Kliďas, jenž zatím nebyl na prodej

Hrdina sobotního šlágru. Jak se vlastně všestranný záložník Tomáš Souček stal slávistou?

Jan Palička fotbalový reportér MF DNES

obrý den, ten váš kluk je docela šikovný, nechtěli byste ho dát do Slavie?

Ta otázka je stará už téměř čtrnáct let. Rodiče vytáhlého hubeňoura Tomáše Součka po žákovském turnaji dlouho váhali, jestli odpovědět ano. Synovi ještě nebylo ani deset. Kopal za Havlíčkův Brod a trenéra mu dělal táta, takže byl pod dokonalým dohledem. Kdyby souhlasil s nabídkou od Slavie, musel by každý den kromě pondělka dojíždět 100 kilometrů na tréninky.

„Zaplaťpánbůh to klaplo. Z malého Tomíka se ukázal kovaný slávista, který pro svůj sen udělá cokoli,“vypráví Miroslav Tesař, jeden z tehdejších trenérů žáků ve Slavii.

Dnes je ze Součka jedna z nejvýraznějších postav první ligy.

Taky reprezentant, který se dnes v poledne bude hlásit na srazu české fotbalové elity před utkáním s Ukrajinou na startu Ligy národů.

V létě ho naháněla Fiorentina, i Bergamo to zkoušelo, nabízených 80 milionů korun však k přestupu nevedlo. Ani nekřesťanské peníze, které talentovanému hráči nabízela kazašská Astana, neměly úspěch.

„Tomáš je neprodejný,“vzkázal slávistický boss Jaroslav Tvrdík.

Neprodejný, protože Slavie chce hrát o titul. Po sobotě je na tom nejlépe ze všech. Vede ligu. Díky Součkovi, esu s číslem 22. Žákovský trenér Tesař mu před šlágrem s Plzní napsal esemesku: „Držím palce. Makej! Nech tam srdce a jezdi po zadku. Budu na stadionu a věřím, že dáš gól.“

Souček se trefil dvakrát, brankami ve třetí minutě a v nastavení orámoval koncert 4:0. Na konci se rozběhl pod kotel příznivců, ruce rozpažené a hlava naplněná euforií. „V takových chvílích se cítíte jako v pohádce,“řekl. Fanoušci si ho podle očekávání vyžádali, aby řídil děkovačku, aby spustil závěrečnou klubovou hymnu. Skromný habán z Brodu neváhal. Chytil megafon, žíly na krku měl naběhnuté a spustil: Červenobílá. Bojová síla. Slavie. Praha. Vždycky jsme s váma. „Vůbec jsem neměl strach, že to popletu. Slova si pamatuju perfektně od dob, co jsem ve Slavii podával míče nebo chodil fandit na tribuně,“usmíval se. Nic se však nevyrovná chvíli, kdy může nabitý stadion režírovat. Za odměnu.

„Všechno, co přijde, si zaslouží, protože dře a jde štěstí naproti. Není to žádný nafoukánek, obětuje se pro tým,“tvrdí trenér Tesař.

Souček byl odmalička kliďas, flegmatik, který se v civilu příliš neprojevuje. Na hřišti však musí ukázat sílu osobnosti. Hraje uprostřed zálohy a má univerzální pojetí. Podobně jako jeho španělský vzor Cesc Fábregas. Z hloubi pole rozehrává útočné akce, pomáhá coby štítový středopolař, zároveň se celkem často dostává k zakončení. V sobotu kromě jiného naběhal přes 12 kilometrů a taky obdivuhodně uhlídal plzeňského siláka Krmenčíka při hlavičkových soubojích.

Jeho krok je trochu klátivý, zároveň však dlouhatánský. Takže když se proti Plzni rozběhl za gólovými hlavičkami, nebyl k zastavení. Nadšený stadion v Edenu pak dlouho skandoval: „Tóóóómáš Souček!“