece jen je to opravdu přísný trest a teprve „druhé doživotí“v českém právním řádu po trestu vězení za některé vraždy. Česká republika by se tak stala trochu unikátem. Pro srovnání, doposud může trvat nejdelší „zákaz činnosti“, ať už jde o zákaz řízení, či podnikání, deset let a soudci k nejvyšší sazbě sahají opravdu zřídka.

Ani „doživotí“není absolutní

I tak se tu však objevuje několik „ale“. Především z pohledu české policie je řidičem „v podnapilém stavu“i ten, kdo měl dvě piva a v krvi má půl promile.

Přitom všichni, kteří jsme byli někdy v hospodě, víme, že „opilostí“se rozumí jiný stav, při kterém dotyčný ztrácí smysly a koordinaci. Proto bych možná hranici pro uložení tak přísného trestu zvedl třeba až od jednoho promile v krvi. Je prostě sporné, jestli v případě šoféra s 0,4 promile opravdu „zabíjí alkohol“.

Zadruhé, abychom nebyli zase tak naivní – lidé, kteří se s prominutím „ožerou jako prase“a pak nastartují auto, jsou obvykle ignoranti, kterým na zákazech vůbec nezáleží. Patrně by jezdili i navzdory doživotnímu zákazu. Pak by je však samozřejmě soudce musel potrestat za maření úředního výkonu a poslat rovnou za mříže.

Tam je už celkem jistota, že kdo sedí zavřený třeba v Plzni na Borech, tak autem těžko pojede.

Zatřetí, je potřeba ještě zohlednit opravdu speciální případy. Co když bude někdo okolnostmi nucen sednout za volant v podnapilém stavu například proto, aby odvezl příbuzného nebo kamaráda do nemocnice?

Aby bylo jasno, o jakých číslech se bavíme. Loni se stalo asi 103 tisíc nehod nahlášených policií a z toho jen asi čtyři tisíce pod vlivem alkoholu. Při nehodách, kdy řidič před jízdou pil, zemřelo 48 lidí. To je přesně ten vzorek adeptů na potenciální „doživotní zákaz“.

Abych mírnil jásot příznivců velké represe – pokud by se odebíral řidičák „na doživotí“, tak by samozřejmě musela existovat možnost podmínečného navrácení řidičského průkazu, kdyby dotyčný sekal dobrotu.

Přece jenom i doživotně odsouzený vrah má po určité době právo požádat o podmínečné propuštění, ačkoli v praxi soudy ještě nikomu nevyhověly.

Ale jako odstrašující děsivý trest by možná „řidičské doživotí“svůj účel splnit mohlo.