O jakém povolání děti sní?
Až vyrostu, budu policajt, tvrdí už rok pětiletý Péťa a nadšeně prohání ostatní kluky coby zloděje. Možná si to bude přát i za deset let, až se bude rozhodovat o svém povolání, ale stejně tak je možné, že na své dětské přání zapomene a zvolí si něco úplně jiného.
U nejmenších dětí totiž podle psychologa Tomáše Vašáka existují stereotypy, které vycházejí z her a silných podnětů okolo. „Malí kluci tak upřednostňují policisty a hasiče a děvčátka učitelky a doktorky. Jde o přirozené preference stojící na evolučním vývoji rodu homo sapiens: tedy síla/lov – muž; komunikace/péče – žena. S věkem se to ovšem mění. Děti začnou vnímat realitu a pestrost možné seberealizace,“podotýká Vašák.
V posledních desetiletích však bývá poměrně časté, že zájem dítěte skutečně vytrvá až do dospělosti. „Myslím si, že to je výdobytek silného státního školství s nepřebernou nabídkou oborů a jejich vzájemnou prostupností. Navíc pro studium nejsou žádné nebo minimální administrativní a finanční překážky. To je pro mladého člověka velká příležitost,“vysvětluje psycholog. „Domnívám se, že pro volbu budoucího povolání hraje roli především vnitřní zájem dítěte, což je složitá kombinace osobnostních dispozic a podnětů z okolí, a okolní vzory. Například když se domorodec v pralese narodí s mimořádným talentem na matematiku, zřejmě se tento jeho potenciál nikdy neprobudí, protože nejspíš nikdy nedostane do ruky učebnici matematiky. Hodně talentů je také promarněných kvůli vnitřním faktorům od prosté lenosti až po ADHD. Někdy to ovlivnit lze, někdy ne.“
Nezanedbatelný vliv mají i vzory a rodičovský zájem. Typické jsou umělecké rodiny, kde se výrazný talent dědí z generace na generaci, ale jsou i rodiny lékařské, vědecké, zemědělské nebo řemeslné.
„Typické je, že zaměstnání je středobodem rodinného života. Všichni mluví o divadle, nemocnici či hospodářství. Dítě vnímá natolik intenzivně přítomnost povolání, že ani neuvažuje o jiné volbě, a pokud se to setká s jeho přiměřenými dispozicemi, je rychle rozhodnuto,“říká Vašák.
Problém podle něj nastává, pokud si rodiče přes dítě plní své ambice a pletou si svá přání s tím, co je nejlepší pro jejich potomka. Pak ho tlačí do volby povolání, které mu nevyhovuje. „Někdy se také objeví výrazné vzory mimo rodinu. Učitel nebo vedoucí kroužku, ve kterém se mladý člověk zhlédne, mohou být velkou inspirací. Myslím, že bude sílit i vliv různých autorit ze sociálních sítí. Oblíbení youtubeři či vlogeři mohou poměrně značně působit na preference svých dětských fanoušků,“dodává psycholog.
Někdy člověka ovlivní i zhlédnutý film nebo divadelní představení, jindy známá osobnost a někdy je to prostě náhoda. Přečtěte si, čím chtěli být v dětství operní pěvkyně, historik, řídící letového provozu nebo designér.