Novela by mohla památkám do budoucna spíše uškodit.

O obnově většiny památek a budov nacházejících se v památkových zónách rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. „Ty nemají ani při nejlepší vůli kapacity tyto obnovy z památkového hlediska posoudit. Na mnoha místech tuto agendu vykonává jen jeden úředník, který má navíc pod sebou i řadu jiných agend a logicky nemůže být odborníkem ve všech nutných oblastech,“říká Cieslar. „V Praze je úředníků dost. Je ale nutné si uvědomit, že naše země není jen Praha a i v Praze je třeba dbát na nezávislý odborný pohled,“dodává Cieslar.

Národní památkový ústav podle ministerstva kultury tyto odborníky má. Právě jeho vyjádření zajišťují odbornou fundovanost a výrazně úřadům pověřených obcí ulehčují práci a pomáhají jim v rozhodování.

Příklad zmíněných Horažďovic to potvrzuje. Tři úředníci odboru památkové péče, školství a kultury mají kromě památek na starosti školství, rozhlas, příspěvky na kulturu, sport, cestovní ruch a vydávání místních novin Horažďovický obzor. Těžko si představit, že by měli řešit, jak má vypadat střecha nebo fasáda středověkého domu.

Podle zákona o státní památkové péči navíc může být kulturní památkou řada předmětů od nemovitých věcí, jako jsou hrady a zámky nebo lidová architektura, po movité – obrazy, knihy, drobné šperky, astroláby či lokomotivy. „Bylo by vysloveně úsměvné se domnívat, že každý obecní úřad obce s rozšířenou působností bude mít odborníka s takto širokým záběrem odbornosti,“tvrdí mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.

Ministerstvo varuje i před dalšími úskalími navrhované změny zákona. Po novelizaci by došlo třeba k tomu, že by NPÚ neměl žádné informace o většině obnov památek